Obsahy(1)
Džezová buffo-opera vznikla v roce 1965 v Semaforu v autorské dílně Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého. Mimořádný ohlas tohoto představení vedl k televiznímu přepisu, jehož se v druhé polovině šedesátých let minulého století ujali Ján Roháč, Miloš Forman a kameraman Jaroslav Kučera. Divadelní text J. Suchého pojednává o dědictví po tetě z Liverpoolu, která odkázala milion dosud nenarozenému dítěti Uliho a Vanilky. Ovšem manželé se rozvádějí. Mazaný advokát chce peníze pro sebe a Vanilku svádí. Ta se rozhodne mít dítě s listonošem (J. Suchý), ale ten jejímu pokušení odolá. Do toho přijíždí živá teta. Předá Vanilce šek a zemře. Všichni se přitom začínají o šek prát, zmocní se ho listonoš a šek rozstříhá. Diváky jistě potěší, že se mohou opět podívat na pořad, který patří do Zlatého fondu televizního archivu. (Česká televize)
(více)Recenze (54)
Televizní inscenace komediální "opery" Jiřího Šlitra na slova Jiřího Suchého si vystačila se dvěma pokoji v jednom bytě. Nezaměnitelná, svébytná semaforská hudba i hravé, mnohosmyslné texty (souhrnně "poetika") nemusí sednout každému, já i přes vynikající přednes u některých delších výstupů dost koukal na hodinky. V divadle naživo by to zajisté byla jiná káva. ()
Mělo to pár opravdu hodně kreativních a hodně vtipných momentů, ale celkově jsem z tohoto počinu jakýsi rozpačitý. Celkově to na mě nepůsobilo nějakým úžasným dojmem a nezachránili to ani pánové Suchý a Šlitr. Celý příběh je vybudovaný na stokrát znásilněné myšlence ohledně moci peněz, i když v tomto případě byla přivedena do pořádného extrému, že se kvůli blbému milionu lidé sníží k dvoření se extrémně nehezké Evě Pilarové. To je opravdu nejhlubší dno zoufalosti. Pokud jste fanoušky opery, tak by vaše smysly mohly být ukojeny. Jinak se doporučuji spíše vyhnout. ()
Dobře placená procházka je už klasika, kterou znám nazpaměť. Takže když jsem dnes zjistil, že ji nemám ohodnocenou, mohl jsem ji ohodnotit z hlavy a bylo by hotovo. Jenomže proč bych se na ni nepodíval znovu? Navíc v den neuvěřitelných devadesátin ještě neuvěřitelnějšího Jiřího Suchého! Tak všechno nejlepší! ()
Dobře placená procházka sídlila v mojej nostalgickej pamäti na vyšších poschodiach, než som jej prisúdil po opätovnom pozretí. Operu vo všeobecnosti nemám rád (v nej hrdina, ktorému zabodli nôž do chrbta spieva, namiesto toho, aby krvácal) a je mi ľahostajné, či ide v tomto prípade o jazzovú operu alebo operu buffo. Tak som si iba pripomenul legendy Semaforu, ako vyzerali za mlada, potešil som sa dvoma pesničkami (Rekomando blues a Jsi ta nejkrásnější krajina, co znám), usmial som sa na dvoch-troch hláškach Jiřího Šlitra (Hergott, to jsou dneska baby!) a Dobře placenou procházku som odložil ad acta. ()
"My Rockefellerové míváme ve zvyku rozdávat pouze to, co máme." Teta z Liverpoolu byla skvělá, "chlípný" pošťák a taktizující Vanilka taky, ale na hamižného právníka neměl nikdo z nich. Jiří Šlitr prostě válel, jeho láska k penězům a jejich majitelkám byla opravdová a nad různými dvojsmysly si i moje ucho s chutí zamlaskalo. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (4)
- Autor hudby, herec a hudebník Jiří Šlitr, měl v plánu představit se s původní operní fraškou na Broadwayi. Aby s ní americké publikum seznámili, nechali Šlitr se Suchým vyrobit kopii filmu a opatřili ji anglickými titulky. Šlitr ji s sebou vzal na světovou výstavu EXPO 67 do kanadského Montrealu, kde vystupoval jako pianista s představením „Kinoautomat“. Po skončení světové výstavy pak film předváděl po USA a americký novinář Alan Levy už překládal libreto hry. Naplnit Šlitrovy ambice se ale nepodařilo. V porovnání se soudobými broadwayskými hudebními produkcemi jako „Cabaret“ z roku 1966 či „Hair“ z roku 1967 působila Dobře placená procházka zřejmě příliš skromně. „Byla to hudební bajka o penězích a chamtivosti, která mi připadala jako ,legrační Kafka‘,“ soudil například Levy. (Kubrickon)
- Ján Roháč byl režisérem původní opery „Dobře placená procházka“ v pražském populárním divadle Semafor. Ta měla premiéru 15. června 1965. Společně s Milošem Formanem se Roháč zhostil i jejího převedení do televizní podoby. (Kubrickon)
- V závěru se televizní inscenace mírně odlišuje od divadelního libreta. (Kubrickon)
Reklama