Až vyjde měsíc

S Moonrise Kingdom jsme se hodně skamarádili a už jsme spolu strávili několik večerů. Těším se zase někdy. Nečekal jsem skoro nic a dostal jsem zážitek roku. Stylizace, situační komika, takřka nikde nezklouzne do trapnosti, a pod tou slupkou na povrchu je naservírovaná krásná látka pro zamyšlení... (Krásný minipříběh dospění Nortona - viz obrázek na stole na začátku a na konci). Způsob filmování a posuny kamery čistě po 90° bez pohledů z úhlu... lahůdka. (03.11.2012)

Andersonův skautský výprodej - chtěné, opsané z předchozích počinů, netypicky nedotažené (tolik nápadů prostě jen tak prošumí) a příběhově více než chudokrevné. Poezii prvních lásek a klukovského táboření beru, ale od Wese čekám víc než zábavnou prvoplánovost, která se hlavně v závěru mění v totální křeč. (07.07.2012)

Bezprostředně se mne to dotklo spíš v hlavě, než v srdci. Uvidím, co si budu myslet, až se mi to rozleží. Ale co si budeme povídat, film, který se zastává dětí, co jsou divné, to přece nemůžu odsoudit. - Po opakované projekci dodávám, že jsem si uvědomila, že tohle je snad zatím jediný film, kde nejenže toleruji Edwarda Nortona, ale dokonce ho miluji! (18.01.2013)

Na ideové rovině v podstatě hraná verze Fantastického pana Lišáka, pouze s větším zájmem o nedospělého hrdinu, který je ale u Andersona roven hrdinům dospělým (což pěkně ukazuje parťácky vztah kapitána Sharpa a Sama). Svou nechuť opustit krajinu dětství, vzdát se divočiny a vlastní přirozenosti ve prospěch civilizace, tentokrát král filmové indie říše vyjadřuje s velkým nádechem nostalgie (která se trochu bije s několika nečekaně dospělými scénami první mládežnické lásky). Ustoupit před ní občas musí i jeho nenapodobitelná hravost. Banálnost některých dějových zvratů a charakterových proměn, zaviněná nadbytkem postav a snahou každou z nich po zásluze odměnit, kontrastuje s neskutečnou vypiplaností každého záběru. Vtipy nekřičí, aby upoutaly naši pozornost a napoprvé snad ani není možné je všechny pochytit, resp. najít v mizanscéně. Právě s ní Anderson dokáže pracovat s podobnou nápaditostí a smyslem pro poezii prostoru jako třeba Jacques Tati. Na rozdíl od něj ale pracuje s menšími plochami (příbytek Bishopových vytváří díky „rozkouskování“ na jednotlivé místnosti dojem domečku pro panenky) a také rozsáhlejší exteriérové prostory panorámuje tak, že působí velmi ploše (asi jako side-scrooling videohry). Obdiv, s jakým puntičkářstvím a nápaditostí je film udělán (tedy ne vymyšlen) protentokrát převážil nad okouzlením, ale i tak jde o ohromný posun, neboť před pár lety jsem Andersona řadil mezi režiséry, s kterým na dálku nikdy kamarádi nebudeme. 85% Zajímavé komentáře: Radek99, sportovec, sinp (19.07.2012)

Wes Anderson používá jako rekvizity všechno. Věci, lidi, celé scény. Jednotlivé obrázky jsou pečlivě naaranžované a dokonale počítají i s pohybem kamery. Vidět takové herce, jako je Bruce Willis, Bill Murray či Edward Norton, jak se ve svých přitroublých rolích bezchybně zapasovali do bizarní mozaiky hravých a mimoidních scének, je prostě k nezaplacení. Samotný příběh mi byl celkem putna a v tomhle případě vůbec nevadí, že forma bez problémů přebíjí obsah. S Andersonem sice zatím bohatší zkušenost nemám, nicméně hravost, s jakou si dokáže pošmáknout na sebevětších banalitách, mu docela závidím... (01.10.2012)