Režie:
Miloš FormanKamera:
Miroslav OndříčekHrají:
F. Murray Abraham, Tom Hulce, Elizabeth Berridge, Roy Dotrice, Simon Callow, Christine Ebersole, Jeffrey Jones, Charles Kay, Kenneth McMillan, Kenny Baker (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Strhující drama závisti, žárlivosti, intrik a vášnivé lásky k hudbě. Jeden z nejlepších filmů historie, oceněný osmi Oscary, mj. i za kostýmy Theodora Pištěka. Český režisér Miloš Forman našel během svého amerického působení osobní téma v zápase výjimečného jedince s představiteli politické i jiné moci. Ideální látku objevil v divadelní hře Petera Shaffera Amadeus, která se od svého uvedení v roce 1981 stala hitem světových scén. Geniální skladatel Wolfgang Amadeus Mozart se v ní stane obětí vražedných intrik svého kolegy, dvorního skladatele Antonia Salieriho, jenž nedovede unést tíhu závisti a vlastní průměrnosti. Právě Salieri je – navzdory titulu – hlavním hrdinou divadelního i filmového příběhu. Skladatel, posedlý touhou po uznání a slávě, kvůli splnění svých snů uzavře smlouvu s Bohem. Ten však zbožnému komponistovi nadělí jen průměrné hudební nadání. Geniálními schopnostmi naopak obdaří samolibého, nevycválaného a nafoukaného hejska jménem Mozart. Salieri se chce Bohu za tuto zradu pomstít tím, že jeho miláčka zprovodí ze světa... Miloš Forman natočil podle Shafferova scénáře naprosto výjimečné filmové dílo, jež ve své době zaznamenalo neočekávaný divácký úspěch a způsobilo dokonce „mozartománii". Ve skvěle vystavěných dramatických scénách totiž Forman brilantním způsobem využil právě roli hudby. Amadeus získal mimo řady jiných prestižních ocenění také osm Oscarů: jako nejlepší film, dále za režii, za mužský herecký výkon v hlavní roli (F. Murray Abraham), za scénář podle předlohy, výpravu, kostýmy (T. Pištěk), masky a zvuk. Neproměněná zůstala druhá nominace za hlavní mužskou roli (Tom Hulce), za kameru (Miroslav Ondříček) a za střih. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (1 172)
Geniální filmová adaptace divadelní hry Petera Shaffera, v níž tento dramatik zdůraznil především onu prazvláštní a až schizofrenní ambivalentnost vnitřního světa a motivací člověka, který na jedné straně jest schopen rozeznat skutečného génia, na druhé straně se ho ale až k smrti bojí a nenávidí ho, jenžto ten svým životem a dílem právě a jen jemu samému ukazuje jeho nedokonalost a rozhodující nedostatek talentu. Takový je i Salieri Formanův. Dramatická a filmová postava, která stojí jako skutečné antonymum vůči géniovi, vůči božskému dítěti Amadeovi... Salieri a Mozart - střet jedinečnosti a průměrnosti. To je hlavní poselství i dějová osa filmu, o Mozartovu biografii se vlastně ani nejedná (navíc je historicky trochu sporná). Tahle umělecká koncepce sice historicky a fakticky poškodí reputaci skutečného Antonia Salieriho, z kterého Shafferova divadelní hra i Formanův film udělaly téměř démona, graduje však symbolickou rovinu filmu a umožní Formanovi natočit skutečně nadčasové dílo o obecně platných civilizačních mechanismech nekompatibility geniality s unifikovanou průměrností. A tady se umělecká vize a realita protínají. Mozart byl skutečně génius, jeden z těch nemnoha, který předběhl svou dobu. Nestalo se náhodou tohle i Miloši Formanovi? Pomyslně smekám... ()
Nikdy mi nevymizí vzpomínka na kinopremiéru v tehdejším Československu. Dohady, jak mohl emigrant natočit film u nás, neměly konce. Radost při sledování filmu - tehdy v kině Vesmír v Č.Budějovicích- mi násobily i pražské exteriéry Maltézského náměstí, kde jsem v době natáčení končil studia na střední škole. Vizuální stránka filmu je naprosto úchvatná, o hudební snad ani nemluvě. Nikdy potom jsem již v běžném kině nezažil, aby si na závěrečné titulky obecenstvo stouplo a spontánně tleskalo...titulky měly dobrých deset minut! Člověk měl skrytý pocit, že lidé tleskají také režimu navzdory. ()
Ano, tak Forman dokázal vykouzlit parádní záběry s kamerou, přesně to, na co já osobně nemůžu nadávat. Příběh příjemný, dokáže vtáhnout do děje. Jenže těch 180 minut je opravdu moc. Negativních událostí s Mozartem bylo až příliš a to se podepsalo na mém hodnocení a samozřejmě i ta vřískající opera. Kdyby byl Amadeus o hodinu kratší s menší dávky opery, rozhodně bych si ho užil více. ()
Dlhujem Formanovi veľké ospravedlenenie, pretože som si dlho myslel, že tento film ma nechytí. A to je potom skvelý pocit, ak vás film, od ktorého absolútne nič nečakáte (bez ohľadu na počet získaných oscarov) chytí pod krk. Ja sám som ten film nikdy nevyhľadával, pretože doba „kostýmov a parochní“ ma nepriťahuje. Film ma poriadne zaujal už od prvých minút, i keď v postave Amadea by som možno chcel vidieť niekoho iného. Jeho priblblý smiech ide trochu na nervy, ale čo robí z filmu skutočný zážitok je vzťah Amadea a dvorného skladateľa, ktorý k Amadeovi pociťuje na jednej strane veľký obdiv, ale aj závisť a nenávisť. Po všetkých stránkach skvelo spracovaný film, oscary zaslúžené, ale k plnému počtu mi niečo chýbalo. Silné štyri hviezdy. Ha-ha-hááá. 80%.. ()
Dobré, ale kam se to hrabe na Wen die Götter lieben! Aneb zrození vídeňské opery očima jedné náročné noci. Je dobré mít na paměti, že se jedná o adaptaci divadelní hry, nikoli o seriózní životopis. Dramatický oblouk byl Shafferovi (a koneckonců i Formanovi) milejší, než cokoli jiného. Zážitek je to skvělý i po letech, jen ten dopad na mozartovskou renesanci je takový poněkud sporný. ()
Galerie (79)
Zajímavosti (115)
- Při scéně, kdy jde kněz do Invalidovny a vstoupí dovnitř, je možné si všimnout, že jednoho z dozorců ztvárňuje herec Zdeněk Srstka. (major.warren)
- Hlavný kostymér Theodor Pištěk ml. nakúpil drahé látky v Londýne a kostýmy nechal ušiť v Taliansku. (Raccoon.city)
- V scéne v cisárskom paláci, kde Mozart (Tom Hulce) obhajuje svoju prácu pred cisárom slovami : ,,Ja som vulgárny, ale moja hudba nie", poukazuje režisér Miloš Forman na Mozartov vulgarizmus. Trpel tzv. Tourettovým syndrómom, ktorého súčasťou je nutkavá potreba používať vulgarizmy. (MFJD)
Reklama