47 róninů

Šťourání mečem ve vlastních střevech nepatří mezi mé oblíbené činnosti ve volném čase. Asi jsem příliš málo Japonec na to, abych z tohoto světa odešel se ctí. Nicméně mám rád svištění katan i boj za spravedlivou pomstu, takže jsem si tento snímek celkem užil, ale s konceptem "buď zemřeme nebo zemřeme" mám jisté problémy. Takže až mi nějaký vládce světa laskavě dovolí, abych ukončil svůj život se ctí, tak ho s "Díky" na rtech pověsím za koule na lustr a pofrčím si užít nějakou tu hnusnou a odpornou neřest, kvůli které nezískám vstupenku do samurajského nebe. Co bych tam taky dělal, když mě vždycky více zajímaly pekelné čertice. (21.05.2014)

Skutočnosť je taká, že trailery a postery sú ešte viac namakanejšie ako to vo filme v skutočnosti je. Ja osobne som nič od Nea neočakával, no niektorý môžu byt sklamaný, že neostali viac príšer a viac cool akcie ako to trailer podával. Ale to už je ich problém. Ja som dostal celkom fajn dobrodružnú Japonskú samurovačku s anglickým prízvukom, B(ohužial)ezkrvi. Scottov nováčik, ktorý mal povodne točiť Promethusa to natočil celkom fajn. Atmosféra tam aká taká je, herci hrajú slušne, príbeh funguje, akcie majú fajn choreografiu a výprava je skvostná, ale tie emócie nie sú vôbec tam kde by mali byť. Ilan Eshkeri zložil skutočne brilantný soundtrack a emóciám trochu asistuje, ale scenáristi odviedli fakt slabú prácu čo sa týka postav, pretože v samotnom závere je vám absolútne jedno, aký osud koho čaká. Škoda, vizuálne pekne zvládnutý film, ktorý nefunguje po všetkých stránkach. Obľúbený soundtrack: Seppuku, 47 Ronin. 70% - 3* (25.03.2014)

O historické události, která tento film inspirovala, nevím vlastně nic, a tak mi ani v nejmenším nevadí, že si s ní tvůrci pohráli s jemností kováře. Podstatně horší je, jak nudně působí výsledek jejich práce. Špetku originality jsem v něm nenašel a ani snaživý Keanu Reeves, charismatický Hirojuki Sanada či poměrně nečekaný závěr snímek příliš zajímavějším neudělali. Co do míry zklamání a nezáživnosti mi 47 róninů připomnělo unylý remake Souboje Titánů z roku 2010. Škoda. (20.06.2015)

Přiznám se, že jsem nikdy nějak zvlášť neinklinoval k fanatickým škrkavkám v kimonu s bušidó kodexem, který se sice tváří strašně čestně, ale paradoxně je nepěkně na palici... tedy snad v pubertálním mládí, ale to se nepočítá, hormonální změny v rachitickém těle jsou poměrně extrémní záležitostí a vychýlení zdravého rozumu snadné, navíc karate je svinstvo, jak ví každá evropská babička kopající hovno pod postel. Tedy jsem po skončení barevných ostrovních cingrlat pod knutou despotických šógunů sečetl, zhodnotil a odběhl si opláchnout penis hypermanganem, po prokapání oka borovou vodou a vypláchnutím tlamy rumem jsem dospěl k názoru, že tři pizdy jsou hodně a nekompromisně jednu katanou uťal. Já si prostě myslím, že to mají z těch ryb a jednou vydám vědeckou práci, která bude pojednávat o vlivu jodu na centrální nervovou soustavu, která pak nutí skelet, aby se servilně klaněl před každým čuramedánem, který si nezaslouží ani pochcat… Neplést se slušností, hrdostí a peytl ví čím ještě. Leda hovno! Japonská krutůra mě prostě míjí, tedy jsem velmi objektivně neobjektivní, a i když se zdá, že pověst o čtyřiceti sedmi samurajích je veskrze chlapská, heroická a ptáka topořící podívaná plná cti a hrdosti, pak je to pravda jen zčásti, druhá půlka je totálně blbá a blbější. Pokud mám hovořit k filmu, hrozně, ale šíleně jsem se nudil, závěrečná šípovaná, kudlovaná a sekaná byla sice ok, ale bylo toho málo, a když už mohl do rvačky zasáhnout se svým celým metrem a půl okovaný postrach z tábora padouchů, trčícím nad všemi jak hora Fudži, zrádní, šikmoocí trpajzlíci ho vyhodili do vzduchu…no, k hovnu. Opět zkrátka spíš pro děti, které se u každého Hobitka počurávají do šusťáků, fantasy mě nebere, ale byl bych ochoten udělat výjimku… ovšem to zazdily cupitající mořské Anny, cože konkubíny??? Jak asi roztáhnou nohy, he? Taky mi tam chyběl ňákej bílej xicht, či alespoň historicky přesný negroameričan. Jenkijové jdou zřejmě do sebe a Pearl Harbor pomstí rafinovaněji. Přesto kravina. (29.04.2014)

Fanda starýho Japonska (jako já), může přidat minimálně jednu * za boží kostými, rekvizity a reálie, v tomhle směru nelze nic vytknout. Jinak to ale bylo docela dlouhý, do toho Keanu - i když jeho role asi taková měla bejt - jako hlavní hrdina tady je tak šedej, že mě jeho osud vůbec nezajímal, Oishi byl v podání Hirojuki Sanada mnohem zajímavější a životnější postava. Pak ta absence čehokoliv citovýho mezi Kaiem a Mikou, záporák co vypadá jak Japonská verze Vincenta Cassela toho taky moc nepředvede a kam se poděla všechna ta krev? Potěšila mě ale fantasy složka, hudba, některý pasáže byly zajímavý (ty divný mniši třeba) a konec byl celkem nečekanej. Škoda, stačilo málo a mohl to bejt nadprůměrnej film s japonskejma kořenama. To, že není, je právě tak frustrující...65% (19.06.2014)