Slečna od vody

Jako komedie je to hodně slabé a pitomoučká zápletka se dnes jeví vyloženě úsměvně, člověk se proto ve vší té nudě při sledování tak nějak automaticky spíš přepne do polohy vnímat to jako nostalgické 50s retro, které ukazuje, jak tehdy vypadala spousta známých pražských lokací, jakož i dobová móda, účesy, tramvaje, auta a podobně. V tomto ohledu mi přišlo zajímavé, jak zde Praha působí značně zalidněná, aniž by to bylo kvůli turistům (ostatně přeplněnost tramvají je důvodem, který Helenu přiměje k rozhodnutí nejít do práce, protože se tam reálně nemá jak jinak dostat), stále to ale nedosahuje tak extrémní přelidněnosti, která mě kdysi šokovala ve scénách z plovárny ve filmu Boccaccio '70. Dále mě zaujalo, jak je Helena v podstatě neustále nucena čelit nevyžádané mužské pozornosti, nadbíhání a otravnému balení, jako by si prostě mladá žena nemohla jen tak jet tramvají a jít si zaplavat v řece, aniž by se jí neustále někdo nesnažil vetřít do přízně. (Připomnělo mi to jedno americké video z r. 2014, v němž mladá žena (v nijak vyzývavém oblečení, nutno podotknout) chodila 10 hodin po New Yorku a během toho zažila více než 100 případů slovního street harassmentu). Nemluvě o tom, jaký dopad na pověst Heleny mělo něco tak banálního, jako že šla sama k vodě (což je v ostrém protikladu s postavou ztvárněnou Kemrem, který udělal to samé), což v závěru graduje do úplně absurdní roviny, kdy spící muž od řeky (ve filmu nemá jméno), který Helenu celou dobu dotěrně balil, se nakonec ujišťuje doma u jejího otce, zda je Helena počestná dívka, a může se s ní tedy něco začít nebo ne (ačkoli jí pár hodin před tím blekotal cosi o lásce). A vůbec - to pseudomorální závěrečné rozuzlení - kdy Helena v aktu sebekritiky (ačkoli za celou dobu neudělala nic špatného a byla jen obětí okolností) roztrhá poukaz na vysněnou cestu k moři, a lze se jen domýšlet, zda bude její vztah se spícím mužem pokračovat či nikoli - je prostě k zblití, podobně jako dotěrná zvědavost sousedky z baráku nebo ty narvané tramvaje, kterými chudák holka musela jezdit. Přemýšlel jsem také, že bylo vlastně zvláštní, že by někdo tak pohledný jako Eva Klepáčová (která 2 roky předtím zářila jako Káča ve filmu Hrátky s čertem) coby filmová Helena, která je vystavena permanentnímu catcallingu a mužské pozornosti, mohl být vlastně singl, a film to nijak nevysvětluje (nevíme její věk, předchozí vztahové zkušenosti, ani zda vůbec má zájem se s někým seznámit). Btw. zaujme zde taká 28 letá Jiřina Bohdalová, která se zde mihne ve 2 scénách. (22.11.2022)

Na jednu stranu jsem se obával (a na druhou radoval), že se bude jednat o budovatelský snímek, čili že se člověk bude hodně nudit (hodně bavit), ale naštěstí (bohužel) se tato obava (naděje) nevyplnila, s výjimkou dvou momentů: 1. Marvan obsluhuje dva stroje najednou (pravda, to zase až tak budovatelské nebylo, spíš normální, protože třeba taková údernice Korabelniková stihla pracovat na čtrnácti tryskových stavech a doma navíc na jednom jiném) 2. Jeho dcera na konci prohlédne, roztrhá poukaz na zahraniční dovolenou u moře a v rámci pokání jede do CCCP obracet tok sibiřských řek (cheché, spoiler, to máte z toho, že nejdřív čtete komentáře!). Jinak se jedná o film význačný tím, že hlavní hrdinka se celou dobu snaží název snímku popírat, dokazuje seč může, že ona slečnou od vody rozhodně není. Mimochodem na tom je vidět, že i přes veškeré proklamace o rovnosti muže a ženy v socialismu zůstávala společnost na sklonku padesátých let silně patriarchální, neboť Heverle čistotu svého charakteru dokazovat nemusel, ačkoli se u vody válel celé dny a podle jeho chování ke Klepáčové bylo jasné, že si namlouvání slečen od vody mnohým opakováním perfektně zažil. Patriarchálnost se projevovala i v jistém uctivém chování ženám, zatímco ředitel prominul velkomyslně Klepáčové její podvůdek, na chudákovi Kemrovi, který provedl úplně to samé, si s chutí smlsl. Nejzajímavějšími postavami se mi jevil kulturista u vody, takový svalovec se asi do té doby v našem filmu nevyskytl, a dále ta cvičená čivava, která uměla tak krásně vlézt na záda, sedět na dlani a jako vrcholné číslo jí nedělalo žádný problém najít ztracené šaty, připevnit si je k obojku u krku(!) a tak je přivléct ke svému majiteli. Zajímavosti Kemr si při slunění u vody pokládal na oči kamínky. Ne, nebylo to kvůli tomu, že znárodněný průmysl nevyráběl sluneční brýle, neb se podle komunistů jednalo o zvrácený západní módní výstřelek, jak se dosud chybně uvádí v odborné literatuře. On se Kemr jen bál, aby ho neodnesl vítr. A za druhé, z toho, jak Klepáčová neohroženě odkusovala slupku z kedlubny čerstvě vytažené ze záhonu, usuzuji, že byla sečtělá a neušel jí dva týdny starý článek v Respektu, kde se ředitel Parazitologického ústavu Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích doc. Ing. Julius Lukeš CSc. rozplývá nad tím, jak blahodárně působí tasemnice na civilizační choroby, zánět střev, roztroušenou sklerózu, alergii a autismus. A sám si v sobě tak dvě až tři pěstuje. (17.05.2014)

U tohle filmu máte jen dvě možnosti. Buď to celé vezmete jako blábol o tom, že hákovat se nemá, nebo si v tom najdete zábavu a necháte se unášet dějem. Já zvolil tu druhou variantu a nechal se pohltit jedním letním dnem v podivuhodných šedesátkách, které jsem nezažil, ale chtěl bych je zažít. Film je skoro celý točený v exteriérech a tak má člověk možnost sledovat Prahu té doby i to jak se tenkrát řádilo v Modřanech ve Vltavě... Musel jsem se usmát. O víkendu jsem málem jel z Davle parníkem Vyšehrad a i tady si to za klapotu koles šinul řekou... :-). Tehdy asi ještě jezdil na uhlí a pod mosty sklápěl kouřící komíny... Film je plný známých herců - Kemr, Marvan, Záhorský... mihne se tam i mladá Bohdalka a Pepíček Zímů... Celé se to točí kolem zájezdu do Varny v Bulharsku. Ten má dostat dělnice Helenka za odměnu. Jenže ta si jeden den koupí nové plavky, nahlásí nevolnost a jede se tramvají č.21 vyvalit na náplavku do Modřan... Samozřejmě se provalí, že nemarodí (navíc tam ze závodu nehákovala sama) a todlecto tedy ne! Závodní výbor se na to pěkně podívá ! Zaslouží si tedy Helena zájezd do Bulharska? Divák jistě seděl v kině napjatý k prasknutí! Naštěstí film ukázal, že Helena není zcela zkažená (jen trochu) což byla zcela jistě zásluha jejího uvědomnělého otce. A s tímto ponaučením se šlo z kina a od té doby už nikdo v práci neměl áčko ! A zazvonil zvonec a pohádky je konec! Dávám za tři vysoustružené součástky. * * * (12.06.2018)

Když odhlédnu od průhledné agitace (zase tolik jí nebylo) a teatrálního závěru, který navíc zůstal podivně otevřený, vychází mi z toho flm, ze kterého dýchá pohodová atmosféra příjemného letního dne u vody. Herecké výkony považuji za velmi slušné. A v neposlední řadě oceňuji dokumentární hodnotu filmu. Jako milovník zaniklé historie (ne politické, ale spíše neexistujících ulic a pozměněných míst) prostě nemohu jít s hodnocením níž. (29.03.2012)

Bořivoj Zeman natočil takovou pohodovou letní romanci, v níž převládají lehce socialistické sklony u otce Heleny, který i přes dovolenou jde do práce a sám vlastně ani neví, co by na dovolené dělal. Trochu mi jeho role připomínala revizora ze dvou filmů o Andělovi. I zde hrál trochu nerudného, ale v jádru dobrosrdečného člověka. Jeho postavou ale propaganda končí, nic dalšího komunistického bychom najít nemohli. Snad jen, že uvězněná dcera, vědoma si svého prohřešku, poukaz na rekreaci roztrhala. Nicméně samotný ministr film odsoudil. Helena si užívá u vody, tam pozná chlapa a je jasné, že to mezi nimi bude jiskřit. Další zajímavá věc mi přijdou ve filmu přeplněné tramvaje. Je to trochu jako dobový dokument o tom, kterak Praha opravdu potřebuje metro. O něm se totiž mluvilo již od 30. let a koncem 50. už to byla poměrně hlasitá diskuze. Od snímku nelze čekat nic závratného. A to jak dějově, tak nějakým závažným tématem. Na druhé straně jako by šlo o takovou provzdušněnou oslavu volnějších časů, jelikož s koncem 50. let se upouštělo od politických procesů a počínalo se volněji dýchat. (01.02.2024)