Kapitál

Snímek o tom, jak v současné době vypadá kapitalismus a že to rozhodně není nic pěkného, protože lidé, kteří se dostanou k moci, jsou ochotni pro její udržení udělat cokoli, a je celkem jedno, jak moc se na vás usmívají, jak moc si myslíte, že říkají pravdu. Za tím vším může být hodně velká přetvářka, což tento snímek ukazuje bez obalu. (12.08.2017)

"Francouzsky povrchní a drzé, s důrazem na to, co je vidět." Slovami, ktoré zaznejú v poslednej tretine z úst Gabriela Byrnea by sa dal tento film celkom dobre charakterizovať. Ako inak predsa môže vyznieť film o peniazoch, ako povrchne a drzo? Alebo ešte lepšie, ako inak môžu vyznieť postavy a kostra príbehu? Tam, kde J.C. Chandor prezentuje akvárium plné hladných žralokov a malých rýb s nepokojnou hladinou, a kde nás Martin Scorsese vpúšťa do pravej kapitalistickej divočiny, v ktorej vládne zákon džungle si oscarový Costa-Gavras volí zlatú strednú cestu, ktorou minimalizuje riziko diváckeho a kritického neúspechu. Scenár na základe knihy zo začiatku mierne skratkovito vrhá diváka in medias res, následne však už nádherne rozbieha krátky príbeh strmhlavého vzostupu ambiciózneho, energického, arogantného Tourneuilla (v podaní stále rovnako šarmantného a herecky precízneho Gada Elmaleha - posielam pozdrav), ktorý v zápätí drží v rukách oťaže poprednej európskej banky a závisia od neho životy a kariéry desaťtisícov zamestnancov po celom svete. Štruktúra je jasná, máme tu jedného centrálneho hrdinu, ktorý rany prijíma aj rozdáva ako na bežiacom páse, vzpiera sa konkurencii, Američanom, pochybným obchodom a partnerom, ale aj nevraživým kolegom, ktorí ho chcú čo najskôr vidieť rovnako bleskovo padnúť. Aby toho nebolo málo, prísne nalajnovaný scenár mu do cesty nastrčí zvodný Púštny kvet a Marc je miestami skutočne v koncoch. Nebol by to však on, aby sa nepozbieral a všetkým nevytrel zrak. Záver je trochu idealistický, na druhú stranu nečakaný a to je jeho najväčšia devíza. Zároveň, keďže film sám o sebe je pomerne priamočiary, komplikuje divácky zážitok navodením dojmu vysokej inteligencie (a zároveň sa snaží presvedčiť diváka, že keď film pozorne sleduje a baví ho, je inteligentný aj on) používaním odborných finančníckych termínov, operácií a machinácií, čo by som mu normálne mal za zlé, ale tu to síce trochu nevďačne, avšak predsa len funguje. Príbeh je síce skutočne prostý, až temer naivný, ale ja to Elmalehovým ironickým poznámkam na kameru v štýle spaceyovského Franka Underwooda, tradične výbornému Byrneovi a krásnej Liye rád odpustím. Medzi filmy roka ho však z týchto dôvodov nezaradím. 75% (06.04.2014)

Rádoby realistické drama, které však příliš tlačí na pilu a spoustu věcí zjednodušuje na hranici snesitelnosti. Na jednu stranu se snaží vzbudit apokalyptickou vizi světa, ve kterém existují jen peníze a lidi, kteří pro ně udělají vše. Na stranu druhou z těchto lidí dělají dětinské hlupáky, kteří se na situaci na japonské burze musejí ptát sekretářek svých známých. Pár zajímavých postřehů, jedna hezká workoholička a vtipné "snové" prostřihy. Ani americký vlk ani tento francouzský kohout však přes veškeré vytí a kokrhání mou pozornost neupoutali. Na krále zvířat stále čekám... (20.02.2014)

Moje třetí setkání s panem režisérem a znovu to budou 4*. Kapitál je především satira na dnešní (vyšší) společnost, ale také drama muže, figurky, který toužil po moci. A Gad Elmaleh byl jako naivní kariérista, jenž si myslel, že může všechno, naprosto přesný. Moc se mi líbily také ty jeho neuskutečněné výbuchy hněvu, neukojený hlad po kur…ehm, modelce a také konečné prozření…no, i když. A také mě nadchl konec, který to pěkně cynicky shrnuje. Zklamalo mě pouze občasné přílišné zjednodušování (hlavně co se týče dětí) a určitá naivita (v reálu by asi s hlavním hrdinou vydrbali podstatně rychleji a tvrději). (21.12.2013)

Očekávání, že budu chtít ztrestat alespoň svoji bankovní pobočku a začnu si pomstychtivě cpát peníze do matrace, se naplnění ani nepřiblížilo a takový nasírací námět by to byl! Všechno, co člověk tak nějak podvědomě tuší, je mu sděleno hrubě nezajímavou formou skrz nudného suchara, co si za svoje miliony neumí pořídit ani luxusní poběhlici - k smíchu! ... a náznaky emočních aktivit vydoluje jen ve svých srandovních bleskových představách! Přehlídka morální zkaženosti nehrozí ani od party bankovních dinosaurů, co jsou od sebe k nerozeznání, až na Byrnea, ten je zde ovšem natolik tragický, že byste ho zase raději nerozeznali... a tak to chodí ve všech rovinách, včetně té rodinné - nuda jak u přepážky ve Spořce a jako bych i mezi tou úřední mluvou zaslechla řehtat nějakého šimla, či co... Za dvě, Costo-Gavrasi, a to jen díky tomu, že jsem se dobře vyspala. (07.10.2014)