Faust

Bol to bordel. Hlučný bordel. Dve veci, za ktoré nemohol sám film ale ešte viac mu škodili a už aj tak neznesiteľný film ešte podkopávali - veľmi hlasné audio, ktoré bolo podporené neustálym kričaním a hulákaním postáv a meškajúce titulky, išli aj anglické aj české. Keď sa viedol dialóg, nebolo možné určiť, komu patrí ktorá replika. Ja som si to ešte vedela odvodiť podľa toho čo som počula, ale chudáci tí, ktorí vôbec nemčine nerozumejú. No ale k filmu. Opäť nič pre mňa. Áno, stretla som kamarátku, ktorej sa to páčilo, viac tých, ktoré trpeli tak ako ja. Mňa viac ako sledovať film bavilo pozerať sa na odchádzajúcih a spiacich ľudí. Neodišlo ich toľko, koľkí nad tým seriózne uvažovali (hovorím aj za seba). Keď takýto film dostane veľké ocenenia na festivaloch, isté očakávania sú. Po pol hodine, ktorá je otravná a nebaví vás si poviete, že tomu snáď ešte dáte pár minút šancu, potom po hodine si poviete, že už asi aj ostane do konca. Nebudete sa predierať zo stredu kina a rušiť ľudí, môžete sa pokrčiť na sedadle a spraviť to ako moja anonymná suseda, ktorá spala svojmu priateľovi na nohách. Dobrá voľba. Nemám rada filmy, ktoré na mňa pôsobia neúprimne. Repliky, ktoré mi prídu zbytočné a samoúčelné. V tomto filme plynú slová a vety, ktoré nedávajú význam, možno 5% z nich za niečo stojí a naozaj prinúti sa zamyslieť. Je to pekne dobovo spracované, niektoré kostýmy naozaj krásne, ale opäť aj také, ktoré sú dohnané do krajnosti, opäť samoúčelne. Postava diabla, ktorý bozkáva, ale lepšie povedané bolizuje sochy Ježiša alebo svätcov v kostole. Ako to na mňa pôsobí? Nie šokujúco ani symbolicky, len otravne a iritujúco. Lebo mi to príde zbytočné. Takýchto scén je tam veľa...len som si hovorila, aha, ďalšia, zív. A ďalšia, fakt prekvapivé. Opäť sprostosť. Všetky postavy akoby ušli z psychopatického obludária. Nikto sa nespráva obyčajne. Bežní obyvatelia mesta - blázni a kreatúry, je mi jedno, či žijú v pofidérnom stredoveku. Neviete, čo si o nich máte myslieť, o čo im ide alebo čo chcú, či reagujú kladne alebo záporne. Zmätok. Motám sa aj v tomto komente, mám chuť opindať skoro každú jednotlivosť filmu, lebo sa mi tam naozaj páčila asi jedna scéna (a hudba v záverečných titulkoch). Ten pád do vody. Bol krásny. Ale to je dosť málo na dve hodiny. No nič. Teším sa na nejakú podrobnejšiu diskusiu so známym, ktorému sa ten film páčil. Btw - keď sa mi to v istom momente začalo podobať na LOTRa a rozmýšľala som, či to seriózne nebolo účelom parodovať tú scénu so Samom, Frodom a Glochom v pustinách Mordoru. No dovidenia. (IFF Bratislava, 5.11.2011, Eurovea) PS - Mám v hodnoteniach až 1 odpad. Z dôb dávno minulých. Tak nejak neviem filmom dávať odpad, teda zatiaľ ma žiaden až tak extrémne nenasr...ale tento by si to zaslúžil. (06.11.2011)

Na některé artovky už nemám patřičnou trpělivost. Tenhle Faust zkouší, co divák unese. Všechnu špínu světa naplněnou chtíčem a touhou po penězích. Obraz, který klame, prohýbá se jak pružné zrcadlo, šedé a ocelové tóny se rozzáří až do svatozáře a chladná modř spolkne těla. Vnitřnosti vypadávají z otevřeného těla, které už není člověkem, ale jen prázdnou schránou. Kristus měnil vodu ve víno, Ďáblovi stačí udeřit do stěny a víno stříká proudem. Člověk má dvě ruce - jedna dává a druhá bere. Alegorie blízká Případu pro začínajícího kata či Kafkově Zámku. Před lety bych zajisté cenil více. Tenhle film potřebuje odpočatou mysl. Potěšila mě Hanna Schygulla, femme fatale Fassbinderových filmů. Stárnoucí, ale pořád fascinující... (14.01.2017)

Přílišná afektovanost hereckých projevů a "ukecanost" mi zkazily intenzivnější prožití bezesporu netradiční a v mnoha ohledech i podnětné adaptace klasické legendy o Faustovi. Přijde mi to o to víc smutné, že mě jinak snímek svým pojetím vyloženě nadchnul a v mnoha ohledech i fascinoval, zejména co se týče postavy ďábla. Ten je zde vylíčen v podstatě jako obyčejný člověk z masa a kostí, co ovládá své okolí zneužíváním jeho strastí a našeptáváním z pozadí, jako intrikán, co díky absenci tradičního morálního cítění zneužívá slabostí okolí a sám přitom zůstává nepoznán v pozadí. Samotný Faust naproti tomu nemá podobu tradičního vzdělance, ale hladového, žíznícího otrhance, co by vědomosti zaměnil za trochu žvance a nějaké to laskání od roztomilé Markétky. Oni ty základní pudy přece jen mají obvykle před vzděláním přednost... I jiné body filmu mají aktuální dosah a tak nějak předpokládám, že po dalším zhlédnutí budou prozatimní silné 3* zvýšeny. (23.10.2012)

Tak jsem měl zase jednou tu svou "melancholickou sžíravost"... která mě většinou přiměje podívat se na nějakou zdlouhavou artovou nudu, v níž se tři hodiny pomalu prochází městem, v podstatě nic se tam neděje a všem padají od huby nevýslovný moudra o životě věčném. Inu tedy, zdála se mi tato Faustovská adaptace býti správnou volbou k patřičnému ukojení duševní zvrácenosti - totiž touze být znuděn a zároveň umělecky obohacen. ... Inu... Což o to. Málem se to povedlo a dost mě bavila skutečnost, že jde o adaptaci, která se bez znalosti předlohy nedá divácky "vydejchat". Leč bohužel, přes všechnu snahu, "té síly část jsem já, jež nesnáší uřvaný filmy a po hodině Fausta vypnula." (22.04.2013)

V pripade tohoto filmu bych zase z festivalu vyhodil vsechny divaky, kteri nemaji ani predstavu, kdo je to Sokurov, nic si o nem nezjisti ani neprectou, navzdory tomu se na film sverepe hrnou a nasledne otravuji sve okoli sumem, vzdechy, zvedaji lidi ze sedacek na kraji svymi odchody atd. Ne, toto opravdu neni literarni adaptace, aby si kdokoliv mohl udelat zarez do denicku povinne cetby. Je to narocna spiritualni pecka, kterou jsem si posledni den festivalu uzil i pres vyse uvedene rusive elementy. (18.07.2012)