Anděl milosrdenství

Je to temné o tom niet pochýb. Film je v mnohých miestach nepríjemný, svojou bezútešnou atmosférou sa dostáva pomaly pod kožu k čomu dopomáha aj sláčiková ťahavá hudba. Herecké výkony sú takmer bezchybné. Ani náznak prehrávania, alebo expresie. Práve tieto zložky dopomáhajú k tomu, že sa jedná o vyspelý film zo silným príbehom. Lenže rozkúskovanosť scén v ktorých prevláda hlave detail, bez výraznejšej dramatizácie spôsobujú, že hlavne v strede filmu tempo poľavuje, pohnútky ktoré mali vyplynúť zo situácií sú tu ukázané bez väčšieho dramatizujúceho podkladu a celkový dojem je tak niekde napol cesty medzi silným príbehom a tým akú ma film skutočne výpovednú hodnotu. Začiatok a koniec, kedy sa skutočne niečo deje má výborné tempo a fungujúce napätie. Ostatné mi prišlo ako výplň. Nie zlý film, ale ani nič čo by som si mal o týždeň pamätať. (23.03.2013)

„Nesúďme, aby sme neboli sami odsúdení...“ Klasicky tíživý film podle Vladimíra Körnera rozehrává různé pocity a zejména způsoby jednání uprostřed náročných situací za války, kdy skoro „každý myslí hlavně na to, aby přežil.“ Byla tu schopnost důstojníka, manžela velet popravám a vykonávat nadřízení i za cenu zbytečných obětí mezi lidskými životy, nápad s pohřbením sebe zaživa a následném vyléznutí pro činnost ve výzvědných slubžách a na druhé straně jedna uvnitř raněná duše křehké, ale statečné ženy, schopné sebeobětování pro pomoc, ctící potřebu zachování čestného svědomí a čestné pověsti... aneb jak praví její kolegyně: „Za vojny je väčší kumšť žiť, ako umierať...“  Líbila se mi i vedlejší postava zřízence Fera, která prostředí armádního ústavu v napjaté době dodávala až jemně bizarní nádech. Výborně napsaný příběh mě okamžitě vtáhl silnou působivou atmosférou, kterou pomáhají dotvářet zasněžené exteriéry kolem lesa a zámku stejně jako hudební doprovod složený ze skladeb klasické hudby. [80%] (25.09.2022)

Přesně tyhle typy filmů v naší kinematografii postrádám. Máme Signum laudis, Švejka a hotovo. Jakoby první světová válka ani nebyla. Holt jsme válčili za Rakousko a to se dnes nenosí. Ale že to byla taky naše vlast, "kterou ovinuly nějaký mraky", na to už se dnes málokdo pamatuje. A tak je příběh z haličské fronty o to cennější. Luther dokázal prostě vytvořit takovou trochu "ujetou" atmosféru v níž se odehrává příběh "zažehnutí staré svíce" neboli vdovy, která si toho s manželem moc neužila a zamiluje se do zajatce. Kolem poskakují podivné panoptikální figurky (šéf nemocnice, stráže, zachráněný tulák), ti jsou všechno, jen ne normální. Snaha vylíčit dobu vymknutou z kloubů způsobem originálním se vydařila. Mně se příběh líbil.80% (01.09.2013)

Typický körnerovský příběh, ponurý, drsný, pesimistický. Takové byly všechny války a ty světové zvlášť. Körner se tentokrát zaměřuje na rakouský týl na ruské frontě, nyní právě dost posunuté na západ, až někam k městu Stryj, kde na následky popálenin umírá rakouský důstojník, za nímž přijíždí jeho manželka, která před smrtí naposled viděla manžela vraždit místní civilisty. Chce odčinit manželovy zločiny službou v polním lazaretu, kde se osudově setkává s mladým Kryštofem, zajatcem a léčitelem. - Musím se opakovat, ta drsnost příběhu člověka nutí se dívat stále a stále, ačkoliv se děj příběhu poměrně dost vleče... Film uveden na RTVS k úmrtí scénáristy M. Puobiše, takže nečekaná, ale docela vítaná změna programu. (09.08.2019)

Nadržená a nafrněná vdova po Rakousko- Uherském oficírovi si to během první světové války rozdává v polním lazaretu se zajatcem s podivnými léčitelskými schopnostmi, ve snaze odčinit manželovi válečné zločiny na civilním obyvatelstvu. Ten však ze zajateckého tábora uprchne a paničce tak trošku hrábne v makovici. Po hudební stránce super a první půlka filmu nabízí tajemnou atmosféru zasněžené krajiny a vojenského lazaretu, ale pro mě prostě nudné a hlavně předramatizované a mám z toho pocit, že se film chce tvářit jako něco víc, než čím ve skutečnosti je. Celkově z toho působí televizní zpracování a podle vizuálu bych to čekal tak o deset let starší, než to ve skutečnosti je. (16.10.2014)