Srbský film

Jak srbští obdivovatelé markýze de Sade natočili svůj film aneb Komicky šokantní variace na 120 dní Sodomy ve věku snuffu. Čtenáři Sadeho nebudou překvapeni ničím, co se zde odehrává (možná některým bude chybět koprofilie, kterou markýz svůj slavný traktát hustě prokládá, ale něco holt muselo ven, aby celek působil efektivně). Vše, co je na filmu dobré, se odehrává zhruba v první třetině - tajemství, očekávání toho, co se na hlavního hrdinu šije, napětí... Potom, když TO propukne, je to zase jenom ten starý smutný příběh z 18. století, který si člověk dá jednou a pochopí navždy. Že ho pochopil i Srdjan Spasojevič je sice fajn, ale už to holt není žádná revoluce jako tenkrát, před nějakými dvěstědvaceti léty. Mimochodem, je zajímavé, jakou popularitu si Srbský film vysloužil u (některých) fanoušků (filmového) horroru. A jakou popularitu si vysloužili např. Martyrs. Pro mě osobně není utrpení skutečným smyslem horroru. Markýz de Sade a jeho dílo může v horroru fungovat jako symbol, ale utrpení samo o sobě bude jen těžko alfou a omegou horrorové tvorby. Srbský film má v sobě lecos sympatického, ale za podívaní nestojí. Stejně se na něj ale každý podívá už ze zvědavosti - tak jako já. :-) (31.07.2010)

Slyšela jsem to ze všech stran : Srbský film, pyčo !! To nevydejcháš !! Pobleješ se !! Kam se zvráceností na tohle, vy žlutý hrabete !! Atd. atd. každej to do mě valil a snažil se mě mermomocí dokopat, ať se na to podívám. Jenže já měla nějaký srby a jejich film kolosálně u píči, vůbec jsem na ten snímek neměla náladu a díky neustálému nucení do filmu, mě sral ještě dřív, než jsem ho viděla. Když po několika letech okolí konečně došlo, že si to nepustím a vzdal to se mnou i můj plyšovej pes, nastalo období klidu a já dokonce na tenhle film zapomněla. A teď, o devět let později sem se probudila do novýho dne, protáhla si tělo (nemyslím vnitřně) a najednou mi v hlavě blesklo, že bych se na tu srbovinu mohla podívat. A tak sem se na nejkontroverznější film všech dob a bla bla ba podívala. Dvě slova - Kolosální nuda. Jako nečekala sem kdoví jakej příběh, ale stárnoucí pornoherec Srdcař Todorovič mi byl i se svýma trampotama naprosto ukradenej a když se film rozhodl diváka mocně "šukovat" šukáním mimina, rozsekáním ženský při sexu nebo vypíchnutí oka čůrákem tak sem se válela na zemi mrtvá smíchy. Což znamená, že jsem buď absolutně labilní, nebo tahle parodie na cokoli mocně šukuje jen evropany. Tak tam prcal panenku no boooože a co jako? I se zeleným zákalem bylo poznat že to je panenka. Když si teď strčím do piči Barbie, výsledek bude úplně stejnej a můžu 100x tvrdit, že je to jako že mimi. A to péro v oku to už sem fakt vyprskla smíchy. Takže teď abych zkurvila den všem, co se devět let těšili, jak mě to vykolejí. Slovy Blbiše - Sorry jako :-D (24.10.2019)

Zvrácený, špinavý, nechutný, šokující, depresivní, úchylný, atmosferický, krvavý, chorý, extrémní, ....přesně takový tenhle film je. A jestli film dokáže v divákovi vyvolat takový pocity a emoce (ať už jsou jakýkoliv) tak némůžu jinak než zařadit mezi top 10 filmů. Ať už je jakkoliv kontroverzní. Vše šlape jak má - od herců až po hudební podkres, který ještě víc potrhuje tísnivou atmosféru. Tahle psycho jízda vás prostě na začátku vcucne a na konci vyflusne jak rozžvýkanou orbitku. Zaryje se pod kůži a jen tak se vás nepustí. Sick, sick, sick!!!!!!!!!!!!!!!!! (13.05.2015)

No nevím, nevím. Vše zazdil již nepovedený casting, neboť chce-li někdo obsadit do role pornoherce řádného macha, nesmí vybrat exemplář s takhle titěrným kladélkem. Až jsem se mu vysmál...... Todorovič sice jebe sve oko svoje kuće, ale tak nějak bez nadšení i bez invence. Mírně vyniká scéna s dekapitací dámy v poloze psíka, neboť se jedná o kvalitní návod, jak alespoň na chvíli dosáhnout skutečně pevného sevření reprodukčního aparátku. Jinak ale tento rodinný film nenaplnil má skromná očekávání zcela, bohužel. Asi zveřejním některé slabší a cenzurované kousky z mé domácí videotéky, ať mají moralisti o čem brečet. (24.08.2012)

Jsem poněkud na rozpacích, jak film zhodnotit. Nabízí se otázka, co tím chtěl režisér opravdu říci, nebo jestli chtěl vůbec něco říkat. Jako kritika zvrácené společnosti film moc nefunguje. Divák se nedozví, komu je určen natáčený snuff, a tak ani neví, koho chce režisér ze všeho zla na zemi obvinit. Pasoliniho Saló jasně ukazuje na skupiny ve společnosti, jež jsou zdegenerované a prolezlé dekadencí. Martyrs pro změnu představuje skupinu lidí, která chce za každou cenu zjistit, co provází odchod ze světa. Zde jakoby bylo prázdno. Triky jsou vcelku zdařilé, i když například nemluvně je gumové, jak nejlevnější panna z Číny. Po vlně brutálních filmů z Francie a Asie snad nikoho znalého tenhle film šokovat nemůže. Navíc, vše je jen triková záležitost, kde lze hodnotit pouze řemeslnou kvalitu. Herci se určitě, jak dle četných výpovědí při podobných natáčeních říkají, královsky bavili. Divák už se baví o něco méně. Oceňuji kameru, vhodně zvolenou hudbu a vcelku ucházející konec. Škoda, že chybí nějaká nosná myšlenka. Pokud by šlo čistě o horror, pak by to nevadilo, jenže tenhle film se tváří jako sociální studie společnosti, což opravdu není. (03.05.2012)