Delikatesy

Řekněme: pěkně černá pohádka, navíc v geniálně rozvolněných, pohyblivých žánrových konturách. Je-li těžké vůbec pojmenovat žánr této pochoutky, o co těžší a bezvýslednější musí být nějakou přijatelnou formou popsat vlastní dojem. Naprosto jasné je však jedno: na tohle se nezapomíná! Pro všechny milovníky experimentálního, ale přitom bezezbytku promyšleného a uměleckého, filmu se jednoznačně jedná o hluboký zážitek a řídký filmový svátek. (15.04.2005)

Najpodivnejší snímok aký som videl za veľmi dlhú dobu a zároveň jeden z mála snímkov, ktorý ma dostal hlavne po formálnej stránke. Vo filme sa ocitneme v najčudnejšom postapo svete, aký si len viete predstaviť, pričom o samotných príčinách alebo okolnostiach neviete zhola nič. Divák je hneď vtiahnutý do bizarného deja plného ešte bizarnejších postavičiek, medzi ktorými sa ako taký svetlý dekadentný lúč z iného sveta (zjavom aj charakterom) vyníma postava D. Pinona. To všetko je zabalené do zvláštnej, hypnotickej atmosféry a zaujímavého farebného filtra. Jednoducho z každého kúta vykúka na diváka čudesnosť no zároveň aj kus originality. 85/100 (03.06.2015)

V tom baráku nezůstane centimetr, který by film neprozkoumal. Hlasy se přenášejí skrze prázdné vodovodní trubky, stoupačkami šplhají guerillové kanální kommandos, přes vzdušné roury se nese zvuk ostření nožů a pokud na to někde hupsne na staré rozvrzané posteli, jejich tempo jednoduše určí rytmus celého domu, protože zvuk skřípajících pér se nese komínovou šachtou po celé stavbě. Kdo někdy bydlel v Paříži ve staré bytovce, okamžitě pochopí, kde se tohle pojetí v autorech bere. Já jsem jednou bydlel takto týden v laciném hotelu, kdy jsem trávil většinu času pátráním po tom, proč můj pokoj smrdí jak hnijící odpad. Po dvou dnech jsem objevil pod postelí zející trubky, co vycházejí z podlahy a vedoucí bůhví odkud, ze kterých se zápach linul. Každé ráno jsem je ucpal toaleťákem a každý večer jsem je našel zase průchozí a toaleťák v koši. Pokojová služba na pána. Každopádně na Delicatessen je stále silně vidět, že Jeunet a Caro jsou původně animátoři, protože i všichni ti živí herci, co se potulují po tomhle morbidním domečku pro panenky, jednají jak cartoonové postavičky, vypadají tak a film je povětšinou i takto snímá. Nicméně film může vždycky posloužit zejména jako katalog pozic, do kterých lze položit kameru. (29.07.2020)

Že se lidi vzájemně požerou, se (alespoň v kinematografii) považuje za celkem jisté. Že je to však možno udělat s půvabem a šarmem, tvárně i výtvarně, s humorem i šarádou, to dokazují až Jean-Pierre Jeunet, Marc Caro a Gilles Adrien. Na rozdíl od jejich pozdějšího filmu (který jsem viděl dříve), jde zde všechno volně, ne(z)řízeně; prostě: na pilu, aby hrála, se nesmí moc tlačit. Pozn: Dal bych i pět hvězd, nebýt (skoro) poslední scény "honění prasete určeného na porážku", kterou bych raději viděl v Městě ztracených dětí, kde by toho zas tak moc nepokazila (v Amélii by mohla být dokonce i zábavná). (02.09.2017)

Delikatesy jsou neuvěřitelný film. Pokud bych jej měl alespoň trochu přiblížit někomu, kdo jej neviděl, asi bych mu poradil, aby si představil křížence Amélie z Montmarteru s hororem. Přitom je tu obojí: neuvěřitelný, hračičkovitý humor s níž je budována scéna a dekorace, navíc v osobité stylizaci, odkazující kamsi k uhrančivému designu šedesátých let, pitvorné a absurdní herectví, připomínající bláznivé francouzské komedie, outsiderská romance, ale taky poněkud šílený řezník, prodávající zákazníkům maso svých objetí, vášnivě se ohánějící naleštěným sekáčkem a nakonec i vcelku brutálně usmrcený. Té akce je přitom ve filmu poměrně hodně a křehčím povahám při ní možná bude poněkud nevolno... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: gudaulin, Pohrobek, DaViD´82, B!shop, Muse (23.01.2010)