Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid

Když já prostě nemám ráda Vachkovo vedení. Ve spoustě lidí svou osobností a svým přístupem vyvolává neproduktivní potřebu se agresivně bránit (což vím z vlastní zkušenosti), a sám není schopen rozhovory a výpovědi usměrňovat tak, aby opravdu prozkoumávaly nadhozené téma. Asi by chtěl zkoumat boha nebo magii, ale vyšla mu z toho prezentace sebe sama jako povýšeného "umělce", který si dělá srandu z bandy "exotů". Opíšu to příkladem: Když se zeptá "A není židovský bůh krutý?", dostane se mu odpovědi "A copak křižáci nevraždili?" Ale na lidi se nikdo neptal, otázka byla o bohu. A on na to nepoukáže a dál se hádá se soupeřem zahnaným do kouta a potom je to prostě o ničem. Na co je mu dům a hlava plná knih, když všechny rozhovory působí jako absolutně nepřipravená improvizace a pár těch zajímavých poznámek se topí v moři, ne-li oceánu balastu. Ironie a sžíravost, aby fungovala, by podle mě neměla být takto živelná. (12.04.2021)

Další Vachkův rozsáhlý esej kupodivu dává i jakýsi smysl (pokud to divák nevzdá hned na začátku, což s přihlédnutím ke stopáži není nic zvláštního). Sice netuším, jak s tím souvisí Oldřich Nový a hned u několika postav jsem vůbec nepochopil, o čem vlastně byla řeč, ale tentokrát se to dá v pohodě usledovat, aniž by se člověk musel zvlášť přemáhat. (Ale ty hrátky s kamerou mě fakt nebavily: na rybí oko teď budu mít aspoň měsíc alergii a horizontálně dělený obraz z Japonska, to už bylo fakt psycho.) (23.08.2015)

Film o všemožných záhadách světa (to slovo nemám zrovna rád, ale sem se naprosto hodí) optikou Karla Vachka. Sice to trvá tři a půl hodiny, je to epizodické a pořád se tady v obraze odehrává něco, co nesouvisí se zvukem, jenže na rozdíl od Záviše to většinou dává nějaký smysl a už to není jenom nahodilý sled myšlenek, ale sled myšlenek věnující se jednomu tématu. I přes svoji šílenou délku ale nemůžu říct, že by to nějak hodně nudilo, naopak, na Vachka to ubíhá docela "svižně" (a to je to o hodinu delší než Záviš). Fanoušky všemožných záhad to o skoro nic nového neobohatí, ale celkově to působí jako nějaká kronika záhad s občasným filozofováním (třeba o (ne)existenci Boha, natočená Karlem Vachkem. Nějakou celkovou myšlenku, završení, si zde musí divák udělat sám, jelikož v tomhle 3 a půl hodiny dlouhém dokumentu se toho probírá opravdu hodně. Dokonce to můžete i interpretovat tak, že to je film o mimozemšťanovi na Zemi, který má lidskou podobu a chce se přesvědčit, jestli o něm náhodou někdo už neví (protože Vachek se fakt chvílemi choval jak z jiné planety, tím skákáním do řeči, gestikulováním, zmateným pokládáním otázek...) Mě osobně se to nakonec i celkem líbilo, protože to na rozdíl od Záviše nějak vypadalo a něco říkalo. Dokonce i Dänkien se tady objevil. A snad poprvé se mi líbily záběry z rybího oka a třeba v tom New Yorku (aspoň mám dojem, že to byl New York) ty záběry z auta byly - nevěřím tomu, že to říkám - úžasné. Hlavně se mi líbilo, jak jim tam na obloze v noci proletělo letadlo, zrovna když ji kameraman zabíral. A úplně bych zapomněl, že tam je i humor (třeba KAMERA ERROR, kdo viděl, pochopí). Opravdu jsem ke slabým 4* neměl daleko, ale nakonec se spíš přikloním k silným 3*. (26.04.2020)

Hezký slunečný den, hned na začátek musím upozornit, že nejsem fandou dokumentu! Když už ale na nějaký jdu, rád bych se dozvěděl něco konkrétního o konkrétní problematice a sám si pak filosofoval, rozebíral s přáteli, nechal se inspirovat názorem a komentářem autora.. Tohle je ale pěkná divočina, bere si na paškál vážná témata a ironicky je staví vedle sebe do bizarních výjevů. Tohle přece nemůže být pro nikoho přínosné.. Možná se neumím na současný dokument dívat tím správným okem, ale fakt nevím, co tím chtěl autor říci. Navíc je tu spousta naprosto zbytečného materiálu, který natahuje stopáž, bůhví proč :-P, na neúnosné tři a půl hodiny! Mazec.. Mějte se raději filmově.. ;-) Woo. (26.04.2012)

Karel Vachek konečně pojmenoval svoji metodu a způsob myšlení. Po předcházejících dvou rozpačitých filmech natočil jedno ze svých nejlepších románově pojatých děl. První hodinou je opět potřeba se trochu proukousávat, pak snímek ale nabere ohromný spád a kromě toho, že je filosoficky inspirativní, je i naprosto nefalšovaně zábavný a dokonce i divácky přístupný. (Mimochodem, oficiální text distributora se s výslednou podobou filmu hodně míjí.) (28.10.2011)