Konfrontace

Jiřího Sequense vnímám jako snad nejkreativnějšího domácího tvůrce v krimi žánru. Skoro pokaždé v něm dokázal zvolit stylově odlišné ladění, což lze vidět na příbězích z hříšních lidí a případů majora Zemana, ale i několika filmech, které natočil v meziobdobí těchto dvou velkých projektů. Konfrontace je první ze dvou případů, kdy Sequens sáhl po americké předloze Patricka Quentina a rozehrál komorní „detektivku bez detektiva“, jejíž ústřední hrdina, manžel zavražděné, se během početných návštěv a dlouhých rozhovorů pomalu dopracuje k odhalení pravdy. Tentokrát se pohybujeme čistě v interiérech. Často jsem měl pocit, jakobych koukal spíše na psychologické drama, jehož součástí se později stane i detektivní rovina, napínavá až do posledního rozuzlení. Skoro všechny postavy postupně odhalují jisté kostlivce ve skříni a mění se na seslošt hnusných stvůr žijících ve vztazích plných lží, přetvářky, žárlivosti, intrik či touhy po bohatství... a které ničí život i podobně kariéristickému řediteli podniku. S opětovným zhlédnutím po letech jsem nabyl dojmu pečlivě propracované záležitosti, ať už jde o skvělé dialogy, často s břitkým humorem (který depresivnější nádech osvěží), analýzu vzájemných vztahů a charakterů postav, ale i vypointování často zdánlivě nepodstatných detailů. Opět jsem obdivoval herectví Jiřího Valy nebo Slávky Budínové a vychutnal si i Otakara Brouska coby stylového užvejkaného poručíka s atypickými policejními metodami. Muže v osidlech mám sice o fous raději, ale po včerejším kolektivním zážitku na plátně v kruhu (pro mě překvapivě!) bavících se mladých lidí jsem neměl daleko od toho přihodit i poslední hvězdičku. Tady navzdory hodně dlouhé stopáži mi snad ani minuta nepřipadala navíc. Také se dovíte, jaký je rozdíl mezi evropsky a americky napsanou sedmičkou a jak takový prachbídný detail může být nápomocný. :-) [85%] [NOIR FILM FESTIVAL 2023 v Českém Šternberku] (26.08.2023)

Socialistický režisér točí kapitalistického autora a je to utahané a Patrick Quentin se opakuje. Opět vyšší společnost, nevěrné ženy, muži s tajemstvím a záhady k rozpletení. Zajímavější z nich tvoří ta, že detektiv nechá jednu z hlavních postav sám pátrat. Jinak moc nezaujme ani "americká" hudba Zdeňka Lišky. (04.05.2020)

V dobách ČST vznikaly inscenace skromné výpravou a mohutné hereckým obsazením. Konfrontace je jedna z nich. Dobrou detektivku dostal do rukou zkušený a zručný režisér, který do ní obsadil špičkové herce. Za zmínku stojí role Otakara Brouska, který výjimečně nehrál dvorného gentlemana, ale žvýkajícího policajta. A stejně jako všichni ostatní, hrál výborně. (22.12.2012)

Pomalý rozjezd, zdánlivě jednoduchá zápletka a nakonec velká rošáda. Sequens není v kriminálkách rozhodně nováčkem, takže máme co do činění s opravdovu New Yorskou detektivkou. Představa Ameriky v roce 1971 "Made in Barrandov" je sama o sobě strhující, ale na tom konečně ani nezáleží, těžko by se asi v Čechách v té době dalo vraždit kvůli milionům. Že měli ty samé telefony v Americe jako u nás? Nebuďme malicherní, důležité je jak nám to ti herci pěkně zahráli. A Jiří Vala a ostatní byli náramní. Sám jsem nemohl dočkat konce, co z toho teda vlastně vypadne....80% (03.01.2012)

Už po několikáté jsem se přesvědčil, že v 70. a 80. letech v tehdejší ČST přesvědčivě stvárnit zápaďácké kriminálky prostě šlo, byť často za prostinkých podmínek. Ono ale když máte skvělý scénář podle skvělé předlohy (Patrick Quentin a jeho detektivky bez detektiva byly snad pokaždé sázky na jistotu), zručnou režii, která dokáže příběh přes celou (na TV podmínky nebývale dlouhou) stopáž brilantně rozvinout (Jiří Sequens navzdory své kontroverzní pověsti prostě napínavé kriminálky uměl), stylovou hudbu Zdeňka Lišky a hvězdné herecké obsazení, pak na skromnou výpravu s radostí zapomenete. Vynikající krimi s velice napínavým dějem a výbornými hereckými výkony Jiřího Valy, Josefa Abrháma či Ireny Kačírkové. 100%. (02.12.2012)