Konkurs

Taková hvězdná pěchota Superstars let minulých. Ošklivá a špatná zpěvačka je střídána ještě ošklivější a horší zpěvačkou. Taková sešlost zrůdiček, která byla navíc napěchovaná neposlouchatelnými pokusy o zpěv. Bída a utrpení. Snad ještě větší blbinka než předskokan nesoucí název "Kdyby ty muziky nebyly". Nechápu, proč o něčem tak bezvýznamném točit snímek. Naštěstí z této mladické nerozvážnosti Miloš brzy vyrostl. Nemůžu si pomoci, ale zase je nutné sáhnout po odpádku. (01.06.2016)

Oproti filmovej dvojičke Kdyby ty muziky nebyly, je Konkurs asi najmä vďaka slávnej "Raději jsem neměla ten román" scéne o niečo zapamätateľnejší a ja mu nedám štvrtú hviezdu iba preto, že viem aké Formanove filmy po ňom nasledovali a že sa okrem jeho povestnej autenticity a lásky k ľuďom (a ich rozmanitosti), naučil rozprávať aj tie fantastické príbehy. 3,5* (01.03.2019)

Část "Kdyby ty muziky nebyly" nastoluje otázku celého umění: - Buď děláme muziku z lásky anebo pro peníze. - Anebo voboje, že? Takže, "člověče, seber svá fidlátka a běž tam, kam tě táhne srdce", a když již jsi tam, tak nenadávej, že je málo peněz. ___ Část "Konkurs" nastoluje otázku, jak dalece může umělec zajít ve svém úmyslu ztvárnit své vize, aniž by přestal být umělcem a stal se podvodníkem nebo člověkem bez vkusu a svědomí. Fiktivní konkurs vyhlášený divadlem Semafor na objednávku Miloše Formana, kterého se zúčastnilo kolem 300 nic netušících zpěvaček natáčených při zpěvu skrytou kamerou, ukazuje, že umělci jsou stejně trapní ve své bezohlednosti k obyčejným lidem jako ty holky, které přitahovala sláva umění jako můry oheň. Jak vzpomíná zpěvačka Yvonne Přenosilová: "V roce 1963 byl vyhlášen konkurs zpěvaček do Semaforu, v podstatě sloužil jenom k tomu, že pan Miloš Forman skrytou kamerou natočil, jak se ztrapňuje na 300 dívek. Ovšem pan Karel Mareš, který seděl v tzv. porotě, mě asi po půl roce oslovil a pozval mě na skutečný konkurs do pořadu Ondráš podotýká. Ten jsem vyhrála a tak jsem se dostala i ke skupině Olympic. Byl to "podvod", protože nás Miloš Forman točil skrytou kamerou. My se tam ztrapňovaly a on z toho udělal film. Snad jedině Věra Křesadlová to tehdy věděla, protože už s ním měla bližší styky. Jinak to nevěděl nikdo, došlo nám to až za rok, kdy ten film běžel v biografu. Zpívala jsem španělskou píseň Malageňa, čímž jsem porotu probudila. Karel Mareš, který v ní seděl, mě pak pozval na opravdovej konkurz." (viz http://yvonne.webnode.cz/news/konkurs/). Mimochodem je zajímavé porovnat konkurs 60. let s dnešními soutěžemi à la Superstar. V podstatě se toho moc nezměnilo kromě snad stylu oblečení a způsobu zpěvu. Mně osobně výkony dívek ve filmu vůbec nepřipadaly trapné. (06.04.2012)

Na Konkursu si cením několika věcí. Napíšu zde alespoň tři. Jednak dokumentuje význam a postavení divadla Semafor v 60. letech, kdy se prostě jednalo o elitní líheň umělců a také jediný protipól "oficiální" kultuře. A nic víc tuto důležitost nesymbolizuje víc, než davy lidí před divadlem, usilující o angažmá v době, kdy neexistovali takové prostředky komunikace jako dnes. Za druhé, opravdu nevím, kde se jedné o hrané záběry a kde o dokumentární, každopádně konkurs samotný vlastně nabízí ve zkratce to samé co dnes různé Superstar, respektive to co je na nich nejlepší (spíš jediné dobré) a to zástupy sebevědomých absolutně nesebektritických exotů, o nichž lze pochybovat, zda jsou vůbec duševně při věci. No a za třetí, i kdyby býval Semafor jen fiktivní divadlo, tak Konkurs pořád obstojí, coby kavlitní krátkometrážní snímek s dějem a pointou. (22.07.2010)

Zlatá šedesátá. Kolébka rockové hudby. U nás bylo tou kolébkou divadlo Semafor. Konkurs pro veřejnost pánů Suchého a Šlitra objevil řadu talentů, které utvářely pozdější obraz populární hudby, zejména big beatové scény. Samotný film tak zůstává velmi cenou sondou do atmosféry tehdejší doby. Jistě, nabízí se srovnání s dnešními Superstar, X – faktorem a nevím čím vším ještě. Možná leckoho překvapí, v jakém přátelském a uvolněném duchu to tenkrát probíhalo. Nikdo do vás nepere emoce pod tlakem. Všichni jsou přirození a lidé tak nějak rozumní. Přijde, zazpívá, hezky krátce popovídá. Žádná hysterie. Superstar je úplně jiný svět. Svět kýče, přetvářky, lidské hlouposti a trapnosti. Film KONKURS zůstává neocenitelným obrazem české společnosti začátku 60. let. Česká kultura může být Semaforu vděčná za mnohé. 75% (07.02.2012)