Konfident

S(ou)loužím socialistické vlasti a to tak, že práskám jako najatý, protože jsem byl k tomu najatý. "Takové odborníky, jako ty, budeme potřebovat". S touhle větou plnou uznání se v roce 1966 začíná psát příběh mladíka Adama Horného, který byl takto pochválen, když sloužil vlasti v zeleném, a u pohraniční stráže byl radista. Když je však špion pohraničníky na příkaz chladnokrevně zastřelen (mimochodem divák se vůbec nedozví o co šlo), i když se vzdal, tak si krátce uvědomí, jak nevyzpytatelný je totalitní režim a vše s ním spojené, ale dál se náznakům psychologie jeho film nevěnuje. Začíná se odvíjet jeho cesta od podepsání spolupráce k níž byl donucen a s tím spojené i značné (materiální) výhody. Horný střídavě tajně odposlouchává disidenty a souloží a má se nad poměry. Může mít však člověk radost z odměny za to, že druhému zničil život? Není příliš filmů, které by se věnovaly praktikám StB navzdory své značné kontroverzi. Možná už tohle téma nikoho nezajímá a nejraději by za touhle stinnou kapitolou bývalého Československa jednou provždy zamkl dveře na dva západy a zahodil klíč. Ze snímku je znát, že téma už je poněkud vyčpělé, a aby se okořenilo, je třeba přehánět a přibarvovat. V úvodu je špion na útěku českou kontrarozvědkou na příkaz velitele bez váhání zastřelen. Už se neřešilo, jestli informace, které u sebe měl, měly cenu za jeho zabití, anebo, jestli by bylo rozumnější a reálnější ho zadržet a podrobit výslechu. Ve filmu postupně takových přehmatů je víc a práce na ústředí StB připomíná frašku. Filmu chybí hmatatelnost. Většina toho, co je v něm k vidění, tedy kupříkladu protistátní činnost, za kterou se zavíralo, tady vyznívá trapně vykonstruovaně a sice není nic nového pod socialistickým sluncem, že se tak dělo, ale tvůrci tyto aspekty naházeli do jednoho pytle a nafoukli do roviny, která nemá daleko do parodie. Zvláště, když na ústředí Státní bezpečnosti pracovali takoví pracovníci, jaké ztvárnil Jan Budař, u něhož nebylo jisté, jestli se má jeho postava brát jako výsměch režimu nebo se vší seriozností hltat jeho karikaturu uvědomělého "stbáka", který nemá kouska respektu u svého nadřízeného od něhož schytá pochvalu až v závěru, a kterého si s chutí a vervou střihnul (zarytý antikomunista!) Ondřej Vetchý. Zřejmě jediná zajímavá postava ze všech, a snad i nějakým způsobem uvěřitelná ve své spravedlivé zkaženosti. Jiří Mádl v hlavní roli byl castingový omyl a zoufalost sama a do role typově vůbec nepasoval. Rozjívený teenager je jeho parketa a tady ani nevěděl, jak svoji postavu pořádně hrát nebo uchopit a solidně tápal a střídavě bojoval s nepřesvědčivostí. Seriozní a složité postavy by měl ještě na nějakou dobu přenechat jiným. Co bylo zcela určitě náročné z hlediska produkce, bylo vytvoření iluze šedesátých let se specifickými modely aut, rozestavěnými sídlišti a bytovým vybavením spolu s dobovým oblékáním a typickými technickými výdobytky té doby. Neradostná šedivost té doby z filmu občas až velmi působivě a intenzívně prostupuje. A jen song od The Doors k tehdejší socialistické atmosféře působí jaksi nepatřičně. To, co by se hodilo do nějakého filmu o znevažování socialismu, zde patřilo k tomu nejlepšímu. Mám na mysli nesmrtelné repliky či "hlášky", jejichž vrcholem je závěrečný rozhovor majora StB se svým podřízeným poté, co přeloží kratičkou větu z němčiny: Major udiveně: "Vy umíte německy, soudruhu?! Vy jste němec!" Podřízený hrdě se vztyčenou hlavou a s dostatečnou pokorou: "Ano, pocházím z Německa...ovšem Východního". V tu chvíli byla fraška dokonána. Stačí se podívat, co udělal režisér Špaček před časem s obdobným tématem ve své studii jednoho stbáka jménem "Pouta", a co natočil Juraj Nvota, a máte dost. Ještě chybí v info o filmu dodat žánrové zařazení parodie a vše ostatní škrtnout. Mé hodnocení: 20% (04.03.2014) (méně) (více)