Lesní panna

Tyl by se divil, jak je dnes vyznění jeho filmu aktuální. Když našinci, co tam učili na univerzitách anebo jinak se měli dobře, utíkají zpět do vlasti od vyšinutých liberálů a černochů, co chtějí, aby jim líbali boty, o ostatním ani nemluvě...(Ale inscenace je to povedená, dej Pánbůh Bělkovi a hercům -těm, co už tu nejsou- věčnou slávu!) (28.09.2020)

Je absurdní, nakolik člověk musí sahat po těchto laciných inscenacích, pokud se chce seznámit s klasikou českého dramatu 19. století. Lesní panna aneb Cesta do Ameriky (1848) nepatří mezi kusy jakkoli inscenované na našich profesionálních scénách, ty se z pravidla omezují na Fidlovačku a Strakonického dudáka (v současné době není na českých scénách nasazen žádný Tyl). Národní divadlo variovalo Cestu do Ameriky aneb Lesní pannu naposledy v roce 1969, Městské divadlo Zlín učinilo pokus s Cestou do Ameriky lodí i artéskou studnou v roce 2007. A právě v takové situaci získává prostá televizní inscenace svou hodnotu. Herecký tým složený ze samých profesionálů látce rozumí, Bělka látku také nepodceňuje, jen ten rozpočet je jednoduše na nule. Ale pro širší představu, a jako inspirace k tomu si originální hru pročíst, je to materiál vskutku ideální. Laik lépe pochopí studentskou taškařici v prvních Básnících, profík s touto diváckou zkušeností naloží šířeji. (08.11.2023)

Velmi nadčasová hra a nádherně se dnes ukazuje kam ten americký sen vede. Výborné herecké obsazení, kterému kraluje Květa Fialová, která i ve čtyřiačtyřiceti letech je nádherná ženská, přesto nepřekvapuje, že učitel Isidor, ve výborném podání Václava Postráneckého, dá přednost dvacetileté Libušce Šafránkové. Za komančů se sice inscenace točily ve studiích a co nejlaciněji a to je také poznat, ale v dnešní době si nedokážu představit, že by vzniklo něco podobného. Tak nám ta krásná Libuška Šafránková už také odešla do hereckého nebe a z herců z této inscenace už zůstává naživu pouze Josef Somr. (02.04.2021)

Klasická báchorka Josefa Kajetána Tyla, v níž vyniká ta unikátní, krásná, stará česká mluva. Kulisy dotváří pohádkový děj, ve kterém exceluje celý herecký ansámbl v čele s Josefem Somrem v roli hospodského Barnabáše a jeho ženy Voršily (sluníčko Karolína Slunéčková). Hodně mě bavil i František Vicena jako otec Terezky a jehož řadím mezi naše tehdejší přední české herce. Květa Fialová v roli Jasany půvabem jen zářila. Bohuš Záhorský coby žid Šimon Moreles byl přesnej. Korunu všemu dodal ke konci Vladimír Menšík v roli Kapouna, co chtěl sbalit Terezku (Libuška Šafránková). Režisér Jiří Bělka vyprávění postavil hlavně na vlastenectvím, které vyústí až k hymně "Kde domov můj". Možná by se mohlo zdát, že zpracování zavání bolševickou ideologií, ale to je nesmysl, Tyl byl Tyl a Jiří Bělka se jeho látku snažil převést k obrazu svému. Což se mu taky podařilo. Je to lidské, hravé a vtipné. Američtí indiáni mě hodně pobavili :D. Luboš Fišer hudbou pohladil a chvílemi jako bych zaslechl motivy z televizní Babičky. Lesní panna v sobě kromě lásky nese i odkaz doby, kdy lidé prchali přes moře za svým americkým snem. (13.06.2021)

Hned v počátku jsem si říkal proč komunistům nevadila hra, která velebí Ameriku. "Vivat Amerika." Pak jsem si vzpomněl na první díl série Básníků Jak svět přichází o básníky. Ze severní Amerikyse totiž výletníci vrací s velkou nepořízenou a najednou už ódy nepějí, což se komunistům naopak hodí. Bohužel této inscenaci škodí především hrůzostrašně jednotvárné kulisy. Všechno je natočeno v jednom studiu a je to poznat. Bez špetky nápadu či jakékoli snahy opustit jednotvárnost. Při filmové délce bych očekával, že alespoň část bude natočena v exteriérech. Takže i když je pak obsazení vcelku slušné, tak při naprosto hrozném studiu, a platí to i co se týče kulis a dekorací, je to jen ztěžka snesitelná verze. (29.10.2020)