Profesionální manželka

Zdánlivě vyzobaná slunečnice v domácnosti Catherine Deneuve vyšachuje v rychlém sledu svého manžela Fabrice Luchini  z pozice ředitele továrny i místního komunistického starostu Gérarda Depardieu z poslaneckého křesla. Na konci ji v duchu galadrielského all shall love me and despair milují víc než dřív. Francois Ozon, mistr žánrové aktualizace a zabíjení všech much jednou ranou, tentokrát zlikvidoval retro komedii, angažovaný feministický film a ryze současný společenský komentář - dokonce špetku muzikálu a ždibec vlahého queer bujónu. Film svůdně pitomý jen na povrchu, stejně jako hlavní postava. (28.12.2022)

Díky představení ředitele pardubického filmového klubu jsem ve filmu našel, co mělo být nalezeno. K tomu i obhajova a vysvětlení toho přehrávání a množství pastelových barviček. Kousavá a vtipná kritika postavení žen v takto vysoké společnosti. Asi ne náhodou se bavilo kino plné papalášů a jejich manželek :) Fajnové zjištění je, že nejen muži jsou takový sebestředný hovada, ale i ženský jsou děsný mrchy, i když to nedávají tak najevo. Je to film prostě spíš pro ženský, ale pobaví snad i většinu mužů. Jen ten konec se moc nezdařil, když se to stále něčím nastavovalo, a mě už pěkně tlačila prdel v artovém kinu. Navíc ve filmu často zmíněný francouzský název Potiche - okrasná váza do bytu bez obsahu a nějaké další hodnoty. Skvěle vystižena úloha hlavní postavy v kritizované společnosti. (13.09.2011)

Keď ste šéfom veľkej firmy, ľahko nadobudnete dojem, že máte nad všetkým a všetkými moc a že pozícia vašej manželky je status quo domácej puťky. Lenže čo ak vás stretne profesionálne a zdravotné nešťastie? K slovu sa dostanú zrazu tí, ktorí na svoju chvíľu čakali až priveľmi dlho, na čele s manželkou. Príjemné a precízne štylizované Ozonovo retro, ktoré odkazuje na zlatú dobu francúzskej komédie, pričom som z neho cítil, že tieto časy sú už bohužiaľ skutočne preč. Príbeh sa ale nevyvíja úplne najpredvídateľnejšie, čo je určite plus, ale predsa len kombinácia Depardieu, Denevue a Ozon znie ako recept na najlešpí francúzsky film roka a nie len na príjemne strávený večer pred telkou. (17.12.2017)

Catherine s Gerardem opět v jednom filmu. On příběh je vlastně jen taková typická sladká pusinka z Francie, ale ty společný scény Catherine s Gerardem, to je fakt něco, ať mě nikdo neříká že ty vzájemný pohledy hrály nebo ta jejich společná taneční scéna, to byla paráda, nemuseli říct jediný slovo a stejně jsem cítil jak moc se maj rádi. Oni jsou fakt jak červenej filek v mariášovkách, přebíjej všechno. Dal bych i lepší hodnocení, ale to bych z filmu nesměl cítit takový lehounký a nenápadný feministký nádech, který v závěrečným projevu nechutně vygradoval, frantíci takovýhle kopírování od amíků přece nemaj zapotřebí. (24.10.2011)

Nadějná feministická komedie, které nechybí vtip a jistý druh ztřeštěnosti. Ženská podřízenost se zbavuje svých okovů a rozlétá se nezadržitelným směrem vzhůru. Suzanne Pujol (dobrá Catherine Deneuve), poslušná manželka, se shodou okolností dostává do situace, kdy musí rozhodovat a řídit továrnu. Nalezne v sobě slušnou dávku schopností, zbavuje se svých okovů a dostává se až do parlamentu. Z dalších rolí tu je Maurice Babin (Gérard Depardieu), komunistický starosta a dávná lehká známost Suzanne, ambiciózní a despotický Robert Pujol (Fabrice Luchini), manžel Suzanne, který jí svým chováním odhání, Nadège Dumoulin (Karin Viard), Robertova sekretářka a milenka, která se pod Suzanniným vlivem zbavuje své ženské podřízenosti, a Suzanniny děti Joëlle Pujol de la Morette (Judith Godrèche), dcera, která následuje svého otce, a Laurent Pujol (Jérémie Rénier), syn, podporující stále svoji matku. Ženská emancipace, třídní rozdíly, ke kterým se má přistupovat s lidskostí a ne s arogantním přehlížením. Zábavně bláznivé a ještě poučné. (24.03.2012)