Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Honza Vavřinec (R. Hrušínský) je jeden z těch nenápadných úředníků pracujících v investičním odboru, na kterého je velmi jednoduché zapomenout. Jednoho dne se mu ozve stavař jeřábů František (J. Moučka), co si jej splete s poslancem, a žádá jej o pomoc. Byl totiž neprávem vyhozen za pochybení svého nadřízeného, který potřeboval na někoho hodit vinu za spadlý jeřáb. Honzovi se skutečně podaří vedoucímu domluvit a takové „spravedlivé“ jednání jej uspokojí a namotivuje k podobným činům. A v jeho práci se v tu dobu stane skutečně něco obdobného – za spadlou halu v Brodě nikdo konkrétní nenese přímou odpovědnost, ale viník se najít musí, a tím má být ustrašený vedoucí Hofmánek (L. Pešek). Právě Honza se jej jediný zastane a jako hrdinný rytíř pak začne bojovat za spravedlnost, až situace na odboru připomíná absurdní frašku a Honzu vedení nakonec dosadí na místo Hofmánka... Divadelní hru Jaroslava Dietla s názvem "Nehoda" převedl na filmové plátno začínající režisér na Barrandově František Filip. Vzhledem ke své satirické kritice socialistické společnosti se dostal po roce 1969 do tzv. trezoru a jeho obnovené projekce se dočkal až v roce 1990. (Česká televize)

(více)

Recenze (75)

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Kalič, co to je?“ - „Ten kdo neví, co je to strach.“ Drobet se nám za ta léta význam slov posunul…Františka Filipa beru jako TV tvůrce, ovšem Utrpení mladého Boháčka a Příběh dušičkový mi ukázaly, že svého času měl na víc než jen filmy pro televizi. A tohle dílko to jen potvrzuje. Ačkoliv v tomto případě se pustil do pěkně kousavé a svým způsobem až nečekaně odvážné satiry. A i když je kapánek hořká a mrazivá, udržuje si po celou dobu velkou míru zábavnosti. Mohou za to hlavně zdařilé dialogy (nejen ty filozofické o strachu) a herecké obsazení. Hrušínský (obracející se k publiku) tu předvádí 1 ze svých nejlepších výkonů vůbec, ovšem i pánové Sovák, Pešek, Prachař, Deyl či Šmeral snad ani nemohli být do rolí lépe vybráni. A skoro až snový konec se též povedl, Honza sice potřebuje „úplně jiný lidi“, ale v tom je ten háček (plus nádherně výmluvný výraz na závěr…). Slabší, ale přesto plný počet. „Přece je v zájmu všech, aby se odhalila pravda, ne?“ - „To je čistě teoreticky vzato neobyčejně správné…prakticky úplnej nesmysl.“ ()

roswelll 

všechny recenze uživatele

Velice krásná a působivá satira na téma byrokracie aneb jak to chodí na pracovištích za socialismu. Strach bohužel přetrvává i do dnešní doby, ale z filmu je cítit a znát, že se doba pomalu uvolňovala. Pochybuji, že v době normalizace tento film byl vysílán. Pan Hrušínský vynikající, je vybočování z děje, kdy promlouvá k nám posluchačům, to nemělo chybu. ()

Reklama

tahit 

všechny recenze uživatele

Pohled do nepříliš vzdálené minulosti, který není propagací socialistické společnosti. Tento film byl určitě ve svém čase velice odvážným pohledem na tehdejší realitu doby. Vše umocňuje skvělý Hrušínský. Možná pro někoho banální příběh, ale zobrazení atmosféry a trefné věty s hlubšími podtexty jsou skvělé. Protože o lidech se rozhodovalo bez jejich vědomí. Vlastně se ani nedivím, že film byl v nemilosti a skončil v hlubinách trezoru socialistické kultury. Přes to vše je zajímavé, že domácí tvůrci v období šedesátých let točili mnohdy nápaditěji než současní filmaři. Lze také napsat, že na štěstí pro český film absurdní kulturní politika nevykolejila tehdy skvělou tvůrčí dráhu režiséra Františka Filipa, protože by to byla pro náš film určitě škoda. Vždyť udělal tolik krásných filmů. ()

Maq 

všechny recenze uživatele

Moralistní drama. Vzhledem k době to vůbec nebylo „krotké“, jak nás informuje distributor. --- Je zajímavé si všimnout, jak dalece dokázala normalizace scénáristu Dietla znormalizovat. Metoda je stejná, ale namísto důležitých otázek nastoupily triviality. Dietl je zde dokonce tak dobrý, že dokázal ukázat něco, co většina lidí nechápala tehdy a nechápe ani dnes: Mistrům výkonu moci (Prachař) vůbec nevadí, když nějaká demokratická fóra (Deyl) přijímají usnesení - vždycky se s nimi bez potíží srovnají, protože demokratické kolektivní orgány mocenské otázky nikdy nechápou a neřeší. --- Dietlův scénář je přece jen o fous slabší než mistrovský. Postavy jsou tak trochu podle šablony, dialogy (a monology) by mohly být i lepší, a se závěrem (po Vavřincově povýšení) se autor evidentně nadřel. I tak - cenné. ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Filipova skvělá temná satira se nechá dlouho prosit o pointu, jakkoliv v průběhu vypravování sama nabízí řadu smysluplných a různě posilujících i demoralizujících vyvrcholení. Ústřední hrdina, hrdina svého druhu, trasuje svými – dílem sebeironickými, dílem „marloweovsky“ ironizujícími – výroky své existenční teritorium, které jako špinavé zrcadlo nastavuje rozpačitému dnešku plnému bohorovným hemžením ustrašených, pokouší štěstí, zkouší se obrátit se v příliš těsném sevření spokojeností a vyvažuje všechny své ztráty, jimiž společensky rostl, eventualitou iracionálního zvratu, nejčastěji vpádu do náručí vypelichané sekretářky nebo neopeřeného třeštidla. Halucinace, která nakonec film uzavře, musí vzhledem k nabízejícím se cestám zákonitě zklamat. Měl by po ní následovat dvouminutový sivý záběr na oponu s nápisem „přestávka“ a po tom dýchavičném stoupání v první polovině skličující sestup do úzkosti – třeba skutečně na stavbě… Přesto mě Rudolf Hrušínský jako vždy uchvátil – a i jeho přičiněním jsem při sledování tohoto filmu nesvědčil čemusi minulému, ale naopak sledoval to nejpřítomnější. ()

Galerie (2)

Zajímavosti (2)

  • Snímek byl natočen na motivy stejnojmenné divadelní předlohy, kterou napsal Jaroslav Dietl. (Terva)
  • Jeden z pro tento film typických hovorů Rudolfa Hrušinského na kameru se objevuje i ve skladbě pražské rapové skupiny PSH "Podpantoflák" z roku 2010 a z alba Epilog. Na stejném albu kapela odkazuje i na film Jako jed (1985). (hendrich6)

Reklama

Reklama