Co kdybychom žili společně?

S důchodci je občas legrace. V tomhle filmu ale nejsou ledajaký důchodci, Pierre Richard například vládne. Musím říct, že u tohodle filmu jsem si fakt suprově odpočinul. Dlouho se mi to nestalo a i proto jsem si pak film pustil u večeře ještě jednou a další den jsem neváhal a u úklidu jsem se do toho opřel ještě jednou. Tady to pozitivno prostě nemá chybu. (04.09.2013)

3* Seniorská komedie, která odhalí některé ze strastí plynoucí ze soužití v pozdním věku. U dlouholetých přátel je to vždycky jednodušší a proto se dostalo i na jiná témata. Čekal jsem větší zábavu a víc konfliktů, takže jsem odcházel s pocitem menšího zklamání. Ale zato jsem viděl, jak vypadají slavné herecké hvězdy z dob mého mládí. Nakonec jsou z toho akorát průměrné tři hvězdičky a nemám ani důvod doporučovat. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (13.10.2016)

Začíná to narozením a končí to Alzheimerem. Nebo viagrou? Nebo růžovou rakví? Kdy to vlastně končí? Ono je to jedno, takže pojďme si užít života, dokud nás Zubatá neposune do dalšího levelu. Já jsem tedy doufal, že když se parta důchodců dá dohromady, tak z toho vznikne veselá taškařice, ale nestalo se tak. Ono se tak stát ani nemohlo, protože tohle je víc, než jen komedie. Mně by tedy ta komedie stačila, protože problémy stáří začnu seriozně řešit až tak ve druhé nebo třetí stovce let svého života. (01.10.2015)

Senioři, pětasedmdesátníci - přestože se k tomuto věku taky pomalu blížím, takové řešení bych si nevybral, ani bych vlastně nemohl. Čeští důchodci by si po 24 hodinách nejspíš vyškrábali oči. Ve Francii to asi možné bude. Když jsem byl mladý jako Dirk, prožil jsem 14 dní s důchodci (60 - 70 let) v Toulouse. Každé ráno jsme se scházeli a něco podnikali. Když jsem chtěl jet do Alby na výstavu kreseb Toulouse-Lautreca, muselo se nejspíš zajít na víno, pak podiskutovat u kafe - a teprve pak kultura. Ale k filmu - především příjemné překvapení (prvnostní nedůvěra k tématu); protože se nedívám na francouzské veselohry, viděl jsem poprvé Pierra Richarda (a moc se mi líbil, a líbila se mi i Jane Fondová). Přesto ale doufám, že seniorské filmy tohoto typu v kinematografii nepřevládnou. Ještě se chystám na Michaela Hanekeho - a pak už dost... Ono i pro stáří se spíš hodí, a to nejen ve Francii (i když Georges Moustaki je Francouz na baterky): Non, je ne suis jamais seul / avec ma solitude (se svou samotou nejsem nikdy sám). (16.04.2014)

Tenhle den s tímto filmem považuji za sváteční, protože se dokázal tak nádherně ponořit do našeho skutečného lidství, najít si místečko v mém srdci a pak odejde s voláním: "Jeanne". Přiznávám, že jsem na konci uronila slzu a vůbec se za to nestydím jak na mě zapůsobila herecká elita minulého století s jemnými vstupy Daniela Bruhla. Chvílemi úsměvné s viagrou a za chvíli zase ty skutečně smutné, kdy jsem obdivovala Pierra, Geraldinu, Jane a ostatní a vědomím, že srdce může být mladé, ale tělesná konstrukce stárne, ať chceme nebo ne. Tak já si jdu otevřít šampaňské, myslím, že právě teď je to namístě a já to ráda udělám......... (14.12.2016)