Strašení

Kdykoliv se Martina Scorseseho někdo zeptá, jaký je jeho nejoblíbenější hororový snímek, tak odpoví, že tento. Tak takhle jsem se k tomuto filmu dostal. A po jeho zhlédnutí Martyho chápu. Neskutečně mistrná, vypilovaná atmosféra, kterou byste snad mohli řezat a prodávat do jiných (horších) filmů, kdybyste chtěli. Přesně tohle vládne tomuto hororu s velkým H. The Haunting je parádní příklad toho, že lidská mysl a představivost může být náš největší nepřítel a to nestrašidelnější, s čím kdy přijdeme do kontaktu. Film je taky ukázkový příklad ponorky a budování charakterů, na kterých nám záleží a o kterých chceme vidět víc. Film jsem viděl už dvakrát a už teď můžu s klidným svědomím říct, že to nebylo zdaleka naposledy. Atmosférická lahůdka, která i přes svůj věk (přes 50 let!) má stále co nabídnout a kterou by si měli některé "režiséři" pouštět pětkrát za den a ještě jednou na dobrou noc, aby pochopili, jak se dělá poctivý horor. 100 %. (16.01.2014)

Musím říct, že po té dlouhé době natěšení jsem byl nakonec relativně zklamán. Není to samozřejmě špatné, ale... Pořád jsem si říkal, že to vypadá, že tenhle snímek těžce vybočuje z řady tehdejších ČB haunted house hammerovek, orchestrálních teatrálií a kdoví co ještě, blablabla, a byl jsem zvědavý, jak bude vybočovat. No a nakonec... on vlastně až tak nevybočuje. Občas jsem sice trochu strach měl, ale pořád, je to s orchestrem, je to teatrální, ty nejklasičtější žánrové postupy, modelové hollywoodské prvky (pokud se ozývá zpěv, tak je to těžká amerika, dětská creepy udělátka, no jéje), všechno tak nějak standardně. Režisér si navíc velice oblíbil modelovou scénu strašení, kdy něco zarachotí, herec dostane strach a pak je záběr na děsivý obličej některé ze soch v domě. Samo o sobě je to super, vypadá to děsivě a bizarně, ale když se to objeví asi po páté, tak už je to dost otrava. Na druhou stranu jsou mnohem kýčovitější a teatrálnější snímky, tady je alespoň zachován poměrně vysoký kvalitativní standard. Je to taky i hodně o mém problému, jelikož jsem rozmlsaný moderními postupy, elektronikou, dark ambientem a trochu jinou stylizací než tou ortodoxně dřevní. Přes to všechno mi ale přijde zvláštní, z jakého důvodu je tenhle snímek vyzdvihován až nevím kam, že je ultraděsivý i v dnešní době, nadčasový atd., když dle mého názoru naopak z šedi dobového průměru pouze letmo vyskakuje. 6/10 (11.09.2016)

Jsa nalákán poměrně vysokými hodnoceními, velmi jsem si sliboval od tohoto černobílého duchařského filmu, situovaného do prostředí bizarního historizujícího domu. Ještě začátek, cca prvních 15 minut, je poměrně na vysoké úrovni, ale pak jde křivka pozvolna stále dolů a dolů. Scénář totiž nemá hlavu ani patu, stále jen musíme doufat, že k něčemu už konečně dojde a při dlouhé stopáži je třeba přetrpět mnoho zbytečného žvanění. Tempo filmu je asi takové: krok dopředu, úkrok stranou, krok zpět a tak pořád dokola. Tomu odpovídá i závěr příběhu, který zůstává uzavřen v kruhu, v němž se děj točí. Celkově mne film hodně zklamal a proto dávám jen dvě hvězdičky v opozici k euforii, která tu dodnes v hodnocení - pro mne nepochopitelně - vládne (k 5.1. 2011 76%), i když i ty tři by byly adekvátní. Kamera byla výborná, to je třeba uznat; i herecky to bylo dobré, z postavy Theodory čišel zvláštní chlad (židovská herečka Claire Bloomová) a dlouho jsem si nebyl jist, zda nehraje nějakou roli ve spiknutí temných sil. Literární předlohu neznám, a tak je možné, že šlo o dobré natočení špatné literární předlohy. Jinými slovy: největší slabinu vidím ve scénáři. Maftíku, to se Ti opravdu zdá tento horor tak vynikající? (05.01.2011)

Nejedná se o klasický horor, jak se každý bystrý divák (který si přečte Patriciu White a její Female spectator, lesbian specter) dovtípí, nýbrž o psychoanalytickou sondu nejen do homosexuálního světa. "Strašidelný dům" zde představuje neprozkoumanou oblast ženské homosexuality, které se hlavní hrdinka Nell víceméně bojí (přestože je sama možná lesbičkou). Druhá žena ve filmu Theo, pak je lesbou naprosto zřejmou. Ačkoli to mnohým hloupým divákům může uniknout, nachází se ve filmu jasné prvky, které teoreii o její orientaci podpořují. Vemme si například scénu, kde Theo povídá o tom, že není vdaná, ale že žije s partnerem a uvažme, zda bylo v 60. letech běžné/přípustné/normální mít (heterosexuálního) partnera a žít s ním i bez svatby. Ne nebylo. Žít s životním partnerem, aniž by proběhla svatba je záležitost posledních let. Z tohoto poznatku vyplývá, že Theo nemá partnera, nýbrž partnerku a s tou svatbu mít nemůže. Dále je dobré si všimnout chladného vztahu They k mužům. Toto však samozřejmě nejsou jediné určující faktory. Zmíním tedy alespoň ještě jednu zajímavost. V jedné scéně říká Nell Theo: "You are the monster of Hill house" - když vezmeme v úvahu, že celý dům značí nějakým způsobem ženskou homosexualitu, pak příšera z tohoto domu musí být jasně lesba. Ostatní postavy a události už řešit nebudu, protože mě to přestalo bavit a navíc tato interpretace jistě došla úplně každému, takže by to bylo i zbytečné. (09.10.2008)

Možné spoilery: Psychologický profil afektované staré panny příliš nezachraňují ani vynikající gotická atmosféra panského sídla či volně pohozené střepy toho tolik očekávaného strašení. Důraz kladený na niterné pocity jedné utrápené ženštiny ve mne totiž vyvolával neodbytnou otázku, zda ta kráva i zmlkne, nejlépe navždy. Uspokojivou odpověď jsem sice dostal, ale až na úplném konci. Zklamané dvojhvězdí. (17.12.2016)