Delikatesy

Jeunet a Caro mají takovou speciálně temně groteskní poetiku, že se jejich filmu dá jen těžko odolat. Je to humorné, i když si uvědomíte, že ten příběh, jež je vám vyprávěn, je ve skutečnosti hororový. Herecké obsazení ale sedne dokonale a Dominique Pinon ukazuje svoje nejen klaunské, ale i herecké schopnosti. (22.02.2016)

Vzhledem ke zdejším ohlasům jsem se raději připravil na pěknou chujovinu, která mi možná ani trochu nesedne. Ale už od prvních záběrů včetně úvodních titulků na mě nastoupila velmi originální a vizuálně působivá podívaná, která mě povětšinu času velmi slušně bavila, přestože hlášek či scén k zasmání zde až tolik nebylo. Důležitá je pro Delikatesy prazvláštní atmosféra tvořená směsicí několika žánrů, a to černohumorné, absurdní komedie, romantického filmu, dramatu, sci-fi a hororu (které se v různě míře střídají a prolínají). A časté opěvování fantazie snímku/tvůrců je rozhodně na místě, některé věci člověka opravdu příjemně překvapí. Ale jakože u mě od počátku vládlo nadšení a nevadila mi ani výše zmíněná menší porce humoru, a tak nějak jsem tajně doufal, že šťáva filmu vydrží až do konce, směrem k závěru bohužel Delikatesám začal docházet dech, humor se takřka vytratil („vrcholem“ pro mě bylo sledování zasaženého řezníka) a poslední úsměvná sekvence to už nestačila napravit. Přesto vzhledem k původním očekáváním jsou myslím silné 4* více než dost (a já se kaju, jak mi mohlo přijít na mysl pochybovat o režisérovi Amélie), a zároveň je pro mě toto dílo signálem, že se s panem Jeunetem (a případně i jeho režijním parťákem) rozhodně nevidíme naposledy. „Na co čeká, až ten novej taky uteče v popelnici? Jak dlouho nám vydržel?“ – „Týden. Když nepočítám vývar.“ – Týden. Poslední zbytky jsme dojedli před dvěma dny. Mám hlad.“ (27.08.2013)

Opravdu hodně černá komedie, některé scény mi z paměti asi nikdy nevymizí, a to je dobře. Skvělý byly hlavně všechny vedlejší postavy, nesmrtelná Aurora, všichni trogloté i první domovník, který vymyslel opravdu geniální únikový plán. Chátrající dům na pozadí nebe věčně zbarvené do oranžova a podivíni pinožící se kolem vykreslují opravdu delikátní atmosféru. Tenhle snímek se musí vidět, i kdyby jen pro tu záplavu absurdních situací. (19.06.2012)

Jak mě Galimatyáš rozčiloval tím, že v jistejch ohledech předvádí ódu na umělecký film, tak právě tenhle film je těmahle uměleckejma sračkama přecpanej jak prase před porážkou. Přesně jak to prase, co je na samotný obálce filmu. To se na to pak těžce kouká a ještě hůř hodnotí. Režisér má každopádně obrovskou fantazii. Natočit takovýhle film dokáže snad jenom blázen. (29.03.2011)

Sledování snímku DELIKATESY je možné přirovnat k prvnímu "koštování" netradičního a cizokrajného jídla. Prostě nevíte, co si o tom myslet. Je to sladké? Slané? Či obojí dohromady? Je to vůbec dobré? Není to vlastně zkažené a člověk se pouze (před druhými a pro druhé) "chytře" a znalecky tváří? Přesně tyto pocity jsem měl při prvním shlédnutí tohoto výjimečného snímku. Nejprve jsem vlastně ani netušil "vo co tu go". Jde o horor? Či je to komedie? Po chvíli ovšem všechny tyto otázky zmizely - to, když jsem díky filmařsky skvěle odváděné práci nabyl přesvědčení, že jde sice o velmi nezvyklý a netradiční opus, ale přitom o opus nadmíru kvalitní. A pak už bylo vlastně vše jedno - skvěle jsem se bavil. Shrnuto a podtrženo: výborná, absurditou, humorem i "děsem" prodchnutá fantasmagorie, která si zaslouží minimálně "okoštování"; přinejlepším pak zařazení mezi pravidelnou "filmovou stravu". (07.09.2003)