Red Dog - psí legenda

Film so psom v hlavnej úlohe nemusí byť len kvázi bláznivá rodinná komédia, alebo prefabrikovaný doják. Môže ísť aj o príjemnú indie záležitosť z austrálskeho vidlákova, kde hrajú herci len miestnych či prisťahovalých redneckov. Logiku v tom hľadať netreba, ide aj o to, v akom nastavení si film pozriete a aký pocit z neho budete mať. Objektívne by som dal hviezdičiek menej, ale práve kvôli tomu rozpoloženiu pri sledovaní a príjemnému pocitu po konci nemám problém s vyšším hodnotením. (05.07.2020)

Dampier. Vítejte v největším zapadákově pod sluncem, které, pokud vás nezabije, vás alespoň donutí mluvit plynně čínsky a ani k tomu nebudete potřebovat tenhle jazyk studovat. V tomhle místě vlastně žádný školy ani nejsou potřeba, je to spíš odkladiště všech, kteří chtějí na něco zapomenout nebo se tu uklidit před zákonem. Tady se nemusíte bát vyjít si do hospody jen ve špinavejch slipech na důkaz svýho chlapáctví, ale to neznamená, že nikoho nezajímáte. Právě naopak, každý ze ztroskotanců tady má totiž i srdce, ačkoliv by to jeden do nich neřekl. Vlastně ještě něco mají - Red Doga, prďáckýho (nebo spíš uprděnýho) psa, kterej na tu svojí komunitu taky nedá dopustit. No a já už teď taky ne ; ) A to tyhle zvířátkový filmy nemusím, obzvlášť podle skutečné události. Jenže když vedle vás na gauči sedí další divák a ještě k tomu čtyřnohej, kterej věčně po Redovi pokukuje, poštěkává a ničemu jinému nevěnuje pozornost, tak si říkáte, že tahle psí story je nezapomenutelná .. (15.09.2014)

Po oblíbených koňských filmech nastává éra oblíbených psích filmů. V Austrálii bychom možná čekali spíš klokana, ale dingo (?) je tady taky doma (na rozdíl od králíků). Komunitu těžařů poznáváme pouze z jejich volnočasových aktivit, které spočívají v chlastání, zápasení a decentním sukničkářství. Vlastně komunitu z nich udělá až Červený pes (neplést si s Černým psem od Zeppelinů, i když tomu oči svítí také rudě), který svou nezávislostí, a současně věrností, je příkladem určitě ne jen pro ně. Red Dog žil osm let, "projel celý Státy a vrátil se zpět", a stal se legendou, tj. něčím víc, než byl za živa. Pomník, který mu postavili v Dampier je hezký, a určitě trvanlivější, než pomníky revolucionářů či politiků. Ještě zpět k úvodu: (I u nás) jsou pomníky zvířat, vesměs jako pocta koním, které padly (rci: byly do ní zavlečeny a tam pobiti) v různých válkách (Slavkov, Hradec Králové); v 1. SV jich padlo na milion. A tak raději zůstanu u koní, i když nejsou tak "smart" jako psi nebo mobilní telefony. (03.07.2017)

Moje srdíčko bije radostí jako o závod. Proč my tak krásné filmy neumíme?, vždyť to vypadá tak jednoduše... Jedna krásná australská kelpie mi opět ukázala,proč je tak báječné mít psího společníka - nikdo vás nebude milovat víc. Tak nádherně natočené vyprávění s takovými sympatickými a přitom tolik rozmanitými postavami, to naprosto předčilo jakákoliv má očekávání. Tak přirozený film jsem dlouho neviděla, jsem ráda, že ještě pořád existuje někdo, kdo dělá film s láskou. Konec mě dojal. Jen je mi líto, že Koko rok na to skutečně zemřel, přitom mohl mít ještě kus života před sebou. (13.02.2013)

Tak trochu příběh z jiného soudku. Nic mě nechytlo za pačes, nic mě nedonutilo vstanout z gauče, a vím že na tenhle příběh docela zapomenu.. Je to něco jako Hacicho, akorat o dost delsi, o dost zapeklitejsi,ale za to vtipnější. Chyběli mi známější herci, tahle jsem se cítila jako u amaterskeho filmu.. Nesnažilo se to zaujmout a za každou cenu udělat obrovský dojem.. já osobně vím, co zvířata umí a čeho jsou schopná, hodnotím spíš film jako film. Co ale musím pochválit je způsob natáčení, efekty a kameru. Mám zvířátka ráda, ale tohle mě zkrátka úplně nepohltilo. (25.04.2012)