Výstřely na Broadwayi

Woodyho dobové příběhy už jsou mojí velkou jistotou. Budu při nich mít na tváři úsměv, občas široký, občas lehce zkřivený onou všudypřítomnou tesknou náladou. A určitě se nakonec vyhnu všem prohlášením o tom, že se "tentokrát pan režisér opravdu předvedl", protože lásku k umění, ironii k herečkám a nepostradatelnost romantiky jsem u něj naštěstí viděl vždycky a je jen náhoda, že to právě tady na Broadwayi přišlo všechno ruku v ruce v tak neopakovatelně pomalém tempu. Jako celek jsou totiž Výstřely tradičně skvělá a zřetelně promlouvající allenovština jak vyšitá. (16.02.2009)

Allen v krizi, už zase... Kdyby byl z celé Woodyho kolekce tento snímek zhlédnut jako první, promlouval by ke mně slovy Johna Cusacka: "Jen jsem marnil čas, ne, nejsem umělec..." Chápu, co chtělo být vyjádřeno, a jistě se tak i stalo, jen ten oblouk, co míjel mou představu o kvalitní zábavě, tentokrát opsal velký kruh. (06.09.2013)

Zajímavá kabaretní/divadelní inscenace, typického Woodyho zmatečné a uřvané dialogy, famózní Chazz Palminteri, který si střihl to, co umí nejlépe - jednoho z mafiánů. Jinak ale bohužel k uzoufání nudná, hysterická taškařice s nicneříkajícími hlavními hrdiny. Ta pocta divadlu která se tu zmiňuje tu občas prolétla, ale to ještě nedělá film filmem. Tohle pustit moderně pojatému divákovi je za trest. (03.12.2016)

Dalsi paradni Allen, i kdyz mezi nejlepsi kousky se to nezaradi. Hlavni problem je, ze to cely pusobi lehce stereotypne. Pribeh je fajn, nacvicovani divadelniho predstaveni a na pozadi gangsteri, vetsina postav je paradne napsana a obsazeni je taky perfektni, hlavne me potesil Palminteri jako genialni spisovatel/vrah a neustale zerouci Broadbent. Jenze pres tohle vsechno je to takovy furt dokola, nejdriv zkousi, pak se s nekym neco ohledne predstaveni resi, zase se zkousi, zase se resi problemy a furt stale a stale stejne az kolikrat jsou nektery dialogy skoro stejny. Navic to neustaly vyrvavani a hadky hercu na podiu v prvni pulce filmu mi za chvily lezlo na nervy. Ale i pres tuhle vytku je film pohodove natocenej, i kdyz je to drama tak nechybi sem tam nakej for, pekna dobova atmosfera, fajn hudba a nenudi to ani nahodou. (29.01.2009)

Allen opět řeší své oblíbené téma – (bez)moc režiséra nad výslednou podobou (svého) díla. Jeho útisk producenty a postupná ztráta jakékoliv kontroly. Tentokrát děj zasadil do prohibiční Ameriky třicátých let ovládané gangstery a jako jeho alter ego můžeme vnímat Johna Cusacka (což Allen samozřejmě popírá). U Výstřelů na Broadwayi lze snad poprvé vysledovat častý problém nynějších Allenových filmů. Výborné hlavní téma je dosti nenápaditě rozvíjeno a nejsvětlejší body tak dále tvoří pouze konverzační perly, jichž je v každém dalším filmu méně a méně. Díry v logice se podřizují logice autorova přístupu. Postavy se chovají příliš nepravděpodobně, zmatečně. Příběh postrádá uspokojivý, naplňující závěr, negraduje, prostě skončí. Režie je zcela bez ambicí, nudná a jakoby pouze uvolňující prostor scénáři, na čemž lze vysledovat značný úpadek od rovněž komediální a rovněž retro Purpurové růže z Káhiry, která nebavila jenom scénářem a hereckými výkony. Herci jsou kapitolou samou pro sebe. Z množství ne moc zvučných jmen vyčnívá skvělý mafián Chaz Palminteri a nesnesitelně přehrávající Dianne Wiestová jako herecká star Helen Sinclairová. Veškeré její scény byly pro mne hotovým utrpením i přes vědomí, že jí takové pojetí role nařizuje scénář (a režisér). Jiným, roztomilejším způsobem byla nesnesitelná Jennifer Tillyová v roli naivní „umělkyně“ Olive Nealové. Příjemná k poslechu a důležitá pro plné docenění Allenova smyslu pro černý humor je dobová hudba, která je společně s výpravou jednou z mála věrohodných věcí na této komedii. V kontextu Allenovy tvorby patří Výstřely k filmům slabším až průměrným, mají však své kouzlo. 75% (27.01.2007)