Life's Too Short

Další dítě z Gervaisovy řitě má opravdu hodně společného s tím předchozím. Styl humoru se nijak nevyvinul, ale životní situace jsou nové, vlastně i docela originální, takže to vůbec nevadí. Warwick Davis zde hraje dosti (nechtěně) komickou postavu, dotává se do nejrůznějších trapasů a navrch k tomu v každém díle přistoupí nějaká celebrita, která ho v tom ještě vykoupe. Liam Neeson a Johnny Depp byli výborní, naopak poslední prodloužená epizoda s Val Kilmerem byla již poměrně slabá. Oceňuji, že seriál vytěžil téma do sytosti, neopakoval se a věděl, kdy přestat... 7/10 (22.07.2014)

První díl byla jen taková rozehřivačka, kde celkem pobavil Liam Neeson a hodně scéna Warwicka kdy leze do domu ke svý ex dírou pro psy a vyjednává, že on se podílel na hypotéce o trošku vcí než ten pes a ten si do domu chodí kdy se mu zamene.. . No to asi takhle to nevyzní vtipně, ale to je fuk, já se směju. Ovšem druhej díl tam už lítaly humorový bomby jak svině. Johnny Depp jako arogantní namyšlenec je špičkovej, ale vrcholný byly návrhy Warwickovy sekretářky, jak vydělat love + dialogy ohledně diáře, to jsem smíchy vychcal vanilkový žužu. Třetí díl mě zhuntoval už ve druhý minutě a dvacátý sekundě, brutal humor vygradoval v závěru s Helen, kdy trpajslík zažíval doslova výsostné ponížení jeho super ega. Čtvrtý díl jasně oapnovala sekretářka, to je fakt ligová masérka. A už vím proč se ženy ve společnosti trpalísků cítí klidně, protože ženský na nic podstanýho nedosáhnou. Pátý díl trošku zklámání oproti druhýmu byl jako Shadwellovi komentáře, za to šestej díl, opět vzala do rukou sekretářka a akcí s pračkou to nehorázně vyhrábla a závěr se nese v duchu nejtrapnější párty co sem kdy viděl, tady se opravdu hranice trapnosti posouvaj vejš přímo před očima. (14.09.2013)

„Proč dělám tenhle dokument? Protože obyčejně vidíte v televizi trpaslíka, jak skotačí a dělá ze sebe blázna. Já chci, aby lidé viděli sofistikovaného, zběhlého trpaslíka, který má důstojnost.“ Když si tak rekapituluju celý seriál, musím konstatovat, že aby si divák Life’s Too Short opravdu užil, měl by mít zkušenost s předchozími počiny tvůrců, a to Kanclem a Komparzem. Nejen, že se zde na ně hodně odkazuje, tento seriál je pomyslným drinkem namíchaným právě z 2 výše zmiňovaných. Něco z Kanclu (např. ten styl ala dokument), jiné zas z Komparzu (postava sekretářky je typově podobná kamarádce, účetní pro změnu agentovi; dále epizodní camea hvězd i návrat několika „starých známých“), humor se používá více méně stejný. I když jak se to vezme…díky hlavnímu hrdinovi přibylo téma trpaslíka, které překvapí svou nosností, opravdu se kolem něj dá vystavit zábavný seriál nesklouzávající do lacinějších vod (na druhou stranu, tato problematika je zde řešena se zjevným nadhledem a také pořádnou dávkou nekorektnosti). Nutno ještě rozvést ty hosty, především „komický“ Neeson, „arogantní“ Bonham Carter či „metodický“ Depp byli prostě skvělí (nejvíc mě pobavil Liam, ale třetí jmenovaný zase dostal možnost „vrátit“ to Rickymu za Zlaté glóby a ostatně i ty frky, které měl Bloom v Komparzu), ovšem přestože v průběhu seriálu hostujících hvězd ubývalo, na humoru se to neprojevilo (navíc se člověk může těšit ještě na „známého“ představitele Batmana a faktem je, že Val Kilmer se nechal shodit ze všech nejvíc). Tvůrci v tomhle ohledu však nezůstali pozadu, Gervais a Marchant si ze sebe a svých počinů dělají také srandu (pomyslné kapky dostává ovšem hlavně „přehlížený“ Stephan), znovu nemilosrdně ryjí a nebojí v rámci kousavé satiry pořádně přitlačit. No a směrem ke konci, jak už to tak je u nich zvykem, jdou rádi do hořkého vystřízlivění (ne však úplného). Seriál tak sice nedosahuje kvalit Kanclu a Komparzu, ale moc mu k tomu nechybí a hlavně pořád je to výborná zábava, která si ten slabší plný počet zaslouží. „Lesi, Lesi, kvůli tvému sešlému tělíčku ti vůbec nemusí být smutno, protože je v něm tolik moudrosti.“ - Jako v Yodovi?“ – „Ano, díky Warwicku. Jsi jako Yoda. Vrásčité malé cosi. Dětinský, ale starý a moudrý! Každý má rád Yodu! A když Yoda řekne: „Moudrost já mám," lidé neříkají: "Zavři tu blbou ubohou držku, nebo tě zkopu, ty liverpoolskej sráči," řeknou: "Děkujeme, Yodo, ty moudrý tvore." (20.04.2015)

Budu velmi zvědavý, jestli si po Life's too short Ricky troufne rozšířit svůj oblíbený vtípek o Cleesově neschopnosti vyrovnat se ve své tvorbě Fawlty towers, kdežto on dokázal přijít s Extraz. S ohledem na kvalitu tohoto sitkomu by si ale měl spíše opakovat svojí oblíbenou bajku - cituji: Here’s one of my favourite ones of all time, OK. Um, uh, a lion is dying, he’s an old lion, he’s in the front of his cave. And all the animals come round, like the foxes and the hyenas, and the, the rabbits, and they’re all takin’ the piss out of him, and they’re laughin’ at him and they’re laughin’ goin’ "You can’t bite us now", and just before he dies, he goes, "Fine. But I was a lion once." . ___ Warvick nepůsobí důvěryhodně při odříkávání Gervaisových replik. Nezachrání to ani můj oblíbenec Holness v roli Iana. (14.11.2011)

Takže, mám za sebou další z počinů Rickyho Gervaise a... nějak nevím, co s tím. :o) První 3–4 díly si mě naplno získaly už jen nápadem realisticky pojatého filmu s liliputem v hlavní roli. Warwick Davis (a já ho neznal !) má úžasný nadhled a určitě nejen svou groteskností a gagy vyplývajícími z jeho „výšky“ mě upoutával, byť u spádů do vulgárního humoru jsem spíš trpěl. Styl pseudodokumentu přináší nenucené kouzlo, obzvlášť zábavná byla pravidelná setkání se samotnými tvůrci Gervaisem a Merchantem, obsah nabízí často atraktivní pohled do zákulisí filmové či komediální scény, skrze netuctovou hlavní osobnost. Dílčích zápletek a dalších nápadů naštěstí bylo dost na to, aby rozsáhlejší formát utáhly, v každém dílu něčím překvapily (ač ten pátý kolem náboženství, sekt a nové partnerky mě bral nejméně), dokonce snad poprvé v životě mě bavil Johnny Depp! Vedle příprav a natáčení filmu mě vysloveně nadchla originální linie vedení spolku malých lidí, přesahující až do politiky a médií. Jenže Ricky Gervais je jako tvůrce hrozný cynik, takže nechává hlavní postavu neustále přecházet z jednoho trapasu do druhého, úplně každou naději či jinak pozitivní chvilku záhy vystřídá ještě horším trapasem a ještě krutější ironií osudu. Ač se mu zde rýsuje a i v závěru částečně funguje myšlenka o potřebě se uskromnit a jít i přes různé prohry a nezdary v životě dál, samotné schéma "skvělá nová šance → nadějný rozjezd k úspěchu → zvrat a vyústění v totální trapas" je tu postupně variováno a stále s větší krutostí osudu gradováno (někdy jen od obyčejné situace k absurdnímu maléru) tolikrát, až se mi i pozitivní myšlenka v posledním dílu a půl ztrácela ve množství účelového cynismu. Stopáž přes 3 a půl hodiny je příliš na to, abych ono cynické schéma nerozpoznal a příchod dalšího trapasu často předem netipoval, aby mi některé příhody (např. s pračkou, ale i na charitativním večírku) nepřipadaly pak až neuvěřitelně gradované do extrémů, a aby mě tento tvůrčí cynismus ještě výrazně před koncem nezačal vyloženě štvát. [70%] (28.05.2024)