Oživlé zlo

Taky máte rádi ty filmy, kterým je mnoho let a přesto neztrácejí na působivosti? Takové ty hustokrutopřísné bomby, kde za použití správné hudby a světla dokázali tvůrci vykouzlit atmosféru k posrání, kde herci nepřehrávali ani nedeklamovali, přesto bylo přesně poznat jak se cítí a co se děje? A jak když nejsou k dispozici věrohodné triky, tak místo gumových a trapných monster pracuje režisér jenom s náznaky a tušenými obludnostmi? A jak se filmy věnují jenom hlavnímu tématu a neodbočují do zbytečných a nesouvisejících dějových linií? A nakonec se použije naprosto nečekaný a originální zvrat? Přesně takový tenhle film není. Staroba z něj dýchá jak z babiččiny sto let nevětrané skříně a bohužel to vůbec není romantický, nostalgický závan minulých časů, ale prachsprostý smrad zatuchliny a plísně. Celkem originální nápad je zabitý neoriginálním dějem. (15.10.2013)

Sakra. On je to celkem slušný horor, ale jakmile začal být o lidských vztazích (zhruba od půlky), tak mě přestal bavit. Kostra neznámého mega primáta z Nové Guiney, která po kontaktu s vodou začne obrůstat živou tkání. Bacily zla, hrůza vzbuzená 3000 let předtím než být měla... v Anglii konce 19. století. Cushing jako postarší profesor a domácí vědátor, Lee jeho protějšek - ředitel ústavu pro léčbu mentálních chorob. Oba hrají jak jinak než výborně, naopak Lorna Heilbron (dcera v ohrožení) směrem k závěru víc a víc přehrává. Když už jsem přestával doufat, [SPOILER] kostěj nakonec přeci jen povstal, ale změnil se v něco nemístně srandovního. [/SPOILER] Můj výsledný dojem nakonec není nijak extrovní, ale opakuji - špatný horor to není. "Evil is a disease… a disease which can be prevented or cured like many others." (05.10.2010)

Klasický viktoriánsky horor, ozvláštnený okrem zaujímavej dejovej línie aj prapodivným monštrom, dramatickými vzťahmi v rodine, prvotriednymi hereckými výkonmi, experimentmi v laboratóriách, dych berúcou atmosférou a neskutočnou gradáciou vyprávania. Inteligentný horor, spočiatku tváriaci sa ako britsky uhladená dráma MY FAIR LADY ibaže v kulisách domáceho laboratória, razom naberá na desivosti. Na spev tu rozhodne nikto ani nepomyslí. Dobrodružný prieskumník, vedec a experimentátor v jednej osobe - Dr. Emmanuel Hildern, sa po dlhých troch rokoch vracia späť do svojho domova v Anglicku za svojou utrápenou dcérou Penelope. Okrem zážitkov si z antropologickej expedície z oblasti Novej Guiney prináša aj bedňu s ostatkami záhadného kostlivca – 3000 rokov starej rasy plnej zla, božského to stvorenia využívaného sa ako očista pred evolučnými defektmi ľudského vývoja. Keď Boh plače nad svetom, kostra ožíva. (22.10.2009)

Příliš velký mišmaš různých motivů (fakt je jich asi osm), aby všechny opsaly uspokojivý příběhový oblouk a tak jsou většinou vyřešeny prostě smrtí té které postavy, ale zábava to je, ne že ne. Vlastně to trochu působí jako antologie, jak se každou půlhodinu prohodí role hlavních a vedlejších aktérů. Peter Cushing hraje jako o život a vystřídá spoustu charakterových rovin (včetně posedlého vědce z ranku doktora Frankensteina). Škoda ovšem nevyužitého Christophera Leeho, který je správně démonický, ale vždycky se na scéně objeví jen na pár chvil a potom se na dlouhou dobu zase vytratí – přitom i v úvodních titulcích má první místo. Každopádně, film sice notně překombinovaný, aby nabídl potěchu kompaktních hororů od Hammeru, ale pokud máte rádi klasické makabrózní příběhy s ironickou pointou, ani tenhle by vás neměl minout. (05.07.2017)

Pôvodná hlavná dejová línia, teda vlastne to o čom film mal alebo mohol byť, je totálne zatlačená do úzadia rodinným psychologickým motívom kombinovaným s ústavom pre mentálne postihnutých. A tak nám tá kostrička začne ožívať asi tak zhruba 10 min pred koncom. Práve ´´vďaka´´ týmto veciam pôsobí film dosť rozporuplne a nedotiahnuto. (12.06.2011)