Imaginární lásky

Jakkoliv by se zdálo, že sledujeme jen sled zpomalených záběrů na vystajlované hipstery, na mě to prostě působí, mě to baví a mě to oslovuje. Subjektivizace je totiž věc, která tu díky zpomaleným záběrům a nediegetické hudbě funguje. A i když film není ukecaný, dialogy se neplýtvá a nic není řečeno na plnou hubu (teda co se ústřední trojice týče), v daný moment přesně víte, co má která postava v hlavě a co cítí. A taky přesně víte, jak jednoduše si jde nevinná gesta interpretovat jako náklonnost a moc dobře rozumíte průstřihovým monologům, které sice do hlavního příběhu nepatří, ale přitom ho skvěle doplňují. Závěrečná, v kruh vše stáčející pointa je vtipná a sere pes na to, že mě napadla už v půlce filmu. Za tu snivou atmosféru, reklamu na cigarety a spoustu krásných obrázků ráda odpouštím. (28.01.2011)

Nějaký rok zpátky jsem na škole navštěvoval volitelný předmět Kapitoly z dějin světového filmu. Xavier Dolan a od něj právě Imaginární lásky byl jedním z řady tvůrců a filmů, které jsme si postupně během dvou semestrů prošli, zároveň však jedním z mála, u kterého jsem se lajdácky vykašlal na sledování, asi jako jsem se párkrát dovolil vybodnout na povinnou četbu několika knih, když mě ničím nelákaly. Studentka, která si připravila k filmu prezentaci, nám na semináři z něj pustila trailer a téměř mi z něj spadla sánka... Trochu jsem pak i zalitoval, že jsem se na to přeci jen nepodíval a nechal se odradit tématem. Trailery k filmům obvykle nesleduji, možná o to víc se mi ten k Imaginárním láskám silně vryl do paměti, jak úžasnými barevnými záběry na postavy a různé modní doplňky, tak krásnou písničkou Bang Bang. Když jsem nedávno na tento film po delší době narazil, nakonec jsem se rozhodl si svůj rest dodatečně splnit a bohužel se mi ukázalo, že trailer obsahoval skoro všechno to nejlepší z filmu. Pokud bych měl vybrat jednu scénu, která pro mě dokonale ztělesňuje dojem z celého filmu, byla by to ta z diskotéky s epilepticky blikajícími barevnými světly... záblesk – střih – tma, záblesk – střih – tma... v celém filmu je to tedy střípek – střih – mluvení postavy na kameru – střih – slow motion korzo postavy před kamerou – střih – střípek... přijde mi to jako pozérský sebestředný pseudoart, v němž si Xavier Dolan léčí svůj mindrák z homosexuální orientace + umělecká masturbace nad sebou samým, kterou si režisér obohatil ve dvou scénách i svou skutečnou, vlastní masturbací před kamerou... no comment. Nicméně více scén je zde po výtvarné či hudební stránce povedených, dvě herečky hezké a pár scén i přesto, jak povrchně film pracuje s postavami i celým příběhem, nějaké emoce v sobě obsahovalo. Či-li jednu milostivou hvězdičku jsem schopen dát, přestože mi ten film ABSOLUTNĚ NIC nedal a nic pozitivního či obohacujícího nepřinesl, jenom rozladil a znechutil. [20%] (12.03.2022)

SPOILERY! Ja som zástanca názoru, že menej je niekedy viac. Na mňa to bolo až príliš art-ové. Mne osobne voľba soundtrackov ku scénam nepasovali. (až na Pass This On) Spomalené zábery som nepochopila. Najväčšiu vatu pre mňa tvorili výpovede. Avšak, cením si, že konečne film zameraný na one-sided love. Musím spomenúť, že tam boli aj scény, ktoré ma uchvátili, ako napr. koniec, alebo záber keď Francis kráčal dolu po schodoch "prenasledovaný" temnejšiou a temnejšiou "hmlou". (20.06.2012)

Ach jaj, od Ghost Ridera 2 som pri filme takto netrpel. Ale aspoň tam bolo dosť príležitostí sa tomu filmu vysmievať takže nekonečné čakanie na koniec sa dalo aspoň niečím spríjemniť. Je to hrozne povrchné a prázdne, celé je to skôr historka ako príbeh. a strašne šmatlavo zrežírované - pri každej scéne som cítil štáb a výkrik akcia a stop pri každom druhom zábere.Strojené a hrané na efekt - boli to tie veci na ktorých som sa smial (dokumentárne výpovede postáv boli spravené ako nejakým svadbárom, ktorý sa snaží dosiahnuť realitu v hranom filme a nevie ako ... tak zoomuje, spomalovačky som taktodebilne nepoužíval ani ja vo svojich filmoch , občasný zaujímavý yáber ( ktoré boli asi 4) boli totálne samoúčelné atď, atď.) .Občas som mal pocit, že pozerám paródiu a čakal, že mi do záberu skočí Frank Drebin.hlavne sú tam strašne ale strašne nesympatické postavy . Pravdupovediac som do dopozeral pred 4 hodinam a už si z toho nepamätám skoro nič. 3/10 (07.03.2015)

Povrchná infantilnosť. Tvári sa to, ako intelektuálna vzťahovka, ale je to len klišoidná a zbytočná gýčovosť. Hlavne, ak režisér, ktorého debut je tak silno geniálny, až mi po skončení tlačilo srdce..toto je len zbytočná prevarenosť, ktorých sú milióny. Avšak Dolan je hudobný režisér a vie pracovať neskutočne s hudbou, takže hudobné scény skvelé. Kamera takisto. Ale keby som mal opísať, ako ma táto snímka iritovala, tak by som napísal rozsiahlý sloh. Doporučuj siahnuť po J’ai tué ma mère. (24.10.2013)