Imaginaerum

Jeden z nejlepších koncertů, co jsem vůbec viděla. Přiznávám - ač jsem se těšila jako malé děcko, v koutku duše jsem jen doufala, že to bude mít alespoň hlavu a patu. A ono se jim to kupodivu vydařilo. Hudba je úžasná, ale ta byla úžasná i bez filmu. Snad i úžasnější. Vizualizace skladeb jen dovršila dílo, které bylo započato vydáním alba. Ovšem domnívám se, že tento snímek bude mít velké množství obdivovatelů z řad fanoušků Nightwish, ale proč ne. Kolikrát špatný film zachrání alespoň hudební doprovod. Posluchač se mění v diváka. Hudba v obraz. Vzpomínky ve sny. Naděje v realitu. Paměť ve skutečnost. (29.07.2013)

Je to už nějaký ten rok, kdy jsem v televizi poprvé zaslechl skladbu Nemo, kterou tehdy Nightwish prorazili do Evropy. V té době jsem si řekl, že tohle je hudba dělaná pro mě. Žádný hip-hop, žádné disko, ale symfonický rock/metal. Od té doby jsem slyšel všechny skladby a alba snad milionkrát a když se mi naskytla v roce 2008 první možnost jít na jejich koncert do Prahy, neváhal jsem, to samé i v roce 2012. Dodnes je Nightwish má nejoblíbenější kapela, bez ohledu na to, jestli s nimi zpívá operetní Tarja nebo více rocková Anette. Tento film je nutný brát trochu z jiného pohledu. Dřív než film totiž bylo album a teprve od alba se pak odvíjel film. Jednoznačnou výhodou tohoto filmu je tedy hudba, velmi mile mě ale překvapily ty vizuální parádičky, menší kámen úrazu je příběh a jeho vyprávění. Klidně to mohlo mít o 20 minut víc, aby se ten děj rozšířil a lépe převedl na plátno. Určitě na to kouknu ještě několikrát a objevím nějaké skryté nápovědy ohledně děje, ale i tak bych si dovedl představit více vyprávění a méně abstraktního světa. PS 1: Na režisérský debut výborná práce! PS 2: Jako fanda nemůžu hodnotit jinak...doufám, že to chápete :) (21.06.2013)

Nějak jsem čekal buď dark fantasy nebo variaci pinkfloydovské Zdi. Nakonec jsem z toho dosti v rozpacích. Nightwish sice dělali hudbu, jejich písní ale zazní jen několik. Fantazie jakoby se nedostávala. Ve srovnání s Parkerovou The Wall, Russelovým Tommy nebo Sharmanovým Rocky Horror Picture Show je tenhle film bez výrazných nápadů. Vizuál je pěkný, ale bez exploze originality. Příběh poněkud připomíná sentimentální romány typu: jak děti a rodiče cestu k sobě našli, se závěrečným dojákem (ano, uronil jsem pár slz). Autor jistě vzpomínal na své oblíbené filmy Nekonečným příběhem počínaje, přes hororové klauny v čele s To a The Wall konče. Musím říci, že koncert mě bavil neskonale více (viděl jsem v Praze), a proto i očekávání byla daleko větší. Na téma existenciálního dramatu existuje mnoho daleko lepších filmů....škoda, že to nepojali jako strašidelnou pohádku. (08.07.2013)

Bál som sa, že to bude neznesiteľný a nepochopiteľný artfilm, ktorý v žiadnom prípade nebude hodný toho byť spájaný s mojimi zbožňovanými Nightwish. A ono nie. Príbeh to má naopak jednoduchý a priamočiary a so svojou symbolikou pekne zrozumiteľný aj pre takého antilyrického barbara, ako som ja. Tým pádom - keďže sa nemusíme zaoberať myšlienkami na to, či čerň oblohy znázorňuje autorovu frustráciu zo stratených slipov alebo utrpenie detí v Ugande - mal film vlastne spolovice vyhraté a ostávalo mu splniť už len jediné: strhujúcim spôsobom skĺbiť oku lahodiaci vizuál s geniálnym soundtrackom. Podarilo sa mu to. Režisér Harju sa do toho obul a vytvoril hneď niekoľko extatických montáží, v ktorých je zladenie obrazu s hudbou dotiahnuté takmer až na prah dokonalosti. V kombinácii s výbornými hereckými výkonmi tým z Imaginaeria vznikol skutočne unikátny fantasy-muzikálový zážitok, ktorý do vás emócie napumpuje predovšetkým formálnou stránkou. Popravde si nemyslím, že by sa to dalo natočiť ešte lepšie. (28.04.2013)

Imaginaerum by NIGHTWISH - ten přívlastek určitě přilákal velkou spoustu fanoušků (co si budu nalhávat, mě taky, i když jinak Nightwish neposlouchám). Ovšem ti pak mohli být trochu zklamaní, protože zde zazní celkově tři písničky + pár fragmentů (stylu: dvě postavy si povídají a v pozadí hraje gramofon "I Want My Tears Back", což ve výsledku jenom ruší), jinak jde o symfonické variace. Zpočátku tripový a smysl moc nedávající výlet do snů (respektive mizejících vzpomínek) umírajícího skladatele se postupně prodchne překvapivou dávkou emocí a ve spojení s povedeným vizuálem a právě tou monumentální hudbou dokáže vykreslit velmi působivé momenty. 7/10 (29.05.2013)