Odvážná slečna

Na začátku filmu tvůrci píší : "Tento příběh se nikdy nestal, ale bylo by hezké, kdyby se někdy odehrál". Taková naivní blbina by se snad nikdy ani nemohla uskutečnit. Ženská, která krade děcka z rozhádaných rodin, chová spoustu psů a krade v samoobsluze konzervy, aby děti měla čím živit. Policie na nic nepřijde, zatím jí vše prochází, dokud ji jeden do ní zamilovaný soudce nepřesvědčí, aby se sama přiznala. Potom se zbytek filmu odehrává u soudního líčení, kde její obhájce cituje úryvky z bible a vše nakonec dobře dopadne, děti jí zůstanou a zaplatí pouze pokutu v hodnotě tisíc korun za to, že se provinila únosy. No tohle by mohlo fungovat snad jen jako pohádka pro malé děti. Jako komedie nebo drama to nefunguje vůbec, navíc druhá polovina už neskutečně nudí. Tohle se Františku Filipovi moc nepovedlo. (15.08.2018)

Budiž ke cti televize Barrandov, že nás občas oblaží něčím kvalitnějším než šílenými telenovelami ze všech koutů světa a zašmátrá v našem archivu. Tato možná spíš tragi-komedie je vcelku slušná a i přes notnou porci neréálnosti která nejvíc bije do oči při soudním procesu, se na to opravdu dá celkem v pohodě dívat. Nejlepší na tom byl ale J. Moučka s vizáží alá Ota Šik (což je samozřejmě pouze moje osobní chorobná fantazie :-)). (28.03.2009)

Nedoceňované, zčásti nezaslouženě zapomenuté dílo by mělo burcovat diváckou pozornost a soudnost už složením svého tvůrčího štábu. Jména František Filip, Vratislav Blažek či Otto Zelenka nejsou tuctová stejně tak jako STARCI NA CHMELU či SŇATKY z ROZUMU nebo F. L. VĚK. Totéž platí i o hereckém obsazení. Neméně závažný je také námět, citlivě reagující na fakta, podaná ve stejné době syrovou dokumentární trilogií Jindřicha Fairaizla INZERÁT, MILION VE ZVLÁŠTNÍ PÉČI (název třetího dokumentu si nejsem s to vybavit ani ho dohledat), značně bourající obraz "zlatých" šedesátých let a naopak uvádějící nepříjemná fakta, jejichž plná tíže se naplno měla projevit až v dalších desetiletích minulého a tohoto století. Zdánlivá komediální nadsázka - byť humor je ve SLEČNĚ skutečný - postupně přerůstá v protirežimní moralitu typu amerického filmu HÁDEJ, KDO PŘIJDE NA VEČEŘI či KRAMEROVÁ VERSUS KRAMER. Ze setkávání zaměnitelného předsedy senátu obvodního soudu a navenek ještě o odstín šedší slečny Míkové vyrůstá drama, které ve filmu začíná ve vyděšených očích zapomenuté holčičky v lavicích soudní síně na Karlově náměstí. Nezávaznost a idyličnost děje definitivně padá ve skvěle vystavěném závěru s vynikající řečí obhájce ženy, jejíž krádeže a únosy jsou úctyhodné a tvoří působivý kontrast vůči tehdejší oficiální společnosti. Pražské jaro, stojící v základech námětu, scénáře i režie a děje, je tu cítit v každém záběru. Obsáhlé citace z bible, výraz občanská společnost, užitý jednou z postav SLEČNY, nevšední angažmá vlastně všech, kteří se ve své lidské většině projevují jako lidé svrchovaně mravní a chápající srdcem unikátnost akce slečny Míkové, povyšují toto dílo na jeden z nejzdařilejších počinů té doby a české kinematografie vůbec. Jiřina Bohdalová v titulní roli již tehdy přesvědčuje o skutečné kvalitě svého talentu, mistr české divadelní noblesy Václav Voska strhuje svou obhájcovskou řečí, vysoký nadprůměr v roli chápavého policisty Sboru národní bezpečnosti odvádí Jaroslav Moučka, své pověsti plně dostávají Stella Zázvorková i Vladimír Menšík a podcenit v žádném případě nelze civilní výkon v roli velmi civilníhp předsedy soudu v strhujícím podání Josefa Kemra. Úvahy o souladu práva a morálky, skutečné váze zákona i způsobu, jak zacházet s právem, aby nebylo zaměňováno s morálkou, jsou nejen nadčasové, ale také - bohužel - naprosto současné. Stejně současné jako rozzářené dětské oči představitelů početné komunity této fáze lidského života ve zdech starého mlýna pod malebnou hradní zříceninou. Oči rozzářené i do našich dnů. Jako sen, jako ideál. (12.06.2011)

Scénář Vratislava Blažka (Obžalovaná) upravil pro tuto adaptaci (Odvážná slečna) Otto Zelenka, aniž by ho nějak významně polepšil nebo pohoršil. Zůstal malý český, tedy náš. Potřebu natočit v jednom roce dva televizní filmy na základě jednoho scénáře sice nechápu, ale proti mysli mi to rozhodně není. Hin ať se ukáže, který režisér je lepší! A výsledek? Smírný! Název adaptace "Odvážná slečna" (to tvrdí soudce, ona to popírá) nezní sice vůbec libě, zato Josef Kemr se mi ve své roli líbil víc než Václav Vozka (v téže roli předchozí adaptace), avšak největším rozdílem je zřejmě pojetí slečny Mikové; Jana Hlaváčová je spíš tragickou, Jiřina Bohdalová spíš komickou postavou; co je náležitější se dá posoudit také jen obtížně. Závěr: Kdyby tenkrát natočili ještě jednu verzi, taky bych se na ni (se zájmem?) podíval. Kemrovská pozn. 1: Pana Kemra jsem potkal v roce 1965 na nábřeží u divadla, kudy jsme šli po nácviku spartakiády. Zahalen do vousů a pláště na mě udělal rozhodně větší dojem než president Novotný později na tribuně. Kemrovská pozn. 2: V žádné filmové roli mě Josef Kemr nezaujal tolik, jako v rozsahové dramatizaci F.M. Dostojevského "Uražení a ponížení" z roku 1989. Nikolaj Sergejevič Ichmenev v jeho podání jde skutečně pod kůži a pod nehty. (26.12.2016)

"Vy si ty čtyři krásný děti nezasloužíte, protože jste lehkomyslná kurvička." řekl Kemr Bohdalový a požádal ji o ruku. A celé to ve skutečnosti vygradovalo herecky i celkově až během posledních pár minut, což není mnoho. Doufala jsem v lepší film, bohužel dojem z něj snižuje také neskutečně hrůzná kopie (CSF nebo Barrandov, to máte jedno). Doufám, že na DVD vyšla lepší a bez ořezu. Každopádně je to škoda, bylo zaděláno na hodně zajímavou sondu do sociálně-soudního prostředí, ale. (01.04.2011)