Na dřeň

Silný příběh o netradičním vztahu. Kvalita tohoto snímku však netkví v tom příběhu, ale v hereckých výkonech i sebelepší scénář můž nějakej hereckej pat a mat prostě zazdít. O Marion už bylo řečeno dost a dost a s chválou na její adresu zcela souhlasím, ona si svou rolí dokáže nikoli odehrát, ale odžít, kdo mně však neskutečně příjemně překvapil byl Matthias Schoenaerts on toho Aliho dal naprosto famozně. Chvíli jsem ho děsně měl rád, chvíli nechápal, občas jsem z jeho chování neměl dobrej pocit, ale vždycky jsem viděl obyčejnýho kluka s velkým srdcem a malým rozumem, ale sledováním jak se Ali se Stephanii rvou se životem, mě docela dodalo sílu do mých soukormých soubojů s osudem. Přirozené, chladnější, silné a divácky poctivé. (08.12.2013)

ROMANTICKÝ?! ANI NÁHODOU. No ale, ... nemohu tvrdit, že by mě snímek "Na dřeň" neoslovil či se mi nelíbil. Byl prostě takový nějaký zvláštní, no, ... nebudu zamlžovat, byl prostě festivalový. A tudíž ne pro každého. Kdo má rád filmy žánru "zábavné", nechť tento titul nechá kolem sebe proplout jako obláček na modrém letním nebi. Ostatně, ten vzájemný mezilidský chlad jednotlivých filmových postav by vám mohl způsobit zástavu srdce způsobenou nadměrným mrazem. (17.03.2014)

Vizuálně nesmírně působivý snímek, který více než na evropskou jinakost sází na provařené hollywoodské finty (vedení příběhu, absence "artových" scén, morální ponaučení na konec apod.). Až na několik emocionálně působivých scén je však výsledek patřičně nevyrovnaný a tápající ve sdělení, čemuž hlavně neprospívá uspěchaný závěr. Přesto je Audiardův důraz na syrovou realitu kombinovanou zesílenými audiovizuálními prvky velmi osvěžující. P.S. Na Marion Cotillard bych se vydržel dívat i další hodinu. (15.03.2013)

Film silných momentů, který trpí přílišnou roztahaností. Je sympatické, že Audiard netahá z diváka laciné emoce, ale působí skrytě, jenomže všechno moc natahuje a tak ten účinek není takový. Silných momentů je tu poměrně dost (záchrana syna z vody, klíčová nehoda), ale trošku zanikají v unylém a nevyrovnaném tempu. Cotillard je výborná, Schoenaerts taktéž a ta zvláštní chemie, která tam má být, funguje bez problémů. Někomu může vadit, že hrdinové jsou záměrně ne úplně sympatičtí (ona povrchní a provokativní, on jednoduchý a záletnický), přesto si tak nějak srdce diváka svým způsobem získají. Je opravdu škoda, že to má dvě hodiny, protože minimálně dvacet minut mohlo skončit na podlaze střižny a nic by se nestalo. Naštěstí to má působivou hudbu, krásnou kameru a řemeslně je to vydařené, takže pod průměr to nikdy neklesne. Je ale pravda, že to mohlo být intenzivnější, silnější a působivější. Ve výsledku tak jde o lehce nadprůměrné drama s výbornými herci a zajímavým, i když ne zas tak objevným příběhem, který se nevyhýbá určitým klišé, ale dovede s nimi dobře pracovat. 60% (20.02.2013)

Nezralý otec bez bytu, práce i peněz dostane do péče malého syna, ke kterému necítí žádné pouto. Cestou stopem za příbuznými se živí odpadky a krádežemi, na místě pak prošlými jogurty, které nosí chlapcova teta z práce. Přesunem na jih se šedý obraz i věcná nálada mírně projasní, muž si najde práci vyhazovače v nočním klubu a tam potká zbitou návštěvnici, vystupující ve vodním parku s kosatkami. Pouťová show je skvěle nasnímaná od hýřivých barev roztleskávaček k záběrům pod hladinou, které se z velebného ticha velmi rychle přenesou do kalné krve a probuzení v bílé nemocniční nicotě. (06.06.2020)