Procitnutí

Vynikajúci zážitok sľubujúca duchárska retro atmosféra v štýle The Others zabitá zmätočným scenárom, prekombinovanými zvratmi a hlúpym rozuzlením. Pachuť z hrozne premrhnutého potenciálu neprebije ani dobré herecké obsadenie, zopár výborných ľakačiek a miestami celkom slušné napätie. (5/10) (15.05.2012)

Ale ale, copak se nám to tu vylouplo za vydařený duchařský horůrek... :-) Moc příjemné překvapení, The Awakening má zpočátku pomalejší rozjezd (avšak ani ten nemá šanci nudit), aby se to zhruba v polovině zlomilo v docela slušné duchařské běsnění. Horor s přesahem až někam k psychologickému dramatu byl přesně tím, co jsem po všech těch krvácích potřeboval vidět, protože toto má, lidi, vážně dobře napsaný scénář, dialogy nešustí papírem a člověka to zaujme na první dobrou, už jen díky krásné (trefně podzimní) atmosféře. Náladou takové menší (a méně profláklé) The Others. (25.10.2013)

Drama mladé ženy zabalené do duchařského hábitu sice není z hlediska tématiky nic nového, ale je dobře udělané. Internátní škola dýchá gotickou atmosférou a honba za duchem je ve znamení vědy...a podvodů. Ale přec! Pointa mne potěšila a nebudu tvrdit, že jsem ji tentokrát odhalil předem. Odkrývání minulosti Florence (hezké a sympatické R. Hallové) je napínavé a skrývá hodně bolesti. Velmi pěkný vizuál a standardní hudba, navozující atmosféru. Asi nejnapínavější scéna bylo první setkání s domečkem. A potěšila mě I. Stauntonová, jejíž úsměv dokáže být milý i jedovatý, takže netušíte, jaká že její postava ve skutečnosti bude. (27.08.2022)

Uf. Bylo to pro mě utrpení, ale rozhodně to není takovej průser jako ( mnou naposledy viděný ) " Amityville: The Awakening ". Film má povedenou kameru a solidní hudební kulisu, ale to je asi taky to jediný co lze na tomhle filmu hodnotit pozitivně. Když jsem film na chvilku v čase 39:43 zastavil, přítulkyně povídá : Co děláš ? Moje odpověď zněla: Jen se chci podívat jak dlouho ještě budu trpět. Myslím že to hovoří za vše. A to jsem ještě nevěděl co mě čeká dál. (04.03.2018)

Nečekal jsem, že mě Procitnutí takhle sejme. Donedávna jsem o něm ani nevěděl. Byla to pro mě jedna z těch mnoha generických duchařin, kterých se v tý době objevily mraky, a úplně mně proplula pod radarem. Jenže teď jsem objevil Stephena Volka. Britskýho hororovýho scénáristu, kterej má na triku osmdesátkovou podivnost Gothic a Friedkinovu Chůvu. Já ho teda začal registrovat až teď, když mně udělal radost kanadským Polibkem a stylovým Oktanovým kultem. Navíc taky napsal kultovní televizák Ghostwatch a populární sérii Afterlife. Moc pěkný portfolio, řekl bych. Standardní kvalita udržovaná přes třicet let, to neumí každej. Takže jsem si sehnal i Procitnutí, nenechal se odradit totálně podstřeleným hodnocením a šel do toho. A film mě naprosto pohltil. Ze začátku jsem byl nedůvěřivej, ale Volk je suverénní tvůrce, a Murphy jako režisér odvedl špičkovou práci. Na to, že je film poměrně delší, tak mu nikdy nespadne řetěz, ba co víc, ke konci pekelně graduje a já napětím ani nedýchal. Herci jsou skvostní, charaktery a jejich motivace uvěřitelný, atmosféra perfektní, kamera úchvatná a hudba víc než výborná. Tohle se zkrátka povedlo. (01.01.2024)