Mistr

Další Andersonův majstrštyk. Smysluplnější komentář napíšu asi, až se mi to víc rozleží. Zatím jen tak přemítám, že je to film prostě o emocích, o psychologii obecně, o člověku jakožto fenoménu.. Vlastně je to strašně jednoduchý film (v tom dobrém slova smyslu), což nevylučuje to, že snese podle mě minimálně deset shlédnutí (jen tuším, samozřejmě). A ta sedmdesátka je nádherná..! PS: Ze současných tvůrců, kteří by se dali stále ještě označit jako "mladíci", je P. T. A. patrně jediný opravdu velký filmař. (15.06.2013)

K tomuto "mistrovskému" veledílu asi poprvé v životě napíšu obsah. Napadla mě totiž formulace natolik všeobsažná a genitálně lapidární, co bezezbytku dokonale charakterizuje nekonečnou hloubku téhle rektální sondy do úplavicí zasaženého tlustého střeva. "Dvouapůlhodinový, scientologický auditing pošahaného vypatlance, co chlastá ředidlo.". Nic víc a nic míň. No, co vám budu povídat, typická Osralovka a těžký, těžký oříšek, jenž dokáží opět rozlousknout jen místní "nejerudovanější" tlučhubové a duševně zdravému divákovi hrozí akorát tak anafylaktický šok. A dál to znáte, zaplať Satan za multitasking! Dá se to ve zdraví přežít pouze v případě, že si to mrsknete na ploše do okna, ve druhém si pustíte nějaký zábavný film a pokud se obáváte, že by to i tak mohlo mít negativní vliv na váš zdravý vývin, lze u toho ještě velice úspěšně na pozadí vypičovávat mentály ve zdejších diskuzích. Ano, tolik zábavy si s tím můžete užít, a bohatě stačí jen co deset minut mrknout do rohu, jestli ten Hubbard stále ultranudně vymítá. Na druhé straně je ale třeba zmínit nepopiratelný fuckt, že poté, co Fénix zjistil, že kariéra esoterického rapera až tak nesype, znovu povstal z popela, oholil Krakonoše a vrátil se ke kopytu, je přesně tam, kde má být a v roli je tak dokonalý, až jsem mu naprosto věřil, že před klapkou do sebe vždycky nějakého toho panáka Esšesttisícjedničky opravdu kopnul. Ta jedna je za něj. (07.02.2013)

Nebojte se, já poznám, když někdo předvádí výkon jako na mistrovství světa. Však proto také ty dva body - pro Philipa a Joaquina. Další není možné udělit, protože stejně tak poznám i to, když mě film nudí a když mně nepřinese nic, co bych nezapomněl po odchodu ze sálu. Jasně, že by bylo fajn vidět to ještě jednou, ale snad si někdo nemyslí, že bych šel s nudnou holkou na druhé rande...? (22.01.2013)

The Master je divnej film. Tohle byla první věc, co mi přišlo na mysl, když jsem na film koukal a i potom, co jsem ho dokoukal. Vlastně jsem z něj měl dost zvláštní pocit už když jsem se na něj chystal, ale Joaquin Phoenix byl přesně ten důvod, proč jsem film chtěl vidět. Výsledek je takový, že Joaquin předvedl další ze svých naprosto brutálních výkonů, u kterého jsem ale měl jeden problém. Vůbec jsem jeho postavě nerozuměl. Takovou psychicky narušenou postavu jsem totiž snad nikdy v životě ani neviděl. Netušil jsem, co udělá příští minutu, což bylo vlastně dobře a utvrdil mě v tom, že je opravdu precizní herec, který je pro roli schopný udělat cokoliv. Klobouk dolů. Samozřejmě nesmím zapomenout ani na Hoffmana, který nebyl špatný, ale celé se to odehrává v takové zvláštní době padesátých let. Lidé se chovají zvláštně, celá ta atmosféra je dost divná, ještě se do toho připleta cosi, co by se dalo nazývat sektou. Fakt zvláštní film, těžký si z toho udělat nějaký hlubší obrázek. Snad jenom dodám, že i díky hudbě mi během filmu bylo dost nepříjemně, což byl vlastně účel, ale kvůli čemu nedokážu jít výš jak na tři hvězdy. (24.02.2013)

Promyšleně „nenávodný“ film, jenž mne po skončení zanechal v přesně opačném rozpoložení než Nespoutaný Django – vyšťavenost, bezradnost, nicota. Netuším a snad raději ani nechci vědět, do jaké míry Joaquin Phoenix coby magor bez příčiny za svůj výkon vděčí režijnímu vedení a do jaké vlastní psychopatii, ale faktem je, že už jsem dlouho nikoho neviděl hrát s takhle sebedestruktivním nasazením. Možná i kvůli tomu, kolik současných režisérů nechává hrát herce výhradně tváří, méně již zbytkem těla. I kdybych si z Mistra nic jiného neodnesl, jen za herecké výkony Phoenixe a Hoffmana (který má své herectví očividně více pod kontrolou než jeho kolega) by mu patřil můj pětihvězdičkový obdiv. ___ Andersonův divácky zatím nejméně vstřícný počin ale podněcuje na mnoha dalších úrovních, ať už jde o styl (dlouhé, stále více nevybalancované záběry, které nechávají na nás, jak do nich „vstoupíme“) nebo významy (věčné hledání vůdce, obsesivní potřeba cíle). Dlouhé záběry s velkou hloubkou ostrosti v rozporu s jejich obvyklou funkcí nepřispívají k lepší čitelnosti, ale naopak k pocitu uvěznění v onom navenek reálném a přitom lynchovsky bizarním univerzu. Podobně ironicky je "epického" 70mm formátu opakovaně používáno k velkým detailům tváří, které se rozléhají přes celé plátno, jako kdyby byly krajinou, po které se Anderson chce pohybovat. ___ Přijde mi, že o krizi maskulinity, o mužích s prázdnými životy a žádnými jasnými cíly, naposledy srovnatelně sugestivně pojednávaly filmy hollywoodské renesance (Malé životní etudy, Dlouhé loučení, Prsty). Anderson ale problematiku posouvá ještě dál, když ústředním tématem filmu činí hledání kořenů této frustrace a nejpodivnějších způsobů jejího překonání. Nemotivovaného (ne)hrdinu vsazuje do kontextu poválečné americké společnosti, která se toužila vrátit ke statu quo, jenž se ale mezitím kamsi vytratil. Neuspokojivé vyprávění s mnoha záměrnými dírami a hluchými místy je tomuto zoufalému pátrání po záchytném bodu plně podřízené. Stejně jako Freddie v téměř parodické scéně na poušti (kdy je směřování za neexistujícím cílem proměněnou v zábavnou aktivitu), také film směřuje k horko těžko viditelnému bodu kdesi v dáli. A stejně jako Freddie slepě (místy doslova) následuje Dodda v domnění, že on je tím skutečným mistrem, tím, kdo by mohl zosobňovat jeho ideální já (viz scéna večírku, snad odkazující k nudie-cutie filmům z 50. let), můžeme se i my domnívat, že víme, kam film směřuje. Není však mistra, který by naše domněnky potvrdil, nebo vyvrátil. Vedení Anderson přenechává divákovi, čím jednak varuje před náchylnosti kteréhokoli člověka v kterékoli krizové době k hledání již ozkoušených východisek, a jednak přispívá k výrazné variabilitě výsledných diváckých zážitků. O tom svém mohu jistotou napsat jen tolik, že nebyl příjemný a že si jej chci zopakovat. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, FlyBoy, zencitizen (23.01.2013)