47 róninů

Do dokonalé přímky vystříklej příběh ze země vycházejícího slunce, kterýmu dodávají punc stravitelnosti fantasy intermezzy, jichž by však člověk znalý trailerů očekával sakra povíc. Na prostředí japonské kultury jsem si po chvíli zvykl, ale na dvouhodinové stopáži mně místy musely vypomoct sirky vražený mezi víčkama. Za podívání 47 róninů stojí, což o to, ale nenechte se zblbnout přepáleným PR, protože víc jak mírňoučkou a jednoduchoučkou pohádku se třema fantasy scénama prostě nedostanete. Spektákl do 15 let. 65% (22.03.2014)

Překvapivě důsledný hollywoodský spektákl, který nahlíží na tradice japonské kultury možná naivní, současně ale i poměrně uctivou optikou. Fantasty prvky jsou překvapivě užity poměrně střídmě (a rozhodně nepůsobí v příběhu nepatřičně), Keanu Revees je svým subtilním projevem dle mého spíše vědomě podřízený k tomu, že není hlavním hrdinou v pravém slova smyslu, než že by byl herecky matný, lokace se střídají se železnou pravidelností a akce byla minimálně solidní (nelze nicméně přehlédnout násilnou absenci krve, která několikrát nutí střihače k bizardním zásahům). Výsledek mě každopádně příjemně překvapil. Jako historickou kapitolu to nelze brát vážně ani omylem (a nemyslím, že by to byl tvůrčí záměr). Jako fantasy variantu jedné legendy, která chce připomenout některé hodnoty? S tím nemám sebemenší problém. 70% (23.03.2014)

Tak se nakonec i slavný japonský příběh pomsty čtyřiceti sedmi róninů dočkal "velkolepé" americké předělávky... No, nevím proč ho ale Američani museli takhle za každou cenu překopat, nacpat mezi 47 róninů bělocha Keanu Reevese a dodat spoustu magie společně s čarodějkou (Kikuči Rinko), jen aby příběh měl v sobě co nejvíc kouzelných efektů.... nemluvě o spoustě dalších nadpřirozených či podivných postavách. Naprosto zbytečné! Výsledek možná efektní a na pohled pěkný, ale jinak naprosto nezajímavý a dalo by se říct "bez duše". Potěšili jen někteří japonští herci, včetně Akanišiho Džina (Akanishi Jin) ve vedlejší roli. Jinak se nedá nic moc vyzdvihnout. Hlavní sdělení původního příběhu, kde jde o čest, statečnost a hodnoty týkající se samurajského kodexu, jako by se tady téměř ztratilo a ve výsledku šlo pouze o barvitý napínavý příběh. A to vážně nestačí. Myslím, že Američanům se bušidó podařilo mnohem pěkněji vystihnout v Posledním samuraji. Pokud by tohle Amíci natočili jako obyčejné fantasy z prostředí Japonska bez nějakého odkazování k japonskému příběhu z 18. století, možná by udělali líp. Protože v porovnání s příběhem, kterým se to inspiruje, to vyznívá docela hloupě. ~(3,0★)~ (21.01.2014)

Úcta, oddanost, čest, hrdinství. A já bych uvítal o dost odvážnější rating. Jinak ale poměrně milé překvapení. Samurajská fantasy údajně nevznikala snadno, dohady tvůrců, navyšování rozpočtu, producentské zásahy. Nakonec jsem i tak dostal solidní (sic i místy děravé) samurajské drama. Děravé proto, že nelze přehlédnout několik úsměvných momentů, mezi kterými vyčnívá třeba fakt, že hlavního protivníka propustí z vězení pár dní před tím, než bude páchání zla zpečetěné svatbou. To, že se někde na place skutečně víc dohadovalo, než natáčelo poctivý hollywoodský biják, dosvědčuje i poměrně mdlá kamera Johna Mathiesona (přitom tenhle chlapík stojí za Gladiátorem, Fantomem opery nebo Královstvím nebeským). Pár přeletů nad krajinou mi opravdu nestačilo. Brzy padesátiletý Keanu Reeves (který si vybral látku, která je mu očividně hodně blízká) bohužel působí zbytečně, kdyby ve filmu nefiguroval, asi by se tolik nestalo. Ale jasně, bylo třeba oslovit i americký a evropský trh. Hollywood prostě zase po svém uchopil příběh z jiné kultury a nasekal do něj, co vybíravé americké hrdlo ráčí. Hlavní hvězda navíc selhává v souboji charismatu se spoustou svých kolegů, takový Hiroyuki Sanada ho bezpečně přejede. Sedla mi i Rinko Kikuchi (nohy roztahující hluchoněmá dívka z Babelu) coby zlá čarodějnice. Stejně tak finále s dobýváním nepřátelského hradu. Trochu jsem se naopak obával fantasy prvků. Nakonec jsem je snesl, i když byly místy použité spíš samoúčelně a mnohdy i necitlivě zakomponované do vyprávění. Ale holt ten obří rozpočet musel být někde vidět. Opatrné čtyři hvězdy. Ale s ohledem na očekávání velká spokojenost!! (12.04.2014)

Pro mě osobně asi nejzbytečnější film letošního roku - už krátce po zhlédnutí jsem skoro vytěsnil, že jsem to kdy viděl. První zděšení přišlo ve chvíli, kdy jsem zjistil, že se v tomto filmu mluví anglicky - u takto bytostně japonské látky bych automaticky čekal komplet japonské znění. Žel, u těchle postmoderních žánrových slátanin se komerční hledisko klade na první místo, a tak se přítomnosti Keanu Reevese i angličtině všech herců nelze divit - a kdyby někdo náhodou zatoužil po autentické podívané podobného ražení, vždycky si může pustit třeba Sedm samurajů, žeano. Srovnávat ovšem tyto dva filmy je hodně nemístné, 47 Róninů mnohem spíše připomene filmy jako Statečné srdce nebo Gladiátor, které podobně pracují s motivem pomsty, zakomponovaným do filmařsky rozmáchlého podání historie, přežvejkané do podoby snesitelné pro současného intelektuálně nekomplikovaného diváka. Osobně mi ovšem není moc jasné, na jakou cílovku tento film míří - já jsem se k němu dostal jen díky ČSFD projekci, a kromě pár skalních fanynek Keanu netuším, kdo by na tento film měl chodit do kina. Z žánrového hlediska je to jeden velký bizar a z celého děje mi neutkvěl v paměti jediný moment, který by ze mě skutečně dostal nějaké emoce nebo mě přiměl pocítit závan dobře odvedené filmařiny. Přesto nemohu říct, že by se mi film vyloženě nelíbil - potěšily mě třeba krásné lokace, ve kterých se film odehrával, nádherné kostýmy většiny postav, slušné trikové záběry, pěkná hudba, a především pak ta nádherná Japonečka Kó Šibasaki, na kterou je vážně radost koukat. Vzato kolem a kolem, jistě to není špatný film, a do kin jdou denně mnohem horší blbosti, ale za sebe nemám problém napsat, že kdybych tento film neviděl, o nic bych nepřišel. (27.12.2013)