Odvážná slečna

Nečíst OTD - všechno napráská, ubere moment překvapení!! Novopečeného důchodce si zahrál ve svých 51 letech Václav Vozka. Ovšem v televizní verzi téhož příběhu skvěle zahrál hlavního hrdinu JUDr. Kroupu. Ale i dvojice Bohdalová, Kemr se zhostila svých rolí s grácií s jakou odhazoval Cyrano svůj širák v dál. ( Ale Obžalovaná s Janou Hlaváčovou se mi líbila o fous víc.) (09.11.2013)

Budiž ke cti televize Barrandov, že nás občas oblaží něčím kvalitnějším než šílenými telenovelami ze všech koutů světa a zašmátrá v našem archivu. Tato možná spíš tragi-komedie je vcelku slušná a i přes notnou porci neréálnosti která nejvíc bije do oči při soudním procesu, se na to opravdu dá celkem v pohodě dívat. Nejlepší na tom byl ale J. Moučka s vizáží alá Ota Šik (což je samozřejmě pouze moje osobní chorobná fantazie :-)). (28.03.2009)

Tohle se nedá brát jako komedie a ani né jako moralita. Źenská se stará o pět dětí to je v pořádku, ale to že je unesla je už jiný kafe. Sekretářka od soudu poznává případy , kdy evidentně rodiče o děti nestojí a tak zfalšuje dokumenty a děti jednoduše unese. Rodiče dětí to nák zvlášt netrápí a jsou vlastně i rádi , že se jich zbavili a nemusejí je živit. Policie samozřejmě pátrá, ale taky i pan soudce, který pak sekretářku odhalí, ale snaží se jí pomoc. Ona se jde teda přiznat a pak je tu soud. To už je ,ale opravdu fraška na entou. Za únos jí hrozí rok vězení, vzhledem k tomu, že je to pětinásobný únos tak 5 roků (naprosto směšné). To že je schledaná vinnou je jasné, ale dostává pouze 1000 kč pokuty (jak absurdní), Lidi jasají nebot z morálního hlediska konala dobro, ale takhle to prostě nejde jen tak unést dítě. Na můj vkus příliš vážný téma na komedie. (24.11.2009)

Pana F. Filipa si vážím. Ale tohle dílo mě nepřesvědčilo. Pohádka? Příliš dlouhé ( v druhé polovině už jsem se neskutečně nudila) a všeho tam bylo jaksi příliš - unesených dětí, psů, naprosto nepravděpodobných situací, naivity, lásky k náhradní matce...A přiznávám, Bohdalová mě nijak neokouzlila.  Kdo mě zaujal, byl v závěru pan Voska. (20.05.2021)

Že "rozsudek a spravedlnost není to samý" se myslím učí již studenti prvního ročníku na právech. Co jsem se po zhlédnutí obou verzí (filmové i té televizní) příběhu o šlechetné soudní zapisovatelce Zdeně uvědomil já, je fakt, že dělají-li dva (či dvě) to samé nemusí to být vždy to samé. A že velkorysejší filmové zpracování nemusí být vždy kvalitnější než to úspěšnější televizní. Neříkám, že se mi Jiřina Bohdalová v roli Zdeny vysloveně nelíbila. Jen mi to její ztvárnění (včetně jejího převleku za babičku se šátkem a brejličkami) přišlo takové moc "lidové" na to, o jak závažné téma se zde jedná. A ač asi i chápu, proč se František Filip rozhodl onu zásadní scénu, kdy JUDr. Kroupa nabízí Zdeně sňatek, zasadit do romantických kulis hradní zříceniny, silněji/dramatičtěji to na mě působilo v tom komornějším prostředí Zdenina pokojíku. Celý film pak místy působí tak trochu jako nastavovaná kaše a to třeba když JUDr. Kroupa obchází skutečné rodiče unesených dětí. Neříkám, že třeba scéna, kdy soudce hovoří s manžely dvojčat (Budíková/Lipský), při němž se dotyční nestydí cynicky přiznat, že nebýt únosu, nemohli by si pořídit nové auto, nemá ve filmu určité opodstatní. Ale aby díky všem těmto a podobným scénám došlo na samotné soudní přelíčení až po hodině trvání filmu, to mi přišlo trošku přehnané. Trošku se tímto myslím rozmělnil divácký zážitek z onoho soudného řízení, v němž asi nejpozoruhodnější je pasáž, když obhájce cituje z Bible příběh o spravedlivém rozsudku krále Šalamouna. Ale i plamenná řeč prokurátora o tom, že "neexistuje dobro tam, kde byl porušen zákon," a že "nepomáhá společnosti, jestliže by ve jménu čehokoliv, tedy ani dobré vůle, byla ochota zákon pošlapat," nemá chybu. (29.12.2022)