Profesionální manželka

Zdánlivě vyzobaná slunečnice v domácnosti Catherine Deneuve vyšachuje v rychlém sledu svého manžela Fabrice Luchini  z pozice ředitele továrny i místního komunistického starostu Gérarda Depardieu z poslaneckého křesla. Na konci ji v duchu galadrielského all shall love me and despair milují víc než dřív. Francois Ozon, mistr žánrové aktualizace a zabíjení všech much jednou ranou, tentokrát zlikvidoval retro komedii, angažovaný feministický film a ryze současný společenský komentář - dokonce špetku muzikálu a ždibec vlahého queer bujónu. Film svůdně pitomý jen na povrchu, stejně jako hlavní postava. (28.12.2022)

Bohužel tahle komedie není tak dobrá, jak jsem čekal, ale stejně jsem se docela slušně bavil. Ať už při tanečním vystoupení Catherine Deneuve s Gérardem Depardieum, nezvyklé roli dardenneovského Jérémieho Reniera a vlastně i miniroličkou Sergiho Lópeze. I spousta dialogů a slovních přestřelek mi přišla slušně vypointovaná. Není to žádné veledílo, ale na zpříjemnění večera mi stačilo. (17.04.2013)

Rovnou říkám, že jsem tenhle film příliš nepochopil. Měla to být parodie, nebo jsou ty neskutečně vousaté agitky na ženskou sílu a zlaté časy kapitalismu jen satirickým výstřelem do tmy? Netuším, každopádně mizerná, mizerná práce, plytká, nudná, ucouraná a bez šťávy. Vysušené křidýlko. Nebo stehýnko? No, nezbývá než nostalgicky vzpomínat na časy, kdy francouzští režiséři věděli, že třídní schémata jsou na prd a hlavní je švanda. (24.11.2010)

Tato komedie není komedií, herci se trapně potácí před kamerou a zoufale se snaží alespoň něco hrát. Ale kde nic není... Vše se tupě škobrtá až k samému diváky toužebně očekávanému konci. Dav skanduje: "Máma, máma, máma." A to stále ještě nenastala největší krize tohoto Ozonova dílka. Deneuve se chápe mikrofonu a začíná pět. Ozon se postupně propracoval ke svému vrcholu zoufalství, z dříve zajímavých sond do ženských duší se přehoupl k sondám do tuposti scénáře. (23.12.2012)

Ani se mi nechce věřit, že tenhle film natočil stejný režisér jako skvělých 8 žen. Bylo to takové plytké, žádný náboj, sem tam problesklo něco víc hlavně díky Fabrici Luchinimu a jeho poněkud cholerickému panu Pujolovi. Jinak je to ale dost podprůměrný film, což mě mrzí, když tam hráli takoví moji velcí oblíbenci. (06.12.2011)