Reklama

Reklama

Alpy

  • Řecko Alpeis (více)
Trailer

Obsahy(1)

Existuje patnáct pravidel pro členy skupiny Alps: například musí vyplněním formuláře dopředu přiznat věci, které nejsou ochotni dělat (líbání, zvedání činek, cestování apod.), nebo naopak skutečnosti, v nichž jsou dobří (tanec, vodní lyžování, diskutování…), je nutné, aby měli základní znalosti psychologie a sociologie, a tak dále. To vše je pečlivě sestaveno do patnácti pravidel, která vymyslel vůdce skupiny Alps Mont Blanc, a jimi se musí řídit každý člen, jenž se rozhodne do skupiny vstoupit. Stejně jako ve Špičáku je i ve třetím celovečerním filmu Jiorgose Lanthimose základním stavebním prvkem absurdní a černý humor a i zde se režisér noří do světa závislostí, lidských citových ztrát a soubojů o přízeň. Stylizovanost Špičáku je nahrazena mnohem realističtější a autentičtější kamerou. Přesto režisér udržuje a zachovává určitý odstup od děje i postav a zároveň v divákovi vyvolává neklid a mnoho otázek, aniž by mu dával odpovědi. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (68)

emma53 

všechny recenze uživatele

Režisér udržuje a zachovává určitý odstup od děje i postav a zároveň v divákovi vyvolává neklid a mnoho otázek, aniž by mu dával odpovědi. - (citace) Já bych těch otázek měla asi příliš, to ostatní se povedlo, neklid a odstup jsem měla na sto procent. Zkrátka Yorgos Lanthimos nebude patřit mezi mojí režisérskou elitu. ()

Hwaelos 

všechny recenze uživatele

Lanthimosovy filmy mají úžasnou schopnost diváka neustále mást a překvapovat. Navenek často působí, jako by člověk sledoval larp, jehož postavy moc neumí projevovat divadelní emoce a nevědí, co budou v příštím okamžiku říkat (což jeho herci často opravdu nevědí, protože je to z velké části ryzí improvizace). Tady se ona hra s divákem projevuje nejzjevněji na tom, že postavy vlastně sledujeme primárně v rolích, které pod agenturou "Alpy" přijímají. Ve chvíli, kdy by měly být "samy sebou", ale není jasné, jestli vůbec kdy ze své role vystupují, zda pro ně "hra na někoho" vůbec někdy končí. Dvě Lanthimosova díla, která jsem zatím viděl, by snadno mohly sklouznout k morální tezovitosti, ale zachovávají si výkladovou vrstevnatost a nedoslovnost - a zároveň stále upozorňují na svoji mediální fikčnost, čímž jsou sebereflexivní na více úrovních. ()

Reklama

Radko 

všechny recenze uživatele

Postupné odkrývanie náznakov. Rafinovane dávkovaný humor i tragika príbehu. Originálna práca s obrazom, kamerou, štylizáciou prostredia a správaním postáv. Moderná gymnastika. Moderný film. Nehoda. Nemocnica. Neúplné čiastočky sa postupne skladajú do obrysov obrazu. Azda toto je cesta ako vyrozprávať príbeh v dobe, kedy sa zdá, že všetko už vypovedané bolo. Rýdzo filmovými prostriedkami vniesť jemne spoločensko - kritický odkaz, bez pátosu a zároveň nechať priestor pre vlastné úvahy a tajomstvo. Niekto sa vylieči, iný umrie. Smrť však môže zrodiť nové vzťahy. Nové príbehy. Prázdne miesto zároveň ako priestor pre nové formy obchodov. Novodobé herectvo vypĺňa prázdnotu žitia pozostalých aj hercov. Hneď po pozretí som mal chuť zopakovať si to. À propos: Akého herca máte najradšej? A hudobníka? A speváčku? alebo inak: Nehráme všetci v živote len nejaké viac či menej zbytočné komicko-tragické roly ktoré z viacmenej neznámych dôvodov postupne začneme brať smrteľne vážne? ()

Omnibus 

všechny recenze uživatele

"Otázky, samé otázky... vtíravé, divné, bez lásky." Položených otázek bylo víc než ve všech evropských kvízových soutěžích dohromady, počítáno od vstupu Řecka do EU. Některé otázky divné, jiné jen obyčejné, hlavně však nudné. Co je mi platný zajímavý příběh i postavy v pokusu o sociologickou sondu do (ne)empatické konzumní společnosti a do tragédiemi zraněných duší pozůstalých, která chce být hlubší než Egejské moře, když vše potápí divácky nevstřícný scénář. Ubíjející, nudný, téměř nekoukatelný film. Připadal jsem si jak u blbejch na řeckém dvorku a úplně fyzicky jsem cítil, jak mi čas, ztracený sledováním těch naučených, prázdných (!) dialogů, protéká zbůhdarma mezi prsty. Navíc samozvaný vůdce skupiny, své náhradní citové ovečky šikanující Mont Blanc mě neskutečně vytáčel. Ten si sice vybral, coby krycí jméno, nejvyšší horu Alp, ale očividně si tou velikostí jen kompenzoval malost ducha. A tipnul bych si, že i něčeho jiného. Dva centimetry dlouhého. ()

Kmotr 

všechny recenze uživatele

Když jsem se na festivalu v Karlových Varech seznámila s řeckou kinematografií, nečekala jsem, že se slibná tvorba bude pohybovat zběsile rychlým tempem kupředu. Řecký režisér Yorgos Lanthimos ve Vídni představil svůj nejnovější film Alpeis, který je dvojčetem jeho předchozího snímku Špičák. V obou se zdařile pracuje s ústřední myšlenkou, gradujícím dějem, postupným odhalením a tím nejčernějším humorem. Opět je v centru příběhu vyšinutá skupinka lidí (mladá gymnastka, její kouč, doktor a nemocniční sestra), kteří se mimo své povolání věnují i zajímavému, poněkud zvrácenému vedlejšáku (nebudu prozrazovat, neboť tato zvrácenost se postupem času ve filmu odkryje sama). Skupina, která si začně říkat Alps je herecky skvěle obsazená. Lanthimos má dar jako Felliny, umí do svých filmů obsadit velmi podivná individua a z mála vyfárat neuvěřitelně moc. Na tvorbě mladého Řeka je nejlepší originalita, nejsou filmy, které by byly podobné těm jeho bizárům. S něčím takovým se divák jen tak nesetká. Viennale 2011 ()

Galerie (40)

Reklama

Reklama