Delikatesy

Že se lidi vzájemně požerou, se (alespoň v kinematografii) považuje za celkem jisté. Že je to však možno udělat s půvabem a šarmem, tvárně i výtvarně, s humorem i šarádou, to dokazují až Jean-Pierre Jeunet, Marc Caro a Gilles Adrien. Na rozdíl od jejich pozdějšího filmu (který jsem viděl dříve), jde zde všechno volně, ne(z)řízeně; prostě: na pilu, aby hrála, se nesmí moc tlačit. Pozn: Dal bych i pět hvězd, nebýt (skoro) poslední scény "honění prasete určeného na porážku", kterou bych raději viděl v Městě ztracených dětí, kde by toho zas tak moc nepokazila (v Amélii by mohla být dokonce i zábavná). (02.09.2017)

Delikatesy nastartovaly kariéru režiséra Jeana Pierra Jeuneta a umožnily mu jednak získat zkušenosti v Hollywoodu natočením čtvrtého Vetřelce, jednak natočit svůj majstštyk, Amélii z Montmartru. Je to jeden z těch hravých, výtvarně nanejvýš zajímavých a přiměřeně provokativních snímků, které jsou obtížně zařaditelné a nadlouho utkví v paměti. Centrem dění je dům, který stojí opuštěný v šedivé, ponuré krajině zasažené katastrofou. V nezáviděníhodných podmínkách zde živoří většina obyvatel a snaží se sehnat kousek žvance. Řezník vlastnící krámek v přízemí je schopen čas od času nějaké maso obstarat, a stal se proto nikým nevoleným vládcem. Ovšem způsob získávání masa je poněkud diskutabilní. Dům je zajímavý ještě tím, že zde žádný domovník nikdy dlouho nevydrží. Nájemníci se jej snaží přilákat inzerátem s příznačným názvem Těžká doba. Jednou ale přijde domovník, který naruší apetit strávníků a všechno v domě obrátí vzhůru nohama... Tato inteligentní, obtížně žánrově zařaditelná komedie vznikala obtížně - celé čtyři roky (protože producenti projektu nevěřili) podle námětu Jeana-Pierra Jeuneta a spolurežiséra Marca Cara. Snímek je inspirovaný francouzským alternativním komiksem, oplývá elegantně naservírovanými gagy ve stylu toho nejčernějšího humoru a díky režijní rafinovanosti se film vyznačuje zvláštní atmosférou a nezaměnitelným osobitým rytmem. Zapamatováníhodná je například scéna se skřípající válendou, kde se odehrává cosi typického mezi mužem a ženou, nebo poetický koncert pro pilu a violoncello, kterým zamilovaný domovník vyznává své city. Chuťovkou jsou v tomto snímku už výtvarně vyšperkované titulky nebo výlety kamery sítí trubek a světlíků, které se groteskně podobají pokřiveným charakterům obyvatel domu. Bizardní postavy, které se vyskytují v tomto snímku, by dokázaly vyvést z rovnováhy nejednoho zkušeného psychiatra. Delikatesy jsou příkladem filmu, kde není důležitý děj, ale pocity, které vyvolává, a kdo se dokáže ponořit do jeho atmosféry a vychutnat si ji, bude nadmíru spokojen. Celkový dojem: 90 %. (04.01.2008)

Delikatesy jsou neskutečný mix grotesky,černé a crazy komedie,sci-fi filmu a hororu,který mi ale bohužel vůbec nesedl.Snaha o originalitu se cení,oranžovo-hnědá stylizace je pastvou pro oči,ale dobrý nápad na všechno nestačí a nedokáže zakrýt,že do filmu se toho tvůrci snažili nacpat skutečně hodně,ale on je stejně nakonec o ničem.Romance vyprchá do ztracena,vegetariánský odboj je trestuhodně nevyužitý a šílenost celého projektu divákovi zabraňuje,aby postavy a jejich příběhy bral nějak vážně.Někdy v polovině si pak už na tu docela zábavnou ujetost zvyknete a film začne docela nudit.A den po zhlédnutí si už vlastně ani pořádně nevybavuju,jak to celé vlastně skončilo,což není zrovna nejlepší vizitka.Za pár skvělých gagů a Pošťáka jsem chtěl dát slabší tři,ale vzhledem k tomu,že jsem čekal mnohem víc,musím ještě tu jednu odebrat.Jeunetovi asi na chuť vážně nikdy nepřijdu. 50 % (22.10.2010)

Takový typ ujetých filmů nijak nevyhledávám a většinou se mi ani příliš nelíbí. Ale tohle bylo tak výtvarně výborné a ujeté takovým nějakým směrem, který mi moc nevadil a celkem mi to sedělo. Romantická Love Story. :-) Nijak zvlášť neoslavuji Amélii, takže jsem byla překvapená, že je to film od jejího režiséra a má za to u mě malé, ale významné plus. (22.10.2010)

Velmi zvláštní film. Jean-Pierre Jeunet a Marc Caro se opět spojili, aby vytvořili zvláštní, šílenou a vizuálně zajímavou vizi budoucnosti(?), nebo se prostě snažily namalovat obraz současnosti. tak jako tak jim to velmi vychází v detailech, ale jako celek je film velmi rozporuplný a zvláštní. Je těžké o něm něco psát, protože na mnoho lidí bude po pár minutách působit špatně a vypnou ho. Budou tu však tací(pravděpodobně ti, kterým se líbilo Město ztracených dětí), zde naleznou něco víc než je příjemná režie a úchvatné nápady jdoucí ruku v ruce s vizuální pojetí, kterému se málo, který film může rovnat. Delikatesy pouze pro gurmány.... (31.12.2007)