Režie:
František FilipKamera:
Rudolf Stahl ml.Hrají:
Jiřina Bohdalová, Josef Kemr, Stella Zázvorková, Václav Voska, Zdeněk Kryzánek, Lubomír Lipský st., Slávka Budínová, Vladimír Menšík, Bedřich Prokoš (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Může láska k dětem překročit meze zákona? JUDr. František Kroupa (Josef Kemr) převezme funkci předsedy civilního soudu po kolegovi, jenž odchází do důchodu. Jeho pracovní náplní je ponejvíce soudit manželské páry, které se rozvádějí a dohadují se kvůli výživnému, přičemž úplně nejméně se starají o blaho svých dětí. S novým místem „zdědí“ Kroupa i pohlednou sekretářku Zdenku Míkovou (Jiřina Bohdalová). Pohledná, avšak svérázná mladá žena se Kroupovi zalíbí. Jeho pokusy o dvoření jsou však čas od času nahlodávány podivnými událostmi. Jednou na náměstí potká Kroupa Zdenku, přestrojenou za šedivou babičku o holi, jindy ji spatří v samoobsluze krást konzervy. Dívka jej na vysvětlenou zavede do vesnice za Prahou, kde bydlí spolu s otcem, smečkou psů a čtyřmi malými dětmi, které nemůže z běžného platu uživit. To pravé zděšení však Kroupu čeká, když zjistí, že Zdenka v přestrojení tyto děti unesla právě z rozvrácených rodin a s pomocí padělaných dokladů je adoptovala… (Česká televize)
(více)Recenze (42)
Pana F. Filipa si vážím. Ale tohle dílo mě nepřesvědčilo. Pohádka? Příliš dlouhé ( v druhé polovině už jsem se neskutečně nudila) a všeho tam bylo jaksi příliš - unesených dětí, psů, naprosto nepravděpodobných situací, naivity, lásky k náhradní matce...A přiznávám, Bohdalová mě nijak neokouzlila. Kdo mě zaujal, byl v závěru pan Voska. ()
Na začátku filmu tvůrci píší : "Tento příběh se nikdy nestal, ale bylo by hezké, kdyby se někdy odehrál". Taková naivní blbina by se snad nikdy ani nemohla uskutečnit. Ženská, která krade děcka z rozhádaných rodin, chová spoustu psů a krade v samoobsluze konzervy, aby děti měla čím živit. Policie na nic nepřijde, zatím jí vše prochází, dokud ji jeden do ní zamilovaný soudce nepřesvědčí, aby se sama přiznala. Potom se zbytek filmu odehrává u soudního líčení, kde její obhájce cituje úryvky z bible a vše nakonec dobře dopadne, děti jí zůstanou a zaplatí pouze pokutu v hodnotě tisíc korun za to, že se provinila únosy. No tohle by mohlo fungovat snad jen jako pohádka pro malé děti. Jako komedie nebo drama to nefunguje vůbec, navíc druhá polovina už neskutečně nudí. Tohle se Františku Filipovi moc nepovedlo. ()
Scénář Vratislava Blažka (Obžalovaná) upravil pro tuto adaptaci (Odvážná slečna) Otto Zelenka, aniž by ho nějak významně polepšil nebo pohoršil. Zůstal malý český, tedy náš. Potřebu natočit v jednom roce dva televizní filmy na základě jednoho scénáře sice nechápu, ale proti mysli mi to rozhodně není. Hin ať se ukáže, který režisér je lepší! A výsledek? Smírný! Název adaptace "Odvážná slečna" (to tvrdí soudce, ona to popírá) nezní sice vůbec libě, zato Josef Kemr se mi ve své roli líbil víc než Václav Vozka (v téže roli předchozí adaptace), avšak největším rozdílem je zřejmě pojetí slečny Mikové; Jana Hlaváčová je spíš tragickou, Jiřina Bohdalová spíš komickou postavou; co je náležitější se dá posoudit také jen obtížně. Závěr: Kdyby tenkrát natočili ještě jednu verzi, taky bych se na ni (se zájmem?) podíval. Kemrovská pozn. 1: Pana Kemra jsem potkal v roce 1965 na nábřeží u divadla, kudy jsme šli po nácviku spartakiády. Zahalen do vousů a pláště na mě udělal rozhodně větší dojem než president Novotný později na tribuně. Kemrovská pozn. 2: V žádné filmové roli mě Josef Kemr nezaujal tolik, jako v rozsahové dramatizaci F.M. Dostojevského "Uražení a ponížení" z roku 1989. Nikolaj Sergejevič Ichmenev v jeho podání jde skutečně pod kůži a pod nehty. ()
Že "rozsudek a spravedlnost není to samý" se myslím učí již studenti prvního ročníku na právech. Co jsem se po zhlédnutí obou verzí (filmové i té televizní) příběhu o šlechetné soudní zapisovatelce Zdeně uvědomil já, je fakt, že dělají-li dva (či dvě) to samé nemusí to být vždy to samé. A že velkorysejší filmové zpracování nemusí být vždy kvalitnější než to úspěšnější televizní. Neříkám, že se mi Jiřina Bohdalová v roli Zdeny vysloveně nelíbila. Jen mi to její ztvárnění (včetně jejího převleku za babičku se šátkem a brejličkami) přišlo takové moc "lidové" na to, o jak závažné téma se zde jedná. A ač asi i chápu, proč se František Filip rozhodl onu zásadní scénu, kdy JUDr. Kroupa nabízí Zdeně sňatek, zasadit do romantických kulis hradní zříceniny, silněji/dramatičtěji to na mě působilo v tom komornějším prostředí Zdenina pokojíku. Celý film pak místy působí tak trochu jako nastavovaná kaše a to třeba když JUDr. Kroupa obchází skutečné rodiče unesených dětí. Neříkám, že třeba scéna, kdy soudce hovoří s manžely dvojčat (Budíková/Lipský), při němž se dotyční nestydí cynicky přiznat, že nebýt únosu, nemohli by si pořídit nové auto, nemá ve filmu určité opodstatní. Ale aby díky všem těmto a podobným scénám došlo na samotné soudní přelíčení až po hodině trvání filmu, to mi přišlo trošku přehnané. Trošku se tímto myslím rozmělnil divácký zážitek z onoho soudného řízení, v němž asi nejpozoruhodnější je pasáž, když obhájce cituje z Bible příběh o spravedlivém rozsudku krále Šalamouna. Ale i plamenná řeč prokurátora o tom, že "neexistuje dobro tam, kde byl porušen zákon," a že "nepomáhá společnosti, jestliže by ve jménu čehokoliv, tedy ani dobré vůle, byla ochota zákon pošlapat," nemá chybu. ()
Neskutečně naivní a absolutně nerealistický film, zvlášť co se týče jeho nadmíru zidealizovaného závěru. Ale i tak to nebylo nejhorší, Bohdalová, Kemr i Zázvorková jako již tradičně výborní. Střídal se tu humor se sociálním dramatem. Výraz "lehkovážná kurvička" mě docela šokoval, nikdy bych si nepomyslel, že něco takového zaslechnu ve filmu z 60. let. Slabý průměr 50%. ()
Reklama