Alpy

"Otázky, samé otázky... vtíravé, divné, bez lásky." Položených otázek bylo víc než ve všech evropských kvízových soutěžích dohromady, počítáno od vstupu Řecka do EU. Některé otázky divné, jiné jen obyčejné, hlavně však nudné. Co je mi platný zajímavý příběh i postavy v pokusu o sociologickou sondu do (ne)empatické konzumní společnosti a do tragédiemi zraněných duší pozůstalých, která chce být hlubší než Egejské moře, když vše potápí divácky nevstřícný scénář. Ubíjející, nudný, téměř nekoukatelný film. Připadal jsem si jak u blbejch na řeckém dvorku a úplně fyzicky jsem cítil, jak mi čas, ztracený sledováním těch naučených, prázdných (!) dialogů, protéká zbůhdarma mezi prsty. Navíc samozvaný vůdce skupiny, své náhradní citové ovečky šikanující Mont Blanc mě neskutečně vytáčel. Ten si sice vybral, coby krycí jméno, nejvyšší horu Alp, ale očividně si tou velikostí jen kompenzoval malost ducha. A tipnul bych si, že i něčeho jiného. Dva centimetry dlouhého. (29.01.2023)

Postupné odkrývanie náznakov. Rafinovane dávkovaný humor i tragika príbehu. Originálna práca s obrazom, kamerou, štylizáciou prostredia a správaním postáv. Moderná gymnastika. Moderný film. Nehoda. Nemocnica. Neúplné čiastočky sa postupne skladajú do obrysov obrazu. Azda toto je cesta ako vyrozprávať príbeh v dobe, kedy sa zdá, že všetko už vypovedané bolo. Rýdzo filmovými prostriedkami vniesť jemne spoločensko - kritický odkaz, bez pátosu a zároveň nechať priestor pre vlastné úvahy a tajomstvo. Niekto sa vylieči, iný umrie. Smrť však môže zrodiť nové vzťahy. Nové príbehy. Prázdne miesto zároveň ako priestor pre nové formy obchodov. Novodobé herectvo vypĺňa prázdnotu žitia pozostalých aj hercov. Hneď po pozretí som mal chuť zopakovať si to. À propos: Akého herca máte najradšej? A hudobníka? A speváčku? alebo inak: Nehráme všetci v živote len nejaké viac či menej zbytočné komicko-tragické roly ktoré z viacmenej neznámych dôvodov postupne začneme brať smrteľne vážne? (12.06.2014)

Tak tohle úplně nevyšlo. Znám kariéru Yorgose Lanthimose doma i za oceánem. Jeho řecké tvůrčí období představuje zejména incestní Špičák, v Americe už stihl čtyři snímky s jednoznačným vrcholem v podobě oceňovaných Chudáčků. Pokaždé dokázal tenkou hranici mezi bizárem a zajímavostí tak nějak ukočírovat ve prospěch diváckého zážitku, Alpy mě ale v mnohém minuly. Jeho postavy se i tentokrát bez odmlouvání podřizují na první pohled absurdním pravidlům a v prvních desítkách minut je opravdu těžké se v ději/motivacích orientovat. Podivínství na druhou. Nepodmanivé, divácky nepřístupné! (24.02.2024)

Filmy Yorgosa Lanthimosa si treba pozrieť zrejme dvakrát, aby si človek dokázal utriediť myšlienky. Prvé pozretie totiž prináša skôr iba pocity. Pocit z toho, že všetci žijeme vo svete, založenom na pretvárke. Dá sa ale žiť inak? Pocit z toho, že Lanthimos má úplne jasno v tom, čo chce povedať ako to chce povedať. Hovorí to ale spôsobom nie jednoducho stráviteľným a mnohým sa môže zdať, že si robí z divákov iba srandu. Postavy sa samozrejme chovajú neprirodzene v porovnaní s našou realitou a ako raz povedal Lynch na takúto výčitku smerom k svojim filmom: "Práve o to ide". Takže konečný verdikt až po tom druhom pozretí... (21.01.2016)

Nic komerčního, tohle je pravá filmařská ujetina. Celkem mě překvapilo, že tohoto počinu jsou schopni zrovna Řekové. Nicméně, musím předestřít, že tento film skýtá pro diváky i mnoho dalších překvapení. Kdo je tedy vyhledává a rád se nechává vykolejit, je zde na správném místě. Já se přiznám, že jako konzervativnější člověk jsem byl poněkud zaskočen. Tři hvězdičky za originální nápad (za zbytek dvě). [KVIFF 2012] (04.07.2012)