Nesvatbov

Je mi z toho poněkud smutno. Většina lidí ve filmu, při tom, jací jsou, jak žijí a jak jsou pasivní, partnera pravděpodobně nikdy nezíská (položme si otázku, jestli nás někdo z nich jako potenciální partner zaujal). Aktivita starosty je fajn, ale forma ... :( ... myslím, že je to boj s větrnými mlýny. Jako film nehodnotím. Tíživé. (23.04.2014)

Téma aj prevedenie pokrivkávajú, ale zachraňuje to množstvo komediálnych až komických situácií, ktoré prináša sám život. Starostovo naháňanie do vzťahu, keď sa snaží veliť nie na fronte, ale v životoch nezávislých ľudí, ktorí sa tak rozhodli z akýchkoľvek dôvodov, je občas vtipné a občas trápne. Všetko vrcholí zoznamovacím plesom, kde sa starosta veľmi neunúval, až po záverečné zhodnotenie pri futbale, ktoré je najviac od srdca a vypovedá o jeho zvláštnom zmýšľaní. –––– Vyhrávaš let v balóne ponad Zemplínske Hámre. – Ta ja zbľuvam calu Hamru. (05.03.2014)

Dokumentární práce Eriky Hníkové mi nepřipadá fér, neboť Nesvatbov stvořila na bázi sprosté reality-show a svým pražským elitářským pohledem nechává diváky přiživovat se na civilizačním vyloučení a neštěstí lidí v zapadlé slovenské vísce. Ano, jistě, starosta obce Zemplínske Hámre je skutečný exot a jak trefně podotýká jedna z obyvatelek Hamrů, chová se farštěji než místní farář. Dívat se s lehkým srdcem či nedejbože se smát smutným postavičkám jejího dokumentu mi ale mé sociální cítění nedovolilo. Bylo mi těch (ne)dobrovolných hrdinů strašně líto, hlavně při vědomí, že aniž to zřejmě sami tuší, někdo z velkého města se jim v kinosále či u televizoru směje. Ono totiž záleží velmi moc na optice, jakou daný jev zkoumáte. Mudruje-li samozvaný sociální mesiáš o tom, že Země a lidstvo pomalu vymírá, stačí se malou změnou rastru lehce dobrat opačné globální pravdy - vždyť lidstvo se naopak na Zemi přemnožuje a z tohoto pohledu je dobře, že se lidé (tedy alespoň na slovenském venkově) nesezdávají a nemají děti. (Je to samozřejmě optikou tohoto dokumentu za vlasy přitažená sentence.) Co ale vlastně chtěla režisérka svým dokumentem říci? Z jejího celovečerního dokumentárního filmu se jako divák dozvím tak strašně málo, že mi to k nějakému rozvinutí úvah o existenci (celo)společenského fenoménu nestačí ani omylem. Snad jen to, že v jedné zapadlé dědině kdesi na sousedním Slovensku mají až přehnaně agilního starostu. PS: Ty české titulky byly vážně tak nutné? (13.10.2011)

Z představy, že mě rozhlasem nahání starosta, abych se šel párovat, mi je celkem blbě. Ten starosta to vůbec bral až moc náborářsky. Seznam účastníků, předběžné odhady kdo s kým, přemlouvání těch, kteří nemají absolutní zájem. Pokud by se snažil organizovat společenské akce nezávazně na tom, jestli na nich někdo počne, tak by jeho počínání bylo docela sympatické, ale jeho verbovací potřeba ve mně vyvolávala podobné pocity ponížení jako u dotyčných nebožáků. (13.10.2011)

Při sledování tohoto dokumentu jsem nevycházela z údivu. A nejvíc mě fascinuje ta starší generace (maminky), své mamánky hýčkají, když padne třicítka jsou překvapeny, kde mají jejich drahouškové nevěsty, najednou se rozčilují nad jejich neschopností pořídit jim vnuky. Ale nedochází jim, že na tom mají nemalý podíl. Ožehavé téma to je, ale zpracování nic moc, no a ty titulky ke slovenštině?:D To kdo vymyslel? Ale když Blaváci mají titulky k východňárštině... (20.10.2011)