Nevěstinec

Vážený pařížský nevěstinec pro vybranější movitou klientelu a život za jeho zdmi na přelomu století, rozsahem menší, spíše nenápadné dílo, bez výraznějších ambicí, sice film s provokujícím tématem, ale bez obtěžující vulgarity, kterou by mohl divák nejspíše očekávat, naopak se mu dostává od pro mne zatím neznámého režiséra Bertranda Bonella pečlivě zpracovaného, až téměř autenticky strohého zobrazení každodenností, zprostředkované mozaikou drobných obrazových vstupů do tohoto uzavřeného světa prostitutek a jejich povětšinou zvláštních klientů, pokusil se v poklidném tempu zachytit smutnou až tísnivou atmosféru ve spojení s jednotlivými, v úryvcích zobrazenými osudy dívek a žen živících se zde poskytováním nejrůznějších potěšení mužům, kteří jim dokáží za uspokojování mnohdy výstředních tužeb zaplatit, zajímavě vybudované, kultivované dílo zřetelně překračující obvyklé meze žánru. (07.11.2012)

Člověk na tyhle filmu musí mít náturu a já netvrdím, že ji nemám. Někdy mi tento styl vyprávění sedne a někdy nikoliv. V případě Nevěstince jsem byl některými stránkami příjemně překvapen (vizuálně film vypadá, že byl natočen před cca 30 lety), někdy "jen" překvapen (hudební doprovod, pořád se nemůžu rozhodnout, jestli mi tam seděl nebo ne) a jindy zklamán (trochu přestřelená délka a celková zmatečnost). Každopádně bych filmu dal někdy znovu šanci a o Bonella se začnu více zajímat. (07.08.2013)

Smutný a depresivní "dokument" ze světa francouzských (?) prostitutek a jejich klientů. Zpočátku mi ke konci 19. století neseděly o sto let starší šlágry, pak mi ale došlo, že je to ve světě obchodu se sexem stále stejné. Tváře i osudy zůstávají, jen tóny hudby se mění. Nemění se ani pokrytectví a faleš společnosti daleko od domů s rudými lucernami, což bylo ve filmu také znázorněno jasně. Hořká pravda si vysoké hodnocení zaslouží. (22.07.2012)

Film sa odohráva na scéne secesie, vznešený a zaujímavý, zábery koncipované do impresionistických obrazov, neskutočne krásne ženy s bielou pokožkou a správnou dávkou sarkazmu. Silné osobnosti a jemné detaily. Avšak o čom je vlastne tento film? Spomienky? Koho spomienky? Veď tam nikto nespomína. Ako keby sme rovno vhupli do deja-nedeja. Dvojfázové zábery z pohľadu dvoch ľudí, akože načo to tam bolo použité? Pre obzvláštnenie? ( Ak áno, prečo len dvakrát?) A tá hudba? To si robíte srandu, nie? Kto dá takú hudbu na prelom 19-20. storočia? Ako soundtrack by bol geniálny keby nebol k tomuto filmu. Pretože sa sem vôbec nehodí. A ten koniec? Čo to? Úmysel chápem, ale prečo by režisér takto zabil pomerne pekný film? Ktohovie, čo mu behalo hlavou, možno mu nohu akurát trhala puma, vystrašená z ohňostroja. Dávam štyri hviezdy, ale len kvôli kostýmom a peknej kamere.. (08.06.2012)

Nevěstinec je dekadence a deprese sama. Svět petrolejových lamp, korzetů, syfilis a přehnaných líčidel provází skupinu dívek z proslulého domu s červenou lucernou v Paříži na přelomu 19. a 20. století. Zatímco Coppolová v Marii Antoinettě udala tón, Bonello se stal jedním z mnoha jejích následovníků a rozhodl se přiblížit zkázu a bol tohoto světa za pomoci ahistorické hudby. Střihovou skladbou dal také najevo poněkud jiné vnímání světa a udělal tak dobře. Nekonečně smutné oči zmrzačené Židovky, nikdy nevyplněné naděje Juliiny a jasné představy o získání majetku té nejmladší... to všechno je rámováno téměř hmatatelnými pocity morálního neklidu. (05.12.2011)