Reklama

Reklama

Nevěstinec

  • Francie L'Apollonide - Souvenirs de la maison close (více)
Trailer 1

Obsahy(1)

Přelom devatenáctého a dvacátého století - období velkých sociálních změn - postihl také proslulé pařížské nevěstince. Uzavřenému světu, v němž se na jedné straně nabízela krása a potěšení ale i ponížení a bolest, hrozil zákaz. Francouzský režisér Bertrand Bonello vyšel v příběhu o „vzpomínkách z nevěstince“ ze současné sociologické studie o pařížských „domech lásky“ na přelomu století. Filmový obraz prostitutek a jejich zákazníků zbavil lechtivého a povrchního pozlátka, který nahradil o poznání živočišnější atmosférou. Do popředí se dostávají autentické osudy dívek, jejich rivalita i přátelství, ale i dobové volání po obratu k rádoby humánnější společnosti. (Festival francouzského filmu)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (118)

Flakotaso 

všechny recenze uživatele

Na Bonellův Nevěstinec jsem se velice těšil, možná až příliš, protože má očekávání nebyla tak docela naplněna. Na můj vkus byl film až příliš roztříštěn velice svévolnou, avšak nikoli nezajímavou střihovou skladbou a nezřetelným, roztěkaným příběhem. Jakoby režisér chtěl, aby se divák dověděl co nejvíce informací o každé jedné prostitutce a v důsledku toho těká mezi postavami a neví, na kterou se primárně zaměřit. Vizuálně je film opravdu povedený, ale ani zde nebylo mé chtivé já dostatečně ukojeno - dokázal bych si představit ještě o kus větší kameramanské orgie. Uměleckého zážitku se mi určitě dostalo, ale poněkud nekonzistentního a ne úplně plnohodnotného. Občas jsem se u té které scény ptal sám sebe - nasvíceno skvěle, barvy nádherné, výběr hudby výborný, ale proč mám pocit že to tak úplně nefunguje? V každém ohledu tomu prostě kousek něčeho chyběl. Na druhou stranu, například dvě nebo tři scény, kdy jsou čteny dopisy a zároveň je obraz rozdělen na několik částí nebo se odehrává variabilně nastříhaná scéna, jsou výtečné, sice poněkud náročné na vnímání, ale současně z nich plyne potěšení. Na podobné téma se mi vybavují dva filmy, Malleho Děvčátko, které se mi líbilo o trochu víc a letošní Sleeping Beauty, která byla naopak neporovnatelně méně kvalitní než Nevěstinec. ()

Webb 

všechny recenze uživatele

Jsem velice zklamaný, rozhořčený a nadšený. Taková je směsice pocitů z této dnešní večerní kino projekce. Zklamaný s chutí s nožem v ruce vykouzlit úsměv na tváři u některých diváků, kteří mi kazili zážitek z tohoto brilantního filmu. Už kdysi před lety jsem přemýšlel, že do kina přestanu chodit vůbec, a tento názor se mi dneska v paměti oživil. Filmy pro kino projekci si často dobrovolně vybírám, film v kině na velkém plátně s kvalitní zvukovou technikou lépe vynikne, díky povaze tohoto umění. Pokud však diváci odmítají být citlivý k filmům a zdůrazňují svojí vlastní sobeckost vyrušováním ostatních diváků, odmítám naopak já v takovém "kurevsky zkurveném" diváckém prostředí film přijímat. Nový film Bertranda Bonella nás zavádí do uzavřeného světa, vybudovaného pro nenaplněné sny, skryté touhy nebo jen rozptýlení mužské pařížské smetánky. Je to svět, ve kterém se plní tajná přání až za okrajem únosnosti, zákazník platí, takže rozhoduje. L'apollonide (Souvenirs de la maison close) je psychologická studie života tamnějších dívek s jejich uměle vytvořeným profesním obalem, který jim postupně rozežírá krásné nitro, přímo souvisejicí se sociálními proměny tehdejší doby. Vyjímečnost filmu spočívá nejenom díky Bonellově citlivé, vysoce kvalitně režijní a scénáristické práci, ale také zvolené narativní konstrukci, výtvarnému řešení či symbolickému ztvárnění. Také však kameraman Josée Deshaiese s delšími, často statickými záběry, oba a také jiní spolutvůrci (např. vybraný stříh či zvuk) do filmu vnesli vyšší umělecký rozměr, při jejimž spojení zapřičiňují naprosté divácké rozplývání ve filmovém čase. [9,5/10] ()

Reklama

NinonL 

všechny recenze uživatele

Smutný a depresivní "dokument" ze světa francouzských (?) prostitutek a jejich klientů. Zpočátku mi ke konci 19. století neseděly o sto let starší šlágry, pak mi ale došlo, že je to ve světě obchodu se sexem stále stejné. Tváře i osudy zůstávají, jen tóny hudby se mění. Nemění se ani pokrytectví a faleš společnosti daleko od domů s rudými lucernami, což bylo ve filmu také znázorněno jasně. Hořká pravda si vysoké hodnocení zaslouží. ()

verbal 

všechny recenze uživatele

Pařížský bordel koncem 19. století byl luxusním místem! Hygiena na úrovni E55, syfl, výtoky a přesto nejeden průmyslník gurmánsky po jídle vylíže pekáč. A ty dámy!!! Nádhera! Vybere si snad úplně každý. Tedy pokud je na hnusné, tlusté, anorektické, znetvořené nebo hrbaté. A to jsem ani nevěděl, že tehdy řádila ve Francii epidemie povislých koz. No, smradlavá, otylá, padesátiletá romská stopařka s vyhnitým chrupem na výpadovce do NDR, co se pravidelně pečlivě myje lopuchovým listem, se v tomto světle jeví jako úlovek měsíce! A jak jsou vášnivé! No nevzrušte se, když štětka umí tak dokonale předstírat, že málem uvěříte, že si to to statické, tiché prkno, co s otráveným výrazem fixuje strop, opravdu děsně užívá! Esteticky naprosto nechutný film o ničem, po kterém nebudu mít nejmíň měsíc chuť na řízek! ()

MontyBrogan 

všechny recenze uživatele

Dobre natočený podrobný náhľad do života prostitútok medzi stenami nevestinca na prelome 19. a 20. storočia. Ale v podstate nič viac. Sú to len epizódky z tohto prostredia, navyše na pomery, v ktorých sa to odohráva, asi celkom bežné. Zaujímavá nuda, ktorej najsilnejšou stránkou je asi soundtrack. Alebo kamera, ale hudba určite prekvapí viac. A tie biele slzy na konci, to bola chyba. Treba občas niečo nechať aj na divákovej predstavivosti. ()

Galerie (35)

Zajímavosti (7)

  • Jedna z hereček je skutečná prostitutka. (nebozka)
  • Za kameru se postavila Josée Deshaies, manželka režiséra filmu Bertranda Bonella. [Zdroj: Cinema] (Terva)
  • V 10. minutě nad pohovkou s pumou můžeme spatřit obraz „The jewel case“ autora Guillaume Seignaca (1870–1924). V 10. minutě a v lepším záběru v 92. minutě uzříme obraz „Water Babies“ (1900) autora Sira Edwarda Johna Poyntera (1836–1919). Ve scéně s měděnou vanou (39. minuta) můžeme na stěně vidět obraz „The Nymphaeum“ z roku 1878 autora Williama-Adolphe Bouguereaua (1825–1905). Ve 110. minutě můžeme vidět na stěně visící obraz „A Summer Night“ z roku 1890 od Alberta Josepha Moorea (1841–1893). (Petsuchos)

Reklama

Reklama