Alpy

"Otázky, samé otázky... vtíravé, divné, bez lásky." Položených otázek bylo víc než ve všech evropských kvízových soutěžích dohromady, počítáno od vstupu Řecka do EU. Některé otázky divné, jiné jen obyčejné, hlavně však nudné. Co je mi platný zajímavý příběh i postavy v pokusu o sociologickou sondu do (ne)empatické konzumní společnosti a do tragédiemi zraněných duší pozůstalých, která chce být hlubší než Egejské moře, když vše potápí divácky nevstřícný scénář. Ubíjející, nudný, téměř nekoukatelný film. Připadal jsem si jak u blbejch na řeckém dvorku a úplně fyzicky jsem cítil, jak mi čas, ztracený sledováním těch naučených, prázdných (!) dialogů, protéká zbůhdarma mezi prsty. Navíc samozvaný vůdce skupiny, své náhradní citové ovečky šikanující Mont Blanc mě neskutečně vytáčel. Ten si sice vybral, coby krycí jméno, nejvyšší horu Alp, ale očividně si tou velikostí jen kompenzoval malost ducha. A tipnul bych si, že i něčeho jiného. Dva centimetry dlouhého. (29.01.2023)

Když jsem se na festivalu v Karlových Varech seznámila s řeckou kinematografií, nečekala jsem, že se slibná tvorba bude pohybovat zběsile rychlým tempem kupředu. Řecký režisér Yorgos Lanthimos ve Vídni představil svůj nejnovější film Alpeis, který je dvojčetem jeho předchozího snímku Špičák. V obou se zdařile pracuje s ústřední myšlenkou, gradujícím dějem, postupným odhalením a tím nejčernějším humorem. Opět je v centru příběhu vyšinutá skupinka lidí (mladá gymnastka, její kouč, doktor a nemocniční sestra), kteří se mimo své povolání věnují i zajímavému, poněkud zvrácenému vedlejšáku (nebudu prozrazovat, neboť tato zvrácenost se postupem času ve filmu odkryje sama). Skupina, která si začně říkat Alps je herecky skvěle obsazená. Lanthimos má dar jako Felliny, umí do svých filmů obsadit velmi podivná individua a z mála vyfárat neuvěřitelně moc. Na tvorbě mladého Řeka je nejlepší originalita, nejsou filmy, které by byly podobné těm jeho bizárům. S něčím takovým se divák jen tak nesetká. Viennale 2011 (23.10.2011)

Chladná variace na všednodenní chlad působí jako piják, v nějž se skutečné (inkoustové) sdělení obtisklo jen zvratmo a ještě neúplně a připomíná spíše iluzi krajiny než opravdový vzkaz. Otázky nevzbuzující, nezneklidňující rytmus osamocených her osamělých, který zákonitě vyústí sjednocením všeobecnou hrůzou, o níž však snímek, zbytně snímaný a svrchovaně bručící, mlčí, protože ji zamlčuje. (17.03.2017)

Ja si myslím, že Yorgos Lanthimos tu chcel uvažovať nad tým, či sa človek dá nahradiť iným človekom. Nie v zmysle napríklad pracovného miesta, ale konkrétnej osoby, ku ktorej boli prechovávané city a ktorej zvyky sme poznali. Robí to ale len strašne náznakovo a načrtne postupne toľko motívov, že s pribúdajúcou stopážou sa dej neobjasňuje, ale skôr zahmlieva počtom možných vyústení. No istú sugestívnosť to, ako každý jeho film, podľa mňa má. A tiež ďalšie znaky režisérovho rukopisu, ktoré však vnímam väčšinou negatívne, ako úmyselne strojený verbálny prejav postáv, ale iné výrazové prostriedky naopak impulzívne - fyzické násilie. (16.02.2016)

Režisér udržuje a zachovává určitý odstup od děje i postav a zároveň v divákovi vyvolává neklid a mnoho otázek, aniž by mu dával odpovědi. - (citace) Já bych těch otázek měla asi příliš, to ostatní se povedlo, neklid a odstup jsem měla na sto procent. Zkrátka Yorgos Lanthimos nebude patřit mezi mojí režisérskou elitu. (26.01.2016)