Volný pád

"O tom, jak důležité je v zásadních životních momentech pravidelně dýchat, aby se člověk pod tím vším náporem pomalu, ale jistě neudusil." Milostné vztahy na pracovišti (či cvičišti) nevěstí nikdy nic dobrého, a pokud se k tomu přidá skutečnost, že jde o dva muže, z nichž jeden má navíc těhotnou přítelkyni, tak rozhodně není nouze o silné a emočně vypjaté momenty. Volný pád jsem si nechával v šuplíku celkem dlouho, a tím jsem se do jisté míry ochuzoval o uvěřitelně napsaný i zahraný film o lásce, rodině a zmatené duši. Hanno Koffler se role Marca zhostil vážně přesvědčivým způsobem - Letní bouře byla pro něj taková humorná zahřívačka - přičemž mu skvěle sekundovali Max Riemelt a Katharina Schüttler. Závěr jsem si asi představoval trochu jinak, nicméně i tak jsem byl ve výsledku spokojený. (22.11.2020)

Ano, i muži mají své dny. Někdy vědí, co je trápí, jindy na to musí přijít postupným pádem kariéry, rodiny a kamarádů. Snímek ukazuje, jak se ze šťastného hetero pozitivního borce stane gay a to se vší parádou. Pokud vám nevadí dva líbající se borci, možná ve filmu naleznete slušně napsané drama a doceníte ho. Chtělo by se mi říct, že pokud vám nevadila Zkrocená hora, tohle vám musí sednout taky. Velmi pěkné. (18.03.2014)

Stejně mě to nepřinutí si častěji pouštět jakékoli německé filmy. Překvapení se konalo asi nejvíce proto, že jako nenáročné drama (jestli něco takového vůbec existuje) to stálo za to. Ten průběh naznačuje to, co se je zpracovává často, když jeden v tom je až po uši a druhý si ne a ne říct (plus možná malý twist (který tu taky už sice byl) v podobě rodiny s dítětem.) Taky to přesně tohle bylo. Ale stejně se mi zdá, že všechno v tom filmu do sebe zapadalo tak dobře, že v podstatě na tuhle vztahovku nelze nic velkého vytknout. Navíc při scéně v nemocnici, kdy došlo na ten okamžik "radši už jdi, don´t touch me, ale co, nikdo tu není, boom a on byl" bylo vážně vidět, jak jim to spolu hezky hraje. Na to se taky potom hned líp kouká. (27.12.2014)

Stejně tak jako ve Zkrocené hoře dostalo spojení "jít na ryby" zcela nový význam, ve Freier Fall to platí pro "jít si zaběhat":) Max Riemelt a Hanno Koffler se do toho opřeli obdivuhodným způsobem a já před nimi smekám. Zejména u Maxe jde vidět ta dlouhá cesta, kterou dokázal ujít. Od role v teenagerovské pitomosti Holky to chtěj taky, se dokázal vypracovat až na výborného herce charakterních a seriózních rolí. K tomu ta jeho pohledná tvář, krásné oči a rty:) Hanno Kofflera si pamatuji pouze z letní romance Sommersturm, a už tehdy na mě dokázala jeho jediná role, v níž jsem ho až do tohoto snímku viděla, zapůsobit. Pánové nám tu předvádějí tak neuvěřitelnou chemii, která mezi nimi jiskří již od prvního setkání, že by tou výbušnou směsí dokázali vyhazovat věci do vzduchu, podpalovat baráky a zakládat požáry:) Každá jejich společná scéna překypuje erotickým napětím a živočišností. Marc a Kay se tak téměř okamžitě stali mou další oblíbenou dvojkou chlapců, kteří to mezi sebou umí pořádně rozžhavit. Ano, příběh je sice možná až tuctový a neoriginální, scénář na nějaké obsáhlé rozhovory či hluboké myšlenky také není nikterak bohatý, ale když jsem viděla, co spolu Max a Hanno dokážou, bylo mi to docela jedno. Stačí se na ně jen dívat. A když k tomu přidám ještě krásnou skladbu ♫Who are you od Miss Kenichi♫, není už o čem...:) (06.07.2015)

Konečně nějaký snímek, kterému se dalo věřit a nesnažil se z člověka vymačkat slzy kýčovitým sladkým příběhem o dvou hošíčcích, co se potkají, zamilují a jsou spolu do smrti. V realitě není načasování vždycky nejlepší. Například můžete mít pochybnosti o své sexuální orientaci kolem třicítky, když vaše přítelkyně čeká vaše dítě. Shit happens. Má člověk to určité nutkání hluboko uvnitř sebe následovat nebo zůstat při zemi, rozhodovat se správně, zodpovědně, morálně? Ale dá se pak být šťastný nebo je to jen život pro druhé? Ale pokud nám na druhých záleží a nechceme jim ubližovat, jednáme tak altruisticky nebo sobecky, protože skrze ubližováním jim bychom ublížili i sami sobě aneb když nám to vadí, tak to vlastně děláme pro sebe? Jsou situace, kdy člověk jakýmkoliv rozhodnutím přijde o věci, na kterých mu záleží. Psychologická dilemata bez správného jednoduchého řešení. Na obou koncích nesnesitelné ztráty. Těžko posoudit, která je menší. Riskovat či sázet na jistotu, toť otázka. Stejně se reálně nemůžeme rozhodnout zcela svobodně, neboť jsme determinováni sami sebou a tak jsme předurčeni udělat jednu jedinou možnou věc, ať je jakkoliv špatná. Konečně někdo rýpnul trochu pod povrch. Hell yeah! (08.01.2014)