Bůh žehnej Americe

Všední a nenápadný chlápek jménem Frank je osamělý a zatrpklý misanthrop, trpící neúnosným množstvím vulgarity, primitivismu a omezenosti kolem sebe. A po večerech v televizi masochisticky sleduje dementní talk shows, reality shows, soutěže, reklamy a podobné zhovadilosti určené tupému diváckému stádu, což jeho znechucení lidmi i americkou společností ještě prohlubuje. A když dostane v práci výpověď a vzápětí mu lékař objeví mozkový nádor (klišé jako prase), hladina jeho trpělivosti přeteče a on vezme do ruky bouchačku... Blaženě jsem si pochrochtával, jak nemilosrdně trefnou a břitkou satiru se v té Americe podařilo natočit, a jak radikální ale pravdivé názory v ní prezentovat (třeba dialog Franka a jeho kolegy v práci). Ale s příchodem afektované Roxy se bohužel do té doby slibně se rozvíjející příběh rozmělní, zkarikuje a jeho energie se změní. Ze satiry se stává fraška a myšlenkové poselství vyznívá pomalu do ztracena. Ale konec dobrý - všechno dobré; film končí povedenou tragikomickou scénou střeleckého i slovního vystoupení na American Superstar a zanechává ve mně pozitivní dojem. Boj s blbci a blbostí je sice marný a já sám jsem ho už vzdal, ale Franka přesto považuju za svou spřízněnou duši. A zaznamenal jsem i jednu lahůdkovou perličku - když dealer zbraní nabízí Frankovi AK-47, pronese nachlup stejnou větu, jako Samuel L. Jackson v Tarantinově Jackie Brown. (07.09.2013)

God Bless America toho má trošku z Volného pádu, malinko z Kick-Ass a trochu z Takových normálních zabijáků, což z něj dělá příjemnou podívanou pro otrkanější publikum, kterým nevadí pohled na muže střílejícího na mimino. Celá recenze zde. (27.05.2012)

Klasická kritika moderního způsobu života ve vtipném a šťavnatém provedení. Některé scénky lepší než jiné, ale pociťoval jsem téměř vždy pocit zadostiučinění. Vznikají však nepříjemné otázky. Měníme se v američany? Je na tom i náš národ opravdu tak špatně? Natočí někdy někdo, Bůh žehnej ČR? Poselství je rozhodně na plné hodnocení. (27.03.2013)

Úžasný nájezd, spadla mi čelist. Přepínání programů, rozhovor s kolegou v kanclu, reakce na rozmazlenou barbínu, dokonalé. Po setkání s Roxy to sice i přes občas skvělý moment (kino, Alice Cooper) trochu ztrácí na intenzitě zážitku, ale síla té první půlhodinky to bez potíží udrží ve spokojeném pocitu. Hodně hořký pohled na stav společnosti servírovaný formou krvavé společensko kritické komedie. A minimálně scéna v kině je něco, co v duchu napadlo snad každého, kdo se někdy snažil užít si film bez vyrušování. (09.08.2021)

Do ultimátní komediální společensko-kritické řachandy ještě krůček chybí, ale i tak je to prostě fajn film. Alespoň tedy pro ty, kteří někdy zažili (lépe: opakovaně zažívají) ten pocit, že všude kolem je plno hovad, která si zaslouží přinejmenším pěstí mezi oči. Sluníškoví lidiškové toto, obávám se, nedocení. God Bless America má svěží dialogy, je příjemně nekorektní a zábavný. Škoda jen, že úplně nejsilnější je už v úvodních neakčních minutách, kdy hlavní postava vede velmi zajímavý monolog v kanceláři. V delší akčnější části mému rejpavému já vadilo především to, že to té dvojici mstitelů až moc hladce vychází. Nechci přeceňovat policejní síly, ovšem vzhledem k tomu, jak neopatrně se na své pouti Frank s Roxy chovali, byli by v reálu zastřelení nebo zatčení nejpozději druhého dne ráno. Doufám. PS: Pokud si při sledování nebudete v mysli skládat vlastní kill-list, nejste normální :-D (12.04.2012)