Obsahy(1)
Je počátek dvacátého století a Dadasaheb Phalke rozhořčeně opouští tiskařský průmysl a stává se nezaměstnaným. Pak jednou náhodou nakoukne do stanu, kde se promítá němý film a rozhoří se v něm vášeň pro kinematografii. Za podpory své manželky a dvou dětí se nakonec pustí do natáčení prvního indického celovečerního filmu Raja Harishchandra a stává se tak jedním ze zakladatelů v současnosti největšího filmového průmyslu na světě. (Niktorius)
(více)Recenze (3)
Půvabná rekonstrukce počátků indického filmu v sobě spojuje vše, co je vlastní veškerým počátkům filmu na celém světě. Je až neuvěřitelné, že se podařilo do těch dvou let 1911-1913 vtěsnat tolik signifikantních událostí a s takovou láskou. Nejenže tu máme přechod od potulného kouzelníka k filmaři, ale je tu také fotograf, kino amatér, posléze profesionál, časosběrné snímání rostlin, kinoškola, etický problém žen jako hereček, výlet do Londýna a založení domácího průmyslu. Chybělo už jen sepsání první příručky na téma jak psát filmové libreto ;) Ohledně teoretizování, proč (ne)uspěla Harishchandrachi Factory na oscarových kláních bych měla jen připomínku, že právě samotné téma a přímočará láska k počátkům filmu je dostatečnou devízou a šance nebyly vyloženě liché. Ta přirozená hrdost s jakou se každá národní kinematografie hlásí ke svým otcům zakladatelům nepotřebuje překladatele a je zcela univerzální a aplikovatelná. Není ostatně bez zajímavosti, že většina hudebních vložek měla funkci dějetvorných zkratek, přičemž doprovodných textů nebylo třeba. A měla-li bych srovnávat přijetí v malém sále u našinců a domorodců, porozuměli jsme všichni stejně a smích byl také na identických místech ve stejně bohaté míře. #festivalbollywoodskehofilmu ()
Inu, né že bych těm indickým pantátům vybírajícím reprezentanty své země na Oscarech záviděl, výběr to není lehký. Nad mainstreamovými žánrovkami by oscaroví akademici ohrnovali nos a náročnějším indickým filmům zase diváci za oceánem většinou nerozumí. Maráthský snímek Harishchandrachi Factory má tedy tu výhodu, že jednak nezastupuje komerční Bollywood a druhak je srozumitelný mezinárodně. S jeho kvalitami už to bohužel příliš slavné není. Paresh Mokashi je sice ostřílený divadelní veterán, ale s filmem si pranic nerozumí - nedokáže pořádně vystavět ani jednu fungující scénu, neví si rady s přechody mezi scénami, nedaří se mu vést herce a úplně selhává v tvorbě svébytného fikčního světa. Film se snaží nést v duchu lehké komedie, ale počítám s tím, že diváci se nebudou smát ani z poloviny tolik, jako se neustále pochechtávají herci na plátně (až to člověku připomene starého dobrého Dr. Dlahu). Nandu Madhav v hlavní roli Phalkeho je zábavný a na maráthské poměry má film slušnou výpravu, ale i tak mám co dělat, abych mu udělil alespoň průmerné hodnocení...Vlastně je to úplný protipól minulého oscarového kandidáta, Taare Zameen Par, který naopak na režii doslova stojí a mám ho také nesrovnatelně raději....P.S: Vidím, že Douglas dal 4 hvězdy, tak to se asi ve svých závěrech o nezvládnuté režii pletu :))) ()
[2,5*] Príbeh nadšenca, ktorý sa si zobral do hlavy, že za každú cenu musí tvoriť prvé indické filmy, aj keby do huby čo nebolo. Je to celkom milé, sála z toho neutíchajúci optimizmus, ale príliš ma to nechytilo. Tentokrát mi to šaškovanie v podstate všetkých postáv dosť prekážalo. Vtipné to veľmi nebolo, na tých vtipoch som sa smial podstatne menej často ako samotní herci. ()
Galerie (2)
Photo © UTV Motion Pictures
Zajímavosti (1)
- Natáčeným filmem je Raja Harishchandra (1913). (NinadeL)
Reklama