Na dřeň

Nepříjemně se mi na to koukalo. Marion Cotillard hraje výborně, ale celou dobu jsem nemohla přijít na to, proč by se její charakter rozhodl být s takovým primitivním blbem. S žádnou postavou jsem se nemohla ztotožnit a jejich osud mi byl prakticky lhostejný (až na toho malého kluka, kterého mi bylo líto). Natočeno je to hodně rozvláčně se spoustou zbytečných scén, hodně se mi líbil jen soundtrack a možná pár dialogů. (20.02.2015)

Hovězí romance o holce bez nohou a chlapovi, co má těžkej problém s agresivitou. Audiard natočil uměřeně něco, co z podstaty absolutně uměřený není... a ono to prostě funguje. Nohy pryč, vymlácený zuby, zlomený kosti a někde mezi tím tak trochu rezaví láska. Býčí šíje a naprosto anti-romantický Schoenaerts opět boží koktejl z něhy, agrese a bolesti, Marion je nadpozemsky dekadentní děvče s pokérovaným pahýlem. Romantika, jak se patří. Fakt dobrý. (27.03.2013)

Nakouknutí na odvrácenou stranu Francie - tedy na samotnou spodinu národa. Příběh pojednává o dvou lidech, kteří kdyby měli Facebook, tak jsou spolu v něčem, co se označuje jako "komplikovaný vztah". Pán je tak trošku retard a kurevník a slečna se živí trápením kosatek a po zásluze ji to stojí nožky. Člověk tak dostane příležitost nakouknout, co by to tak obnášelo, kdyby o nějakou tu končetinu nedopatřením přišel. Poučné věci já hodnotím vždycky kladně. Pro natáčení bylo vybráno moc pěkné prostředí. Ústřední postavy nebyly nějak úžasné, ale účelu posloužily. Snímek popisuje vztah mezi ústředními protagonisty klasickou funkcí sinus. Když už se pán konečně vzchopí a začne vést plnohodnotný život, tak stačí chvilička nepozornosti, osud dost razantně zakročí a průběh funkce začne klesat. Teď narážím na nejemotivnější scénku s rozbíjením ledu. A když se hlouběji zamyslím, tak zde právě veškeré emoce končí. Film byl zbytečně dlouhý a několikrát jsem stihl u sledování trpět nudou. Zřejmě spíše ženská záležitost. Za mě lepší 2 *. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatelka eLeR. (03.06.2016)

Mořská víla a bojovník. Voda a země. Poetická romance a sociální drama. Elipsovitě vyprávěný, roztěkanou kamerou snímaný úvod, během kterého jsou otázky více kladeny než zodpovídány, připomíná (i díky sledování vztahu otce a syna v krajní situaci) sociální dramata bratrů Dardennových. Nevíme, odkud nebo před kým Al a Sam utíkají, důležité je pro ně momentálně vyřešení základních existenčních problémů – mít co jíst, kde složit hlavu, a jak vydělat peníze. Hrdinův boj s okolním světem je od začátku vyhrocený z logiky jeho povahy, neboť život je pro Alaina synonymem pro zápas. Území sociálního dramatu Audiard neopouští ani v následujících minutách, pouze vyprávění ženským elementem obohacuje o další významové i náladové roviny. Životy Stéphanie a Alaina se doplňují s osudovou naléhavostí obrazně i obrazem (když po jejím neštěstí následuje střih na Ala, kterého zrovna míjí sanitka). Teprve společně tvoří jednoho člověka, jedno tělo (během milostných scén téměř doslova). Audiardova fascinace lidským tělem tady vyplývá ze stavu a povahy postav. Alain se brutálními bitkami a krátkodobými postelovými známostmi přesvědčuje o vlastní zmužilosti, o schopnosti čelit jako muž každodenní realitě. Jeho neustálá a sebedestruktivní potřeba bojovat vyznívá jako odmítání situace, do které jej postavení společenského outsidera uvrhlo. Současně je svou zarputilostí inspirací pro Stéphanii, jíž její nehoda prosmýčila od šoku a odmítání k rezignované depresi. On se světem bojuje, ona se před ním skrývá. Motivace pro jejich sblížení nejsou tak banální jako v romancích, kde láska vše podmiňuje i řeší. Aby dokázali vnímat nejen krutost, ale také krásu světa, musí přijmout sebe samé, naučit se přijímat porážky a žít s tím, co jim bylo dáno. Stejně jako Hanekeho Láska, reflektuje i Na dřeň současnou krizi mezilidských vztahů, když varuje před egoistickým bojem výhradně za sebe samého. Společný boj je možná náročnější, ale dává neocenitelný pocit, že někam patříme a pro někoho jsme. 75% (29.03.2013)

Krásný snímek. Plný překvapení a nečekaných událostí. Jediné co mi moc nesedělo byl Matthias Schoenaerts dohromady s Marion Cotillard, nehodí se k sobě jak vzhledově, tak ani povahově a ani ve filmu. Jsou příliš odlišní. Ovšem musím uznat, že jsem něco podobného ještě neviděla. Je to hodně osobité. Je v tom část pro chlapi, ale i pro ženské, opravdu zvláštně ztvárněné. Velmi zajímavá podívaná. (30.03.2013)