Májové hvězdy

Začlenění do budovatelské edice LEVNÝCH KNIH (Filmy patří lidu) se v tomto případě viditelně minulo smyslem. Nepochybně se tu totiž jedná o jednu z nejzdařilejších koprodukcí naší filmové historie vůbec. Zařazení ruských herců nadaných velkou uměleckou erudicí i vlastní osobní zkušeností z Velké vlastenecké války (nikoliv náhodou se objevuje mezi melodiemi filmu slavnická hymnická SVATÁ VÁLKA či jinak POVSTAŇ ZEMĚ), jak ji symblizuje tehdy mladý Vjačeslav Tichonov, filmu a jeho autentičnosti jen prospělo. Milostné vzněty, vyměňované mezi Janou a Rukavičkinem, naznačují, že skutečná láska dnešní sex dalekosáhle - lidsky a v lidském rozměru mimo a nad někdejší pokrytecké puritánství - přesahuje. K ocenění je i nápis ve školní třídě, v němž se vedle Rudé armády objevuje i prvorepublikové masarykovské PRAVDA VÍTĚZÍ (cenzura musela mít obě oči víc než přivřené). Zajímavé jsou i některé nápady (náhodně přeskočivši jiskra na školním demontračním generátoru uvolňuje milostné napětí mezi začínající učitelkou a ruským ženistickým poručíkem). I způsob, jakým na sebe navazují jednotlivé povídky, je vynalézavý svým rámcem setkávání a míjení, jež pro poslední válečné dny bylo tak typické. Tramvaj, která projíždí čerstvě osvobozeným městem, úlevná radost tryskající snad z každého chodníku a ulice, mrtvý sovětskoruský voják nesmyslně umírající v prvních hodinách míru, konfrontace se světem odcházející První republiky (komisní Kreuzmannův řidič tramvaje, nádherná babička jinak neznámé Marty Májové i mladý pár z úvodní povídky), to všechno činí z HVĚZD dílo plně srovnatelné s legendární Vávrovou NĚMOU BARIKÁDOU, natočenou v období bezprostředně poválečném, či skvělým a nedoceňovaným Krejčíkovým VYŠŠÍM PRINCIPEM. Patosu, snad s výjimkou úvodní a současně i uzavírající scény na dětském parkovém pískovišti, je tu jako šafránu; totéž platí i optimistických tónech; dominuje civilní vedení herců a v pozadí cítíme tíhu povědomí krutých, nezvratných ztrát, s nimiž ti, kteří přežili válečné běsnění, už musí žít napořád po zbytek svých dnů. MÁJOVÉ HVĚZDY mají - máme-li je už nějak zařadit - kvality nesporně "trezorové" svým nadčasovým přesahem, který v sobě pro vnímavého diváka skrývají i dnes. (08.07.2011)

(2x) Vzhledem k tomu, jak tragicky zasáhly události 2. světové války do osudů mnoha lidí, rodin, měst i celého národa po celém světe, asi se nesluší moc říkat o některých filmech zabývajících se touto tematikou, že jsou nádherné, byť mohou být sebedokonalejší, autenticky natočené, či umělecky kvalitné. Tady ale musím jednoduše napsat: je to NÁDHERNÝ FILM. Májové hvězdy jsou velice působivým koprodukčním snímkem sovětského režiséra Stanislava Rostockého, v pozdějších letech i dvakrát nominovaného na Oscara. Ve čtyřech, na sebe jemně navazujících povídkách se odehrávají více méně klidné, poeticky laděné útržky lidských osudů na konci války v květnu 1945. Byť to může někomu zavánět propagandou a každá povídka svým způsobem ukazuje oslavu přátelství mezi českým lidem a vojáky ze Sovětského svazu, vše se odehrává v poloze naprosto lidské a bez jakékoliv politiky. Úsměvná je romantická epizodka s krásnou mladou Janou Brejchovou a ruským vojákem v školní třídě, či závěrečná historka o první poválečné jízdě tramvají. Jako nejsilnější dějová linka se mi jeví příběh postavy Miloše Nedbala, s krásným pocitem z návratu z koncentračního táboře domů a následného zklamání po příchodě ze zjištění, že v jeho domě zůstal zabarikádovaný nacista. Film je doprovázený originální ruskou hudbou a zazní i jedna rusky zpívaná písnička o Praze. 90% (deníček - Z československého filmu 50.let: Pestrá paleta žánrů) (07.05.2017)

Moc dobře jsem věděla, proč jsem Májové hvězdy nechtěla zařadit do edice Filmy patří lidu. Zdejší kritika je tedy na místě. Ale starého psa novým kouskům nenaučíš. Čili vysvětlit pánům producentům, že pouhá skutečnost koprodukce ČSR a SSSR rudý film nedělá, je asi tak stejně platné, jako si stát za svým, že Jana Brejchová není hlavní hvězdou a na obálku nepatří. Další důvod byl ryze pragmatický - film už před rokem 2011 byl poměrně dobře dostupný a v zahraničí na DVD vyšel. Logicky měla mít přednost Nevěra jako pokračování Botostroje, který se stal ikonickým filmem řady, ale uhájit si už jen tento titul mělo za následky dehonestování celé myšlenky edice. Takže výsledným DVD (nejen) s Májovými hvězdami je přesně ten výrobek, proti kterému se mělo bojovat. Disk je holý, je pouhou digitální VHS, grafika přebalu i potisku se snaží jen marně parazitovat na prvních titulech řady. V citátech na vnitřní straně krabičky se nedozvídáme nic zvláštního, nejdůležitější sumář na zadní straně více řeší osudy pozdějších emigrantů. Kdo chce kam, pomozme mu tam. ___ K filmu samotnému jen tolik, že Aškenazyho mozaika na téma květnových dnů roku 1945 zapadá směle do lyrických tendencí českého filmu, ale jednotlivé povídky netvoří natolik sevřené dílo, aby se daly považovat za sugestivní nadčasový skvost. Dětské herectví plné naivizmu vévodí první části, která se přelévá do neutěšených pubertálních emocí a ty zas jen tvrdě narážejí na syrovou miniaturu vězně z koncentračního tábora. Závěrečnou lidovou frašku v tramvaji sice ocením skrze množinu dříve populárních herců v malých rolí, ale tuto je potřeba brát zdaleka s největším nadhledem. Protože kdykoli bude nějaký český řidič tramvaje v Moskvě, určitě se dočká stejně otevřené náruče jako tento Sovět v Praze. (01.08.2013)

Ešteže udreli na moju slabšiu strunku miestami. Film je pre mňa krásne komický. Nechcem byť neúctivá k dobovej presadzovanej nálade ale tak prehnané heroizovanie každého aspektu červenej armády spolu s ďalšími náhodnými scénami ma často skoro rozosmiali: - Nádherné nedeľné popoludnie, polovica Prahy na prechádzke, deti sa utešene hrajú, svetu vládne mier a láska. Slávne prechody tankov a armády cez rozkvitnutý sad, roztomilý chlapček prihovárajúci sa koníkovi, jednoduché dialógy v kombinovanej ruštine a češtine (a čo ešte, keď 1 strana vie slovko-dve v náprotivnom jazyku!), dievča idúce lesom - nedá sa inak, musí bežať. Samozrejme, že bosá. A zahodí topánku do jazera. Nádherná scénka s brnením a mačiatkom. ,,Tyhle všechny znáš?" Odhaľovanie vlasov ala Hollywood! WTF prestrihy na sovu a kostru, keď hrá na hud. nástroj. ,,Jiskra!" (Za toto zhorím v pekle ale - človek vracajúci sa z Osvienčimu s bruškom? + ,,Hotel"?!) Všetci horlivo mávajúci vojaci. Mierna absurdnosť 4. zápletky.... no uznajte. __ Nádherne píšuci a spievajúci Tichonov. Nemohla som uveriť. Očakávala som český film a tam milášik /Bolkonský/-Tichonov! Srdiečko mi zaplesalo! On i keď je ticho, nič veľmi nerobí, vždy hrá mierne inak a predsa predstavuje nejakú emóciu, situáciu... Hneď je mi film bližší. Aj pretože chrabrý vojak v 3 epizódke mi veľmi pripomína otca. - Krásny záber na konci 3. časti človeka prechádzajúceho osvetlenou malou uličkou v daždi.__Môjmu uchu lachodiace prelomové piesne, resp. ich variácie. __,,Co se stalo?" - ,,Nic." - ,,No to je hodně."__ Májové hviezdy sú pre mňa zábavným prekvapením, ktorý si netreba veľmi pripúšťať. Je dobré, že viem o ich existencii. A vďaka za Tichonova!! :) (20.10.2012)

Popravdě, čekal jsem mnohem horší film jako úlitbu režimu a propagandistický kousek, který má zvýšit vadnoucí popularitu našeho sovětského vzoru. Zatímco jiné filmy z tohohle období, na které člověk vzpomíná s nostalgií, obvykle při novém zhlédnutí přinesou zklamání, tohle bylo snesitelné a s ohledem na dobu vzniku ještě dnes funkční. Pochopitelně tempo dnešních snímků je mnohem vyšší, taky některé detaily skřípou - takovému Miloši Nedbalovi bych nevěřil ani šest měsíců v Osvětimi, natož pak šestiletou anabázi po nacistických lágrech. Na druhou stranu kvalitní literární předloha Ludvíka Aškenázyho se nezapře a lyrická atmosféra filmu vytváří kontrast k dnešním užvaněným nevýrazným žánrovým snímkům. Celkový dojem: 50 %. (30.05.2011)