Nagareboši

Příběh dvou lidí, kteří se navzájem velice potřebovali, celou dobu při sledování víte, jak příběh dopadne, nedají se čekat žádná velká překvapení, je zde narýsovaná šablona, té se děj drží. Přesto to na konci vůbec nevadí, naopak, spíš je to úleva. Pohled na mentalitu lidí Japonska dnešní doby, i tak by se dal děj charakterizovat, respekt, vzájemná úcta a další vlastnosti jimiž se místní mohli pyšnit tak před 100lety pomalu mizí. Přesto, když vidím, jak hlavní hrdina prosí mladého doktora o záchranu života své sestry a ten má morální dilema, se kterým by u nás nikdo neměl problém, trochu to zamrazí. To co mi přišlo zvláštní, že Kengo s Risou svůj vztah dokázali udržet jen mentální úrovni, prostě velmi silné přátelství, on se jí prakticky ani nedotkne, políbí ji až v naprostém závěru, to nevadilo, jen mi to tam nesedělo. Většinou sleduji filmy s tématikou samurajů, tohle byla vyjimka a jsem za ní rád. (20.06.2015)

Sama nevím, proč jsem si až do teď nechávala tenhle seriál ujít, protože opravdu stojí za to. Příběh je (v rámci vztahů a řešení vzájemných problémů) docela komplikovaný, ale je zamotaný právě tak akorát, aby to diváka napínalo a se zájmem sledoval dál, ale ne tak moc, aby to nebylo uvěřitelné. Za mě proto ideál. Herecky navíc výborně obsazené - obzvláště Ueto Aya, Takenouchi Yutaka, Matsuda Shota, ale i Inagaki Goro. S hlavními protagonisty je proto velmi snadné soucítit. Nechci tady nic vysloveně spoilovat, ale v rámci vývoje příběhu mi všechno přišlo v pohodě, až na konec, kde se tvůrci z nějakého důvodu rozhodli úplně se vyhnout řešení následků - ani zmínka například o policejním výslechu, jak celá tato potenciálně kriminální kauza dopadla a jaký to mělo dopad na hlavní postavu. Bez této linky konec působil nějak nedotaženě a tím spíš rázem nerealisticky, což mi přišlo jako škoda, vzhledem k tomu, jak dobře se to vyvíjelo v průběhu celého seriálu a jak hezky do sebe všechno do té chvíle zapadalo. Ale samozřejmě jsem i tak byla s vyústěním příběhu spokojená - ani se nedá jinak, když člověk hlavním postavám tak fandí. :) ~(4,3★)~ (02.05.2020)

Jde o můj první neanimovaný japonský seriál, takže jsem byl poněkud zaskočen prvním dílem. Během 45 minut se na mne vysype slušné množství postav, vztahů, problémů a nemocí, že jsem to jen obtížně pobíral. To je zřejmě daň za délku (krátkost) celého díla, ono korejských běžných 16-20h dá více prostoru a není třeba na diváka tolik tlačit. Tedy než jsem se stačil pořádně rozkoukat a s postavami se více sžít, byl jsem v polovině a upřímně mne to nějak extrémně nechytlo, ale ani vysloveně nenudilo, minimálně na Risu se dobře kouká :-). Přesto, děj je vcelku prostý, postav není tolik, vedlejší dějové linky prakticky neexistují a celé to působí malinko uměle. Problémem je též značná čitelnost celého obsahu – je naprosto jasné že Kengo a Risa se do sebe postupně zakoukají, kdo tady umře či nikoli je též vcelku odhadnutelné (jen jsem myslel, že se to stane později), Mariino odmítání transplantace žádným překvápkem být nemůže, takže otázkou vlastně zůstává pouze samotný závěr. A samozřejmě, jaké zlobivý bratříček nadělá komplikace – jeho postava ale není příliš povedená, není patřičně slizký jak by měl býti :-) Sečteno a podtrženo, o špatný seriál určitě nejde, ale ani doják k závěru na zlepšení mého postoje nestačí a na těch 70% má dost velký podíl sympatická Risa. (07.11.2016)

Co k tomu říct? Další ze seriálů, které si nejenom vypálím, ale budou mít napořád místo na mém "japonském" externím disku. Miluju seriály, které ukazují Zemi vycházejícího slunce takovou jaká je. A to je přesně tenhle případ. Když si k tomu přidám ještě oranžové moře a neskutečně nádherný podzim, tak musím jít na maximum. (27.11.2013)

Chci víc JP dramat, které budou takto čisté, klidné a vyrovnané. Nenašel jsem nic co by se mi na Nagareboshi nelíbilo, naopak jsem strašně rád za nenásilné vyobrazení přehlížené lásky Kenga a Risi, a celkově s každým detailem. Kdybych měl Nagareboshi charakterizovat jedním slovem, tak „Vyrovnaný“ je to správné slovo. Rewatch: Nagareboši je jeden s mých prvních Japonských hraných seriálů, jenž jsem měl možnost vidět (navíc jeden z nejoblíbenějších), a proto jsem byl hodně zvědavý co na něj budu říkat po téměř čtyřech letech, kdy jsem si jej pustil znovu. No a opět mnou proplouvá to samé nadšení jako předtím, navíc okořeněné o spoustu nových pocitů, které jsem získal pozorováním těch nejmenších detailů, na což jsem měl čas převážně díky toho, že znám dějovou linku už z dřívějška. Ach ta spousta skrytých náznaků a pohledů, které člověk může vyčíst. (24.11.2014)