VOD (1)
Obsahy(1)
Čáry a kouzla v poklidném městečku Bludičkov, které nenajdete na žádné mapě. Úsměvný pohádkový příběh o tom, jak vám návštěva jednoho kouzelníka může obrátit život naruby a o tom, jak sirotek Ondra možná ke štěstí přišel. V poetické pohádkové grotesce, odehrávající se v neexistujícím městečku Bludičkov, se zastavil čas. Ručičky na hodinách ukazují za pět minut dvanáct, jakoby bludičkovským symbolicky dávaly ještě poslední šanci. Jedině tajemná postava Acruxe ví, jak dopadne příběh bludičkovských a jaké budou osudy jeho hrdinů.
Do městečka přijíždí známý jasnovidec Heliodromus. Před školou se hlavní hrdina příběhu Ondra seznámí s jeho dcerou Adélkou. V místním hostinci se už scházejí měšťané na kouzelníkovo představení. Ostrozraku uhrančivého mága neunikne žádné tajemství. A tak postupně odhaluje různé nepravosti, které se dějí v městečku. Na požádání vykládá budoucnost. Největší zájem má paní starostová. Heliodromus na ni prozradí, že má v úmyslu otevřít v Bludičkově módní salon v domě, kde slunce vychází po celý den. Okouzlená starostová proto žádá manžela, aby jí koupil obchod, kde je knihkupectví Ondrova dědečka, že tam bude její salón prosperovat!
Dvanáctiletý Ondra nadšeně prožívá svůj klukovský obdiv k motorkám. Jeho všední radosti obyčejného kluka, však převrátí zcela naruby smrt jeho dědečka. Příčinou dědečkovi smrti se stala bezuzdná hamižnost bezohledného starosty Bludičkova.
Adélka utěšuje nešťastného Ondru, že mu tatínek pomůže. Heliodromus je však zdrženlivý a poznamená, že každý si musí projít svým osudem. Nakonec Adélka tatínka přemluví, aby Ondrovi přece jen pomohl. Heliodromus souhlasí, ale poradí Ondrovi, aby v dědečkově knihkupeckém krámku našel největší bohatství, které ukrývá. Když ho najde, nikdo už mu ho nevezme a bude mu sloužit, jako nikomu jinému. Ondra dá na jeho radu...
Groteskně komediální nadsázka tohoto moderního pohádkového příběhu odhaluje sobecké charaktery zpupného starosty a patolízalských radních, kteří osudově poznamenávají Ondrův život.
(Česká televize)
Recenze (90)
Celé to na mne působí dojmem, jak pejsek a kočička dělali dort. Narvané všemimožnými nápady (často vykradenými z jiných žánrů) a výsledek hrozný. Absolutně přehrávající herci (kde jsou režiséři, kteří je uměli vést. Herec je nástroj a interpret, jen vyjímečně je mu možné dát zcela volnou ruku. Nikdy jsem neviděl hrát hůře paní Janžurovou. Příšerně přehrávající dvojice policajtů ... Škoda té scenérie malebné Telče, kterou architekt filmu dokázal poničit barevnou prkenou ohradou. Jandourek snad nikdy neviděl Jasného Kocoura. Tohle se legendou určitě nestane. Ale hlavně že se točí, že. Vydělává spoustu lidí, tzakže bezva. Ta jedna hvězdička je za kameru. Kameraman dělal co mohl. ()
„Na konec na každého stejně jakou vyjde, co je zač.“ Po celou dobu sledování téhle vskutku originální pohádky se to ve mě dost mlelo, pokud jde o hodnocení, co je tahle pohádka vlastně zač. Na jednu stranu zde byla řada hluchých míst a někdy skoro až trapných, na druhou stranu jsem se místy docela skvěle bavil (včetně momentů kdy nám pohádka přešla do politické satiry) a místy se i zamýšlel nad trefnými moudry (viz třeba "každý musí přijmout svou bolest, aby se zas mohl radovat"). A když k tomu přidám poetické kulisy renesanční Telče, tak musím říct, že tahle pohádka je minimálně tím, co o ní prohlašují sami její tvůrci. Tedy "poetická pohádková groteska". A možná i o krapet víc. Ale opravu jen o krapet... ()
Dům U Zlatého úsvitu působí nápaditě. Ale bohužel jen co se týče různorodých charakterů postav a jejich neřestí. Jako ucelený příběh se v něm především dětský divák (předpokládám, že hlavně pro ty je film určen) lehce ztratí a není divu. Těch motivů, které hlavní hrdinové řeší je prostě moc. A jsou navíc vzájemně propletené, takže dohromady to funguje jako dobře rozladěný stroj. A to přesto, že jednotlivě jsou postavy zajímavé. Možná kdyby toto dílo fungovalo jako seriál, byl by čas na to rozpracovat postavy a celý děj, působilo by to lépe. Tady je ale přehršel nápadů, které zůstávají nedotažené. Tvůrci si evidentně dali záležet na kostýmech. Mě osobně film přišel jako alegorie na Česko 90. let a místy i dnes. ()
Nazvat tenhle film poetickým je tedy velmi odvážný počin - jestli poetika spočívá v neustálem pitvoření, netradičných kloboucích, snaze o grotesku a nějakém tom ohraném kouzlu, tak jde tedy o velmi osobitou poetiku, která však působí až svatokrádežně s přihlédnutím k mistrům tohoto žánru, hlavně panu Jasnému (přijde mi, že se Jadnourek nějak moc inspiroval jeho Kocourem a dost křečovitě ho namontoval na dnešní dobu). Zápletka tedy nemá příliš co říct, je podivně rozklížená, plná zbytečných scén. I dobří herci se zde snaží nějak vyhovět zvolené stylizaci, což jim však silně podráží nohy, alespoň že děti jsou docela přirozené, Janžurová opět smutně dokládá, že dnešní režiséři z ní dokáží dělat jen hysterickou a nervózní karikaturu a zapomínají na to, že jde snad o nejvšetranější herečku našeho filmu. Jediný klad na filmu je dobré řemeslnné zvládnutí a na televizní film skvěle zvládnuté triky, které vůbec nebyjí do očí. ALe pod touto vybroušenou a přívětivou slupkou páchne naprostá scénáristická bezmocnost. ()
Výborný nápad, velkorysé provedení, ovšem rychlý nástup je po půlhodině vystřídán zpomalením tempa, pitvoření místy trochu převládá nad obsahem, chtělo by to větší tah na branku. Ale i tak se jedná o výborný film, který svou originalitou v produkci České televize vyčnívá. Mé rozhodování mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami zvrátil na stranu vyššího hodnocení vynikající vtip s lyžařem Vrbatou. ()
Galerie (35)
Zajímavosti (3)
- Při scénách z náměstí Zachariáše z Hradce v Telči je možné si všimnou plotů, které záměrně opticky oddělují možné východy z náměstí nebo zakrývají všudypřítomné restaurace. (MTHRFCKR)
- Natáčení tohoto pohádkového příběhu se uskutečnilo v červnu 2009 v magické Telči a jejím okolí, ale také v městečku Třešť na Vysočině, kde se filmovalo hlavně v sále Sokolského domu v židovské čtvrti. (Taninaca)
Reklama