Životopisná hra je věnována českému skladateli a hudebnímu pedagogovi Antonínu Rejchovi (1770–1836). Jeho život a dílo v 18. a 19. století jsou úzce spjaty s prostředím Paříže. Jako mladý odešel nejdřív do Bonnu a Hamburku, ve Vídni studoval u Haydna a od roku 1808 působil trvale v Paříži. Stal se učitelem významných skladatelů své doby, H. Berlioze, Ch. Gounoda, F. Liszta a dalších. Rejchovo dědictví vysoko přesáhlo hranice rodné země, zanechal významnou stopu ve vývoji světové hudby... Hra je postavena na několika epizodách z jeho života a tvorby, které podávají svědectví o tvůrčím zápasu tohoto Čecha bez domova a věčného cizince ve zdánlivé pohostinné Paříži. Jeho složitý vztah k matce (V. Fabianová), počátky ve Francii, pedagogické úspěchy i intriky kolem uvedení jeho opery Natalie, přijetí za člena Francouzské akademie věd a umění. Hlavní roli ztvárnil Eduard Cupák.
(Česká televize)
Životopisná hra je věnována českému skladateli a hudebnímu pedagogovi Antonínu Rejchovi (1770–1836). Jeho život a dílo v 18. a 19. století jsou úzce spjaty s prostředím Paříže. Jako mladý odešel nejdřív do Bonnu a Hamburku, ve Vídni studoval u Haydna a od roku 1808 působil trvale v Paříži. Stal se učitelem významných skladatelů své doby, H. Berlioze, Ch. Gounoda, F. Liszta a dalších. Rejchovo dědictví vysoko přesáhlo hranice rodné země, zanechal významnou stopu ve vývoji světové hudby... Hra je postavena na několika epizodách z jeho života a tvorby, které podávají svědectví o tvůrčím zápasu tohoto Čecha bez domova a věčného cizince ve zdánlivé pohostinné Paříži. Jeho složitý vztah k matce (V. Fabianová), počátky ve Francii, pedagogické úspěchy i intriky kolem uvedení jeho opery Natalie, přijetí za člena Francouzské akademie věd a umění. Hlavní roli ztvárnil Eduard Cupák.
(Česká televize)
(více)
Životní příběh českého hudebního skladatele a ředitele pařížské konzervatoře Antonína Rejchy (1770 - 1836), jednoho z mála Čechů, kteří se dokázali výrazně prosadit v napoleonské Francii. V Paříži se Rejcha věnoval nejen komponování, ale především pedagogické a teoretické činnosti. Jako jeden z mála skladatelů se zajímal o technický vývoj jednotlivých nástrojů a podle toho také komponoval a sklízel za to velký obdiv. Vydával příručky a učebnice teorie hudby, podle kterých se učilo v celé Evropě. Jeho žáky byli významní skladatelé Hector Berlioz, César Franck, Charles Gounod a Ferenc Liszt. Televizní inscenace Smuteční hudba za padlé hrdiny sleduje umírajícího velikána, který prostřednictvím jednotlivých střípků vzpomíná na svůj život, matku a především na své francouzské působení.
(Bart)
