Mistr

Tak já nevím. Když přišel trailer, tak jsem byl bytostně přesvědčen o tom, že Mistr je filmem pro mne. Phoenix s Hoffmanem to mne musí rozválcovat na kaši a Anderson vytvoří další rezonující veledílo. Pak přišla první hodnocení a já křičel, že jsou všichni lháři a nepochopové. A takhle jsem křičel ještě do poloviny filmu. První křížový dialog na lodi mi dal ve všem za pravdu a já si užíval to své vysněné veledílo. A od počátku jsem tušil, že tohle povede příběhově odnikud nikam a moc mi to nevadilo, vždyť proč by ne? Jenže pak se odnikud nikam stalo skutečností a já se v tom trochu utopil. Byl jsem naštván sám na sebe, snažil jsem se ponořit hloubš, ale nic. Počáteční nadšení prostě vyšumělo. Tudíž teď smutně klikám na tři hvězdy, ačkoliv je to v desítkový soustavě třeba 7/10ti a modlím se za to, aby se stejně jako s každým Andersonovým filmem dojem s každým uplynulým dnem zlepšoval. (24.02.2013)

S filmem Mistr se to má jako s ostatními filmy Paula Thomase Andersona. Všechny jeho filmy stojí na zajímavé zápletce a ve všech jsou postavy, které musí být lahůdkou pro obsazené herce. Nerad opakuji kometnáře ostatních, ale zde si to neodpustím: Hoffman i Phoenix jsou fakt fenomenální. Je to ten typ živelného herectví, kdy divák opravdu vidí totální metamorfózu do předváděné postavy. Jednotlivé dialogové scény jsou díky tomu doslova strhující, v tomto smyslu nemá Mistr slabších míst. Potěší i krásné švenky či souznění s hudbou. Pak ale tato synfonie profesionality a umění skončí a zbyde tak trochu pocit zklamání z nenaplněného očekávání. Pocit, že film tak nějak neskončil, že jeho závěr vyšumněl do ztracena, aniž by se vlasntě něco stalo, nebo že v něm prostě chybí ještě jedna klíčová scéna, která by zpětně dala celému filmu hluší smysl. Nejinak na mě zapůsobily i Hříšné noci, či Až na krev. Nevím, jestli je to tvůrčí záměr, vylíčit sled zajímavých událostí, bez výraznějšího dramatického rámce, (je to tak blíže reálnému životu), ale ten pocit neuzavřenosti, je po tak skvělém a vyjímečném filmovém zážitku mírným zklamáním. (25.04.2013)

Ťažko obsiahnuteľný snímok pohybujúci sa na hrane bolestnej nudy je našťastie zachránený báječným Phoenixovým výkonom. Jeho Freddie s uškľabkom v tvári a démonmi v hlave podporenými vlastnoručne miešaným chľastom je typickou postavou povojnovej traumy. Filmu však chýba jasnejšie uchopenie diváka a takto sa len utápa v znekľudňujúcom filozofickom svete sektárstva. (24.02.2013)

Potřebuju to vidět ještě jednou, ale čuju další andersonovskou uberpecku. Phoenix fenomenální, Hoffman těsně v závěsu, ale především je tu ono pomalé sektářské sondování, které dráždí každičkým dialogem. Servíruje Dodd smyšlené bláboly, nebo svému učení skutečně věří? Záleží na tom? A může člověk vůbec žít tak, aby byl opravdu svobodný? Možná je to celé neskonale banální, ale pozornost to drží jako máloco. (9/10) (10.01.2013)

Nějak jsem nepochopil, jaký má tento film účel. Příběh je celkem o ničem. Ta sekta není ani moc hrozivá, ani nějak extrémně vyšinutá. Mistr je spíše takovej lůzr, co sám ví, že kecá sračky, ale co z toho? Plyne to odnikud nikam a nic se nevyřeší, ba ani nestane. Zbývá tedy Joaquin Phoenix, který na mě působil jako karikatura. Pohybuje se jak hrbatej přisluhovač šílenýho profesora a dělá tam furt nesmyslný držky do kamery. Nějak extra jsem se nenudil, ale zároveň se královsky nepobavil. (15.02.2013)